Šumavský rozcestník: kostel sv. Markéty, Strakonice

kostel sv. Markéty, Strakonice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kostely
kostel sv. Markéty, Strakonice

detailní info

kategorie: kultura a památky / kostely
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'35.188"N, 13°54'8.989"E

popis

Naproti kostelu sv. Prokopa proti strakonickému hradu (johanitské komendě) vznikl počátkem 14. století špitál s kaplí svaté Markéty a s hřbitovem. Pravděpodobně počátkem 15. století nahradil kapli kostel, který umožnil obyvatelům města vyhnout se návštěvám vzdáleného farního kostela v Lomu, ale nikdy se nestal kostelem farním, ačkoli o to měšťané vždy v minulosti usilovali. Datum vzniku kostela sv. Markéty není přesně znám, ale zakladatelem špitálu byl zřejmě pan Bavor III. nebo jeho bratr Vilém Bavor (obě jejich manželky se jmenovaly Markéty). Ve 14. století byl u špitálu zřízen hřbitov, užívaný až do 16. století. Od 16. stol. převzal všechny pohřby hřbitov u kostela sv. Václava. Od konce 15. století až do pobělohorského období jej spravovali nekatoličtí kněží, i když vrchností města a patronem kostela zůstali johanité. Město provedlo v letech 1580–83 velkorysou přestavbu (Vincenc Vogarelli z Bormia), jejímž výsledkem je jednolodní kostel ve stylu pozdní gotiky s četnými renesančními prvky obdélného půdorysu bez samostatného presbytáře. V roce 1585 byl zvonařem Mikuášem Prachatickým ulit nový zvon sv. Markéta se znakem města. Roku 1760 vysvětil strahovský opat Gabriel Václav Kašpar další nový zvon, který se však v kostele nedochoval. V ose západního průčelí stojí štíhlá hranolová věž, původně opatřená hlásným patrem - cibulovitou střechou s ochozem a světničkou pro ponocného. Pravděpodobně v téže době byl renesančně přestavěn i sousední špitál a zanikl hřbitov. Roku 1777 získal kostel barokní východní průčelí obrácené do hlavní ulice. V letech 1873–74 bylo sneseno hlásné patro věže, která dostala vysokou jehlancovou střechu (stavitel František K. Lenk). Stav kostela byl však velmi špatný, poškodila ho i povodeň roku 1895. K celkové důkladné opravě došlo v letech 1929–30. Počátkem 70. let 20. století byl spolu s mnoha dalšími historickými objekty zbořen špitál a kostel se ocitl pod úrovní nájezdu na nový most přes Otavu. Jelikož stojí na původním ostrově mezi hlavním a vedlejším ramenem řeky Otavy, zaplatil za svou polohu několika povodněmi (1784, 1890, 2002). V roce 1995 musel být kostel kvůli havarijnímu stavu, díky statickým poruchám vlivem podmáčení od řeky Otavy uzavřen. Roku 2006 byl po 11-ti letech kostel znovu otevřen po nákladných opravách a vysoušení. I když se nikdy nestal sídlem samostatné katolické farnosti, je dodnes hlavním městským kostelem.