Šumavský rozcestník: Hlavatý Josef

Hlavatý Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°44'29.699"N, 13°22'20.024"E

popis

Josef Hlavatý (4. prosinec 1943, Křimice - 25. ledna 1969, Plzeň) byl český vlastenec, pivovarský dělník, první následovník Jana Palacha jako živá pochodeň, který se dne 20. ledna 1969 v Plzni polil petrolejem a zapálil na protest proti sovětské okupaci země v srpnu 1968. Stalo se tak kolem osmé hodiny večer na Dukelském náměstí (dnešní Náměstí T. G. Masaryka) v Plzni poblíž budovy Československé státní banky. (Na tomto místě stával a dnes opět stojí pomník T. G. Masaryka a konala se zde dne 1. června 1953 první protikomunistická demonstrace v sovětském bloku. Když režim odpoledne převzal nad městem opětovnou kontrolu, byla uspořádána odvetná demonstrace „pracujícího lidu", při níž byl památník TGM stržen a zničen. Akce byla prezentována jako spontánní akce rozhořčeného davu, ve skutečnosti ale šlo o připravenou akci, kdy byl pomník stržen jeřábem a rozbit koulí. V davu však sehráli neblahou roli herci plzeňského divadla, zejména Josef Větrovec, který měl údajně Masarykovi navléknout oprátku, za kterou byl jeřábem vyzdvižen z pomníku. Pokus o obnovení pomníku se objevil už v roce 1968, ale definitivně k němu došlo až po listopadu 1989.) Náhodní chodci hořícího Josefa uhasili a zavolali záchranku. Podle tehdejší zprávy ministerstva vnitra bylo jen na území českých zemí od 16. do 31. ledna 1969 zaznamenáno celkem 10 případů pokusu o sebeupálení, z toho dva skončily smrtí. Na místě činu několik hodin diskutoval hlouček lidí, který se postupně rozrostl asi na 150 osob. Na místo někdo přinesl státní vlajku, na ni položil trnovou korunu. Někdo také přinesl z novin vystřižený portrét Jana Palacha, u kterého lidé zapalovali svíčky. Ještě téhož večera se o činu Hlavatého dozvěděla širší veřejnost, neboť se o něm při živém televizním projevu zmínil prezident republiky Ludvík Svoboda, který touto cestou emotivně žádal mladé lidi, aby se po Palachově vzoru neupalovali. „Právě jsem dostal otřesnou zprávu, že v Plzni podobným způsobem vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk,“ prohlásil viditelně šokovaný politik. Jeho obava, že se možná jedná o člena Palachovy skupiny, se nenaplnila. Již druhého dne rozhlas a televize zveřejnily, že Josef Hlavatý je problematickým alkoholikem, který nezvládl osobní život a jehož sebeupálení není proto možné spojovat s činem jeho předchůdce, kterého osobně vůbec neznal. Ve stejném duchu s odvoláním na ministerstvo vnitra následně Hlavatého vykreslil deník Rudé právo… Podle dokumentů z vyšetřování se v případě Josefa Hlavatého jednalo o člověka s velkými osobními problémy, který vyrostl v rodině bývalého bachaře borské věznice. Učil se původně slévačem, ale pro časté absence a problémy s alkoholem byl z učení vyloučen. Poté vystřídal několik povolání a naposledy byl zaměstnán jako dělník v plzeňském pivovaru. V roce 1964 se oženil a měl dvě děti, ale manželství nebylo šťastné - po čtyřech letech manželka odešla a požádala o rozvod. Necelé dva týdny před tragickým činem, dne 9. ledna 1969, bylo jejich manželství rozvedeno. Josef Hlavatý údajně nesl tuto skutečnost těžce, vadilo mu, že výchova dětí byla soudem svěřena manželce a podle jejího svědectví i výpovědí několika přátel občas mluvil o sebevraždě. Bývalá manželka také tvrdila, že se Josef Hlavatý nikdy o politiku nezajímal, což ale částečně popírají výpovědí jiných osob, jak je uvedeno ve zprávě o výsledcích vyšetřování: „V srpnových událostech byl velmi aktivní, celé noci dlel u rozhlasu v Plzni a zúčastnil se strhávání orientačních tabulek ulic, jakož i psaní protisovětských hesel. Od té doby začal mít k SSSR nepřátelský postoj. Předtím však sympatizoval s politikou SSSR, stejně jako jeho rodiče. V posledních dnech byl Hlavatý zádumčivější, ale neví se přesně, jestli v důsledku rozvodu nebo pod dojmem upálení studenta Palacha. O tomto činu však s jeho nejbližšími celkem nemluvil.“ Část osudného dne strávil Josef Hlavatý v restauraci Lidový dům, kde vypil několik piv. Okolo 19. hodiny odešel k rodičům, kde vzal láhev petroleje a vypravil se nalehko oblečený na přibližně sto metrů vzdálené Dukelské náměstí, kde se následně zapálil. Z místa činu byl s těžkými popáleninami odvezen do vojenské nemocnice v Plzni. Utrpěl popáleniny třetího stupně na obličeji, hrudníku a břiše, popáleniny druhého stupně na zádech a na hlavě. Dne 25. ledna 1969 v nemocnici zemřel. Vzhledem k tomu, že byl jeho čin zpochybněn, proběhl jeho pohřeb v tichosti. On sám však na dotaz lékaře, proč svůj čin spáchal, uvedl, že tak učinil na protest proti Rusům, že Rusy nemá rád…