Rozsocháč je statická ocelová protitanková překážka, která byla velmi účinná. Její výroba je poměrně jednoduchá, při demontáži jedné opěrky je skladná a přepravovatelná, nemůže se za ni efektivně ukrývat pěchota, špatně se postřeluje a je poměrně lehká. Svou funkci si zachovává i při převrácení, například velmi blízkou explozí. Vznikl zdokonalením a vývojem na základě drátěné překážky nazývané španělský jezdec, používané už od středověku. Byl používaná od 30. let 20. století a pod názvem český ježek (německy Tschechenigel) a během druhé světové války používán armádami většiny států obou bojujících stran a je užíván dodnes. Rozsocháče byly ve velkém rozsahu použity v ČSR při budování československého opevnění před druhou světovou válkou, kdy byl průmyslově vyráběný na základě mnoha zkoušek. Po Mnichovské dohodě a obsazení zbytku Československa všechny existující rozsocháče zabral německý Wehrmacht a používal je pro nová německá opevnění. Ve velkém počtu byly vyráběny i nové, neboť je Němci potřebovali i k zabezpečení Atlantického valu (například na pláži Omaha). Při bojích v ulicích měst bylo jejich použití efektivní, jediný rozsocháč mohl blokovat celou ulici. Později byl tento druh protitankové překážky použit i na hranicích Německé demokratické republiky a v mezipásmu Berlínské zdi. Existovala i provedení železobetonová, která se však rozlamovala. V původním provedení šlo o tři rovnoramenné úhelníky s rozměry 140 × 140 × 13 milimetrů a délkou 1800 mm spojených do trojramenného kříže tvořícího osy osmistěnu. Úhelníky byly spojeny pomocí styčníkových plechů šrouby a nýty. Později existovaly i verze svařované. První dva úhelníky byly spojeny do kříže a třetí napříč byl na silný styčníkový plech přišroubován metrickými šrouby M 20. Řešila se tak doprava takto rozložené překážky. Na koncích všech ramen byly navařeny silnostěnné patky proti zaboření do půdy a také zářez, který sloužil pro uchycení ostnatého drátu. Hmotnost českého ježka byla 198 kg.
