Šumavský rozcestník: Chodské slavnosti, Domažlice

Chodské slavnosti, Domažlice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
akce
Chodské slavnosti, Domažlice

detailní info

kategorie: kultura a památky / akce
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'24.459"N, 12°55'41.418"E

popis

Každoročně se v srpnu (vždy první víkend po 10. srpnu) se v Domažlicích konají známé Chodské slavnosti. Domažlice jsou centrem národopisné oblasti Chodsko, v níž je doposud živě udržována tradice lidové dudácké hudby, tanců, zvyků a obyčejů. Stěžejní část programu je věnována zejména místním národopisným hudebním a tanečním souborům. Svůj prostor zde každoročně dostanou i soubory z jiných částí republiky a ze zahraničí. Hlavní program se odehrává na pěti scénách a skládá se z více než 20 různých režijně zpracovaných pořadů. Zajímavým zpestřením je velký staročeský jarmark v historickém centru města. Vstup na všechny pořady v rámci hlavního programu je zdarma. Tradice Chodských slavností byla obnovena zahájena bezprostředně po skončení II. světové války - pouť na Vavřinec (římskokatolický kostel svatého Vavřince je známý poutní kostel, nacházející se na Veselé hoře asi 2,5 kilometru jihozápadně od Domažlic) se opět konala 12. srpna 1945. Církevní význam této akce byl za komunismu potlačován, ale folklorní ráz původní poutě se zachoval. Oslavy se ale přesunuly od kostela sv. Vavřince do města. Po sametové revoluci jsou slavnosti opět spojovány s Vavřineckou poutí, jsou ale zejména nejvýznamnější kulturní akcí na Domažlicku. Téměř celonárodní událostí se stala pouť v roce 13. srpna 1939, kdy se do Domažlic podle úředních odhadů sjelo kolem 120 tisíc lidí z celých Čech i Moravy, přivezených desítkami zvlášť vypravených vlaků a tisíci automobily. Pouti se zúčastnila také řada představitelů české kultury, například Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, František Kocourek a Julius Fučík. Byla to jedna z největších poutí, na nichž Msgre. Stašek v létě 1939 ve svých kázáních demonstroval odpor českého národa proti německé okupaci. Pouť zakončila emotivní přísaha přítomných poutníků, že svou vlast nikdy neopustí a nezradí. Po skončení druhé světové války byla tradice poutí znovu obnovena. 12. sprna 1945 při ní opět kázal Msgre. Stašek, který se krátce předtím vrátil z koncentračního tábora v Dachau, za účasti asi 80 tisíc poutníků. V roce 1947 vedl poutní bohoslužbu pražský arcibiskup Josef Beran. Poutě se zde konaly zase jen krátce, do roku 1949, poté byly komunistickým režimem opět zakázány a nahrazeny světskou formou. V roce 1951 při výročí bitvy u Domažlic je komunistický režim transformoval na dožínkové slavnosti. To se projevilo na poklesu návštěvnosti. Od roku 1955 se namísto pouti konala každoročně přehlídka českých folklórních souborů s názvem Chodské slavnosti. K potlačení náboženského charakteru svátku byl jejich termín od roku 1963 přesunut na červencový Den pohraniční stráže. V letech 1968 až 1969, kdy se poutě opět mohly uskutečnit, celebroval poutní mši na Veselé hoře českobudějovický biskup Josef Hlouch a součástí pouti byly i Chodské slavnosti. Normalizace přinesla opětovný zákaz poutí a pokračující Chodské slavnosti získaly politický podtext, kterého se začaly postupně zbavovat až v 80. letech 20. století, kdy se mohly více zaměřit na národopis. V roce 1990 byly svatovavřinecké poutě opět obnoveny a postupně se staly největší církevní událostí na Chodsku. Jejich součástí jsou i pokračující Chodské slavnosti, které se začátkem 90. let 20. století potýkaly s přechodným poklesem návštěvnosti v souvislosti s menším zájmem veřejnosti o národopis. Při pouti v roce 1990 byla na Vavřinečku odhalena pamětní deska Msgre. Staškovi. Poutní mše, které se od roku 1992 konají vždy dvě (v sobotu i v neděli), sloužili například Giovanni Coppa (1994, 1995, 1996, 1997 a 1999), Karel Otčenášek (2002), Karel Herbst (2003), František Hylmar (2004), Artur Matuszek (2004), František Radkovský (2005 a 2009), Josef Koukl (2006), Zbigniew Czendlik (2007), Prokop Siostrzonek (2008) a Tomáš Holub (2011).