Šumavský rozcestník: Piaristická kolej, Nepomuk

Piaristická kolej, Nepomuk

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: nepomucko
GPS: 49°29'10.024"N, 13°34'57.182"E

popis

Dominantou náměstí Augustina Němejce v Nepomuku je mohutná budova muzea postavená v letech 1862–1865 jako piaristická kolej a škola. Kolej byla založena před stavbou na základě odkazu Václava Vojtěcha ze Šternberka z roku 1707, který měl pohledávku vůči státu. Tu tak zčásti splatil Řádu zbožných škol (Piaristé) zřízením nadace a další dobu trvalo, než nadační jmění dosáhlo prostřednictvím úroků dostatečné výše. Roku 1857 došlo k dohodě s městem, že místo gymnázia, na které nadace nedostačovala, bude zřízena měšťanská a triviální škola. Již v roce 1837 koupil řád dům č.p. 127 a roku 1856 sousední usedlost č.p. 128. Na jejich místě vyrostla v letech 1862 – 1868 nová budova koleje a škol podle návrhu J. Straky. Stavbu realizovali Josef Bělský a František Václavík z Prahy. Ústav začal fungovat v roce 1865 jako poslední piaristická fundace v Čechách, byť ne zcela dokončený – bez kaple, která byla vysvěcena až roku 1868. Jejím prvním rektorem, který také zřídil v Nepomuku meteorologickou stanici, byl Ondřej Liboslav Rettig. . Do roku 1911 sloužilo boční křídlo jako radnice, soud a byla zde i šatlava. Výnosy Šternberské nadace ovšem nepokrývaly náklady na provoz, a tak byly školy od 1. září 1920 provozovány městem. Piaristická kolej jako duchovní instituce ovšem fungovala nadále, i když již v roce 1928 darovala zvon (pravděpodobně z kaple sv. Josefa Kalesánského) kostelu sv. Jana Nepomuckého, v roce 1930 pak členové řádu, až na správce koleje, opustili Nepomuk zcela. Budova ve 30. letech minulého století prodělala stavební úpravy. Např. bylo zbořeno centrální schodiště naproti hlavnímu vstupu a došlo ke stavbě nových záchodů v rozích nádvoří, do prostoru kaple byl vložen železobetonový strop a ve vzniklém patře zřízena kreslírna. Další úpravy v letech 1952-54, kdy proběhla rekonstrukce fasády, která ji poněkud zjednodušila, v roce 1973 bylo instalováno ústřední topení, roku 1981 byl opravován krov a vyměněna střešní krytina – tašky nahradil plech. Historie se na budově podepsala i jinak, např. oltáře podle návrhu Fridolína Wachsmanna zhotovené Janem Schmidtem, s obrazy od Antonína Lhoty a plastikami od Eduarda Veselého jsou dnes nezvěstné. Kolej definitivně zanikla v roce 1950 v souvislosti s komunistickou represí proti církevním řádům… Ve výrazu stavby se tak prolínají prvky raně křesťanské, románské, gotické i renesanční. Třináctiosé hlavní průčelí orientované k západu má střední prvek zvýrazněný rizalitem s horizontálním akcentem, tvořeným goticky tvarovaným pětiosým štítem, gradovaným výklenkovou kaplí se sochou madony, šternberským znakem a rozměrným kamenným křížem. Od východu přiléhá bývalá kaple sv. Josefa Kalesanského. Obdélná jednolodní stavba se sedlovou střechou je orientovaná k jihu, nad severním průčelím má zděný sanktusník. Interiéry budov pocházejí převážně z 50. a 90. let minulého století. Bývalé schodiště obecné školy v severním křídle má zachované žulové stupnice a ornamentální litinové zábradlí. Od roku 1920 byla zdejší škola státní a sídlila tu až do roku 1995. Nyní hostí budova sbírky Městského i Západočeského muzea.