Šumavský rozcestník: Haydn Joseph

Haydn Joseph

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°36'3.693"N, 13°20'44.081"E

popis

Franz Joseph Haydn (31. března 1732, Rohrau – 31. května 1809, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel, přední představitel klasického období v hudbě, často označován jako „otec symfonie“, nebo „otec smyčcového kvarteta“. Franz Joseph Haydn se narodil 31. března roku 1732 ve městečku Rohrau v Dolních Rakousích v blízkosti rakousko-uherských hranic. Jeho otcem byl Matthias Haydn, který byl kolářem a velkým milovníkem hudby. Haydnova matka, Maria (rozená Kollerová), sloužila jako kuchařka na zámku hrabat Harrachů. Z jejich dvanácti dětí se kromě Josepha stal vynikajícím hudebníkem i jeho o pět let mladší bratr Johann Michael. Studiu hudby se Joseph Haydn věnoval od svých šesti let - nejprve v nedalekém Hainburgu, pak ve Vídni, jako člen chlapeckého sboru svatoštěpánského dómu, později samostatně. Zde působil do svých 17 let. V té době mu zmutoval hlas, což způsobilo, že nebyl schopen vyzpívat nejvyšší tóny skladeb. Po té pracoval jako doprovodný hudebník v hudební akademii skladatele Nicoly Porpory a později přijal místo na menším dvoře. V té době se oženil s Annou Marií Kellerovou, dcerou parukáře, která s ním žila celých čtyřicet let. V této době už měl ale za sebou svou první symfonii, spíše mladické a nezralé dílo, a o jeho nedostatcích dobře věděl. Kolem roku 1757 stal kapelníkem hraběte Morzina, který byl majitelem panství Dolní Lukavice, kde údajně vznikla jeho první symfonie. V roce 1761 dostal nabídku, aby se stal členem soukromého orchestru Paula Antona Esterházyho, který byl hlavou nejbohatší a nejmocnější rodiny v Maďarsku, jejíž členové byli velcí mecenáši hudby i jiných druhů umění. Jako vedoucí orchestru měl Haydn velmi četné a náročné povinnosti. Mimo jiné měl na starosti dvorní hudebníky, ale byl hlavně plně zodpovědný za jejich hudební úroveň a vystupování. Během roku kníže zemřel a nahradil ho jeho bratr Mikuláš, který představoval pro Haydna doslova spásu, jelikož ho ihned v roce 1766 povýšil na vedoucího orchestru a na Esterháze začal budovat palác podle vzoru Versailles s marionetovým divadlem a čtyřistamístným operním domem, který byl stejně tak ohromný jako izolovaný. Haydn skládal neuvěřitelným tempem a jeho sláva přišla nečekaně a velice rychle. Objevovala se první zahraniční vydání a také právě ze zahraničí začalo přicházet čím dál více objednávek. Haydnovi se dostala dokonce taková čest, že se setkal se samotným Mozartem a zanedlouho si jeho skladby neuvěřitelně oblíbil a ze dvou skladatelů se stali nerozluční přátelé. Roku 1791 přijal pozvání impresária Salomona k návštěvě Londýna, kde zůstával delší dobu, než osmnáct měsíců. Po návratu do Vídně začal učit Beethovena, což nebyl ani pro jednoho zvláště šťastný počin. V roce 1794 následovalo opětovné pozvání do Londýna a návštěva byla ještě triumfálnější. V roce 1795 se rodina na Esterházu vrátila a dovolila Haydnovi, aby se soustředil na komponování. Poslední roky byly stejně plodné jako ty předešlé a vzniklo šest mší a dvě oratoria - Stvoření světa a Roční doby. Pak se začalo jeho zdraví prudce zhoršovat. V té době už byl velice bohatý a vlastnil svůj vlastní dům. Při jeho nemoci se o něj vzorně starali jeho sluhové, jelikož měl velké fyzické problémy. Rozhodl se proto, že bude rozhodnější přestat skládat a svou dráhu naprosto opustil. Uklidnění v těchto neklidných letech hledal u klavíru, kde trávil dost času. Franz Joseph Haydn, velký a významný rakouský skladatel, zemřel 31. května roku 1809 ve Vídni ve svém domě, ve chvíli, kdy napoleonské jednotky vstoupily do města. Na paměť působení Josepha Haydna jako kapelníka zámecké hudby Karla Josefa hraběte Morzina na zámku v Dolní Lukavici v letech 1758 – 1760 byla na čelní straně fasády penzionu naproti zámecké budově umístěna Haydnova busta a každoročně se v celém okolí Dolní Lukavici pořádají Haydnovy hudební slavnosti. Haydnův pobyt je spojován s počátkem jeho symfonické tvorby – první Haydnova symfonie D dur, označovaná jako „Lukavická“.