Šumava.cz

V Plzni došlo dne 1. června 1953 vůbec k prvnímu protirežimnímu masovému vystoupení v celém sovětském bloku - tzv. východoněmecké červnové povstání vypuklo až o dva týdny později 17. června 1953. Jednalo se o první lidový protest proti komunismu jako důsledek hospodářské krize, do které zemi přivedla vláda KSČ a zejména měnové reformy. Ty byly schválené 30. května 1953 a zbavily obyvatele většiny úspor a omezily výhody doposud silně podporované dělnické třídy, která se následně zčásti postavila proti režimu. Proto se do demonstrace zapojili převážně dělníci Škodovky. Po únorovém puči v roce 1948 českoslovenští komunisté započali s přebudováváním Československa po sovětském vzoru. Země opustili tradiční lehký průmysl vyrábějící spotřební zboží a začali budovat těžký průmysl určený k vytvoření armády komunistického bloku pro novou válku. Ekonomika sice rostla velkým tempem (30%), ale útlum lehkého průmyslu a akutní nedostatek spotřebního zboží vedly k tomu, že příjmy obyvatel nebylo za co utratit... Tím došlo ke katastrofálnímu vnitřnímu zadlužení a především k velkému nárůstu nekryté kupní síly obyvatelstva. Nadále trval přídělový systém s potravinovými lístky, zbrojení a militarizace, kolektivizace zemědělství, politické procesy, nedostatek spotřebního zboží (dokonce potravin) – to všechno vedlo v letech 1951–1953 k hluboké ekonomické a sociální krizi komunistického režimu a hrozilo mu vnitřní zhroucení. A tak měnová reforma dne 31.května 1953 umožnila komunistickému režimu ovládnout to, co ještě neměl pod kontrolou a to byly peníze. Lidem sebral většinu úspor (vázané vklady, státní dluhopisy, životní pojistky, cenné papíry) a souběžně zvýšil ceny o 14% u spotřebního zboží a 27% u potravin. Měnová reforma se tak dotkla všech vrstev obyvatelstva, ale nejvíc těch, kterým měl režim sloužit, pro které byl určen, o které se opíral - dělnictva. Dělníci rázem přišli o většinu výhod, kterými si režim získával jejich loajalitu. Naproti tomu stát se výrazně obohatil (zisk je odhadován na více než 14 miliard korun). Ministerstvo vnitřního obchodu navíc zastavilo dodávky zboží určeného pro volný prodej v maloobchodní síti, aby lidé nemohli peníze utratit, když zprávy o reformě prosakovaly v průběhu května na veřejnost. Režim počítal s možnou reakcí veřejnosti a již 28. května uvedl do pohotovosti vybrané oddíly armády, Lidových milic. Večer dne 30. května v 17 hodin přinesl rozhlas o měnové reformě poprvé hlášení a následující den tato informace vyšla v tisku. Největší protesty začaly následujícího dne v plzeňské Škodovce, která tehdy nesla jméno Závody Vladimíra Iljiče Lenina! Ranní směna pobouřená reformou (Škodovka jim navíc vyplatila mzdy a platy úmyslně předčasně a tak i tu znehodnotila) začala vytvářet hloučky nespokojenců, které se před desátou hodinou spojily v dav zhruba tisíce osob. Tyto skupinky demonstrantů se tvořily i v jiných podnicích, například v Elektrotrakci Plzeň-Doudlevce. Již kolem jedenácté se hlavní skupiny spojily, vydaly se směrem do centra na náměstí Republiky, kde se již u radnice vytvořil mnohatisícový dav demonstrantů (k demonstracím se přidalo také mnoho studentů). Tak se sešlo na 20 000 osob a mezi demonstranty bylo velké množství členů samotné KSČ! Dav následně provolával protirežimní hesla a vyslal do budovy radnice své dva zástupce - ti zde ale byli okamžitě zatčení. Demonstranti poté radnici obsadili, vyhodili okny busty Gottwalda, Stalina a nahradili je portrétem Edvarda Beneše. Obsazen byl i městský rozhlas, budova soudu, kde ničili soudní spisy a proběhl i neúspěšný pokus o napadení věznice Bory a propuštění zde držených politických vězňů. Jeden ze soudců se pokusil bránit střelbou ze služební pistole a někteří ze soudců, spolupracujících na politických procesech byli také napadeni. Na Dukelském náměstí (dříve náměstí T.G. Masaryka) demonstranti zapálili dřevěný transparent o rozměrech 10x15 metrů, na kterém byla mapa Sovětského svazu a nápis: „Se SSSR na věčné časy“ a zasahujícím hasičům přeřezali hadice…  Zasahujícím Lidovým milicím a SNB se situace vymkla z rukou a během odpoledne demonstranti ovládli celé město. Dělali to s očekávání, že se povstání rozšíří do dalších měst… Plzeňské povstání bylo největší z více než 130 stávek a nepokojů, které se v Československu ve dnech 2.–5. června 1953 odehrály. K potlačení povstání byly do města povolány silné posily, které tvořily ozbrojené jednotky Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti. Tyto jednotky ještě během odpoledne postupně opět získaly kontrolu nad městem a večer již docházelo jen k ojedinělým potyčkám. Zraněno bylo na 248 osob (200 demonstrantů a 48 členů komunistických represivních složek), dalších 331 osob bylo následně odsouzeno v politických procesech a proběhla i vlna represí a čistek. Demonstrace se konala u památníku národního osvobození v Plzni jehož součástí byla i socha T.G. Masaryka a tak když režim odpoledne převzal nad městem opětovnou kontrolu, byla uspořádána odvetná demonstrace „pracujícího lidu", při níž byl památník TGM stržen a zničen. Akce byla prezentována jako spontánní akce rozhořčeného davu, ve skutečnosti ale šlo o připravenou akci, kdy byl pomník stržen jeřábem a rozbit koulí. Ještě téhož dne byla ve Škodových závodech roztavena. V davu však sehráli neblahou roli herci plzeňského divadla, zejména Josef Větrovec, který měl údajně Masarykovi navléknout oprátku, za kterou byl jeřábem vyzdvižen z pomníku. Pokus o obnovení pomníku se objevil už v roce 1968, ale definitivně k němu došlo až po listopadu 1989. Režim tedy vyhrál, ale hrozilo vnitřní zhroucení a byl donucen k určitým ústupkům vedoucím ke zlepšení životní úrovně obyvatelstva, které v konečném důsledku stabilizovaly jeho vládu. Ovšem ihned po potlačení povstání začala vlna zatýkání a příprava politických procesů a to nejen v Plzni, ale ve všech místech, kde demonstrace propukly. Jen v Plzni bylo zatčeno na 650 osob, v Praze 61, ve Strakonicích 18, ve Vimperku 9 osob. V červenci 1953 se pak v Plzni konalo 14 politických procesů, ve kterých bylo odsouzeno 331 osob. Ovšem časté byly i mimosoudní perzekuce, ve kterých si režim liboval - propouštění ze zaměstnání, nucené vystěhování atp. Režim sice ohrožen nebyl, ale nečekal, že se na odporu bude podílet řada členů samotné KSČ a tak došlo k očištění od členů se sociálně-demokratickým smýšlením, s nízkou loajalitou. Komunistický prezident Antonín Zápotocký také ve svém projevu napadl dělníky slovy - nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno. Výsledkem nepokojů byla změna priorit režimu - ten začal podnikat pragmatické kroky k tomu, aby ve společnosti obnovil podporu pro svou vládu – zejména aby zvýšil životní úroveň obyvatel (částečné omezení militarizace, zrušení výrazné podpory těžkého průmyslu. Po plzeňském povstání následovaly další nepokoje i v ostatních komunistických satelitech. O dva týdny později, dne 17. června 1953, došlo k dnes známějšímu protikomunistickému povstání v NDR. O tři roky později došlo k dělnickému povstání v polské Poznani (Poznaňské povstání) a k Národnímu povstání v Maďarsku, ale pro ústupky režimu se již obyvatelé Československa nepřipojili. Z dobového hlášení předsedovi KNV v Plzni o demonstraci v Plzni 1.6.1953 odpoledne V Plzni dne 4. června 1953: soudruh Gustav Rada, předseda KNV, Plzeň. - Demonstrace v Plzni dne 1.června 1953 - dodatek ke zprávě z 1.6.t.r. Ve 14.30 hod. dne 1.června 1953 začalo se plzeňské náměstí ve své severní části před budovou radnice rychle naplňovat znovu demonstranty, kteří znovu v počtu cca 5.000 lidé zaplnili Náměstí republiky.- Jejich nálada byla bojovnější než v dopoledních hodinách.- Připravovali se znovu vtrhnout do budovy radnice.- Ve vestibulu radnice byl již shromážděn značný počet příslušníků ozbrojených složek především lidových milicí, příslušníků SNB a STB.- Budova radnice byla uzavřena železnými vraty, avšak demonstranti se přesto pokusili dostat do budovy stůj co stůj.- Protože se nechtělo použít zbraní, byl povolán hasičský sbor a třemi proudy vody byli demonstranti udržováni v polovině ulice před radnicí.- Pokud ovšem nebylo použito vody spílali a plivali po obráncích radnice, přičemž znovu vykřikovali hesla tak, jako v dopoledních hodinách.- /"Chceme nové volby", "Pryč s vládou", dále "Propusťte uvězněné z radnice" atd./.- Když viděli, že se do radnice těžko dostanou, používali drobných mincí, které házeli do budovy radnice, dále kamenů a různých jiných předmětů, kterými rozbili značné množství radničních oken.- Ještě dříve než byla uzavřena železná vrata radnice a dokud bezpečnostní orgány a lidové milice stály před budovou radnice a snažili se demonstranty zatlačit a nepustit je do budovy, bylo jimi několik příslušníků ozbrojených sil zraněno.- Tak na př. jednomu příslušníku SNB byla proražena lebeční kost, jednomu příslušníku vnitřní stráže roztržena tvář, jednomu příslušníku Lidových milicí natrženo ucho, jiný byl pošlapán a pod. Byla dána do pohotovosti zdravotní služba CO, jejíž lékaři zraněné ihned ošetřili a uložili je v improvisované ošetřovně. Demonstranti dále pokřikovali a házeli kamením, do radniční budovy byl také hozen závěr z pušky, kterou pravděpodobně odcizili některému příslušníku lidových milicí. Tato situace trvala přibližně asi do 17 hod. Asi kolem 16.30 hod. mluvil do místního rozhlasu k demonstrantům předseda JNV s. Mainzer, který je vyzýval k rozchodu a odhaloval vedoucí a iniciátory těchto událostí. Kolem 17 hodiny nastoupily složky armády, SNB, lidových milicí k postupnému vyklizení náměstí a asi do 18 hodiny bylo náměstí od demonstrantů úplně vyklizeno. Při demonstraci v dopoledních hodinách bylo v budově radnice několik příslušníků civilní bezpečnosti a 4-6 příslušníků uniformované bezpečnosti,. V odpoledních hodinách jak je již vpředu uvedeno bylo zde větší množství příslušníků ozbrojených složek. Celá akce postrádala však jednotného velení a tříštila se tím, že každá z ozbrojených složek si dělala akce sama. Teprve po příjezdu s.pplk.Kuchaře - to bylo ovšem již na závěr celé akce - dostaly události jiný směr proto, že s.pplk.Kuchař vydal jasné rozkazy a zkoordinoval činnost všech ozbrojených složek,. Tyto pak nastoupily na plzeňské náměstí a úplně je od demonstrantů vyklidily. Po 18 hodině nastupovali již na náměstí pod rudými prapory komunisté z plzeňských organizací za současného provolávání hesel "Ať žije KSČ", "Ať žije naše armáda", "Ať žije s.Zápotocký", "Masaryka dolů" atd.- Tato manifestace byla protestem plzeňských pracujících proti předcházejícím událostem.- Manifestanti vyslali deputaci do budovy radnice s žádostí, aby byl ihned odstraněn pomník T.G.Masaryka na Dukelském náměstí. Rada Jednotného národního výboru, která se hned sešla, jednomyslně schválila tento požadavek plzeňských pracujících.- Průvod se pak odebral na Dukelské náměstí, kde bylo celé sousoší, tvořící Masarykův pomník, strženo a ihned odvezeno do hutí Leninových závodů. V noci pak za pomoci komunální služby CO byl zbytek pomníku rozbourán a odvezen. Večerní i noční hodiny proběhly již v naprostém klidu a pořádku. Rozhlasem bylo vyhlášeno rozhodnutí ministra národní bezpečnosti o zákazu zdržování se na ulicích v době od 24 hod. noční do 4 hodiny raní.