Šumava.cz

Nejstarší písemná zmínka o Chanovicích pochází z roku 1352 . V registrech papežských desátků z této doby je uveden chanovický kostel jako farní. Tehdejšími patrony kostela byli bratři Batík a Vintíř z Chanovic . Tito první známí chanovští vladykové měli ve svém erbu dva trojzubé klíče, podobně jako majitelé okolních tvrzí ve Lnářích, Kotouni, Poli, Hošticích a Čekanicích. Další majitelé Chanovic měli ve znaku tři ryby nad helmou. Chanovští byli jednou z odnoží českého vladyckého rodu Dlouhoveských z Dlouhé Vsi, který pobýval na Prácheňsku již ve 13. století a obec vlastnili v letech 1468 - 1717. V jejich erbu je starý rytířský štít zvaný kotouč. Chanovští z Dlouhé Vsi byli potomky Jana Lhoty mladšího z Dlouhé Vsi. O tomto šlechtici je známo, že obstaral pro válečné potřeby Jana z Rožmberka více než padesát koní. Volfgang Chanovský z Dlouhé Vsi (na chanovické trvzi od roku 1505) provedl stavební úpravy chanovické tvrze, které byly pravděpodobné nutné po ničivém požáru. Z jeho synů byl nejslavnější Adam Chanovský, který zemřel roku 1598 ve věku 94 let a je pochován v Buděticích. Adam Chanovský byl blízkým přítelem Viléma z Rožmberka. Koupil od něj hrad Rabí, protože vzhledem k svému postavení potřeboval odpovídající sídlo. Psal se i nadále Chanovský, i když jeho hlavním sídlem bylo Rabí a význam Chanovic poklesl. Z této doby pochází pravděpodobně i chanovický pivovar , který byl na zámku objeven při archeologickém výzkumu. Díky přátelství Adama Chanovského s Rožmberky mohl na jejich dvoře působit také Adamův synovec Volf Chanovský, který byl služebníkem Petra Voka na želčském zámku a měl na starosti fedrování vína. Později se stal na Želči purkrabím a dostal se i do družiny Viléma z Rožmberka, který byl v té době bohatší než český král. Syn Adama Chanovského - Volfgang se stal doktorem teologie, kanovníkem pražským a proboštem karlštejnským. Byl pokládán za budoucího arcibiskupa Českého království, ale bohužel v jednatřiceti letech náhle zemřel. Vnuk Adama Chanovského - Jan Jindřich Chanovský to dotáhl až na podkomořího Českého království. Mezi jeho pravomoci patřilo např. jmenování městských rad královských měst. Žil v době Rudolfa II., který mu dlužil 5 000 kop míšeňských. Pánem Chanovic byl též syn Adama Chanovského - Kryštof. Musel být zbaven role poručníka na hradu Rabí, protože jej nechal zpustnout. V souboji zabil Oldřicha Bukovanského z tchořovické tvrze, který ho urazil. Protože byl katolík, vyhnul se konfiskaci majetku, a za to, že podpořil Fridricha Falckého, zaplatil jen pokutu 200 zlatých. Díky svému prokatolickému postoji zachránili Chanovští hrad Rabí před zbořením. Nejvíce ovšem ze svého vyznání vytěžil Kryštof, který se stal císařským radou, purkrabím Hradeckého kraje a zemským soudcem. Vnuk Adama Chanovského - Albert Chanovský se stal jezuitou. Roku 1636 založil jezuitskou kolej v Klatovech. Vyučoval matematiku a hebrejštinu na jezuitských školách v Praze. Jako rektor působil rok v Českém Krumlově. O tuto funkci přišel svou přílišnou pastorační horlivostí . Nechal totiž v chrámu sv. Víta odstranit překážející rožmberskou hrobku, což se nelíbilo manželce posledního Rožmberka, paní Polyxeně. Od tohoto incidentu se Albrecht věnoval drobné misionářské činnosti v jižních Čechách, stal se apoštolem Prácheňska. Víru šířil na poli i v hospodě. Na rozdíl od evangelických kněžích toleroval masopustní veselí a nezavrhoval a hájil tanec. Pravnuk Adama Chanovského - Jan Ignác Chanovský se stal kanovníkem a poté proboštěm svatovítské kapituly na Pražském hradě. Stejně jako Albrecht Chanovský usiloval o duchovní obrodu českého národa. Roku 1688 vysvětil kostel Povýšení svatého Kříže v Chanovicích. Z jeho činnosti stojí za zmínku např. výstavba kostela sv. Anny u Kraselova , kde je pohřbeno několik Chanovských. Za připomenutí stojí i Bedřich Ludvík Chanovský, který bojoval ve třicetileté válce na straně stavovských vojsk. Jeho náhrobek můžeme vidět ve francouzském Strassburku . Poslední příslušník rodu Chanovských František Xaver Chanovský zemřel roku 1877. Ferdinard Jáchym Rummerskirch byl purkrabím Pražského hradu a také hejtmanem prácheňského kraje. Obnovil chanovický kostel, faru a školu a nechal postavit sýpku. Po požáru v roce 1781 získal zámek svou dnešní barokní podobu, z této doby pochází i anglický park a sochy sv. Martina a sv. Donáta. Když prodávali Rummerskirchové Chanovice novému majiteli, stála v kupní smlouvě také zmínka o chanovickém pokladu , jehož polovina by při nálezu měla patřit Chanovským a druhá polovina novému majiteli . Po období mnoha držitelů (1789 - 1809) přecházejí Chanovice do rukou plzeňského obchodníka, Franze Bechera. Jeho syn Franz Gustav Becher nechal v Újezdě postavit cukrovar, později přebudovaný na škrobárnu. Stal se říšským a zemským poslancem a v roce 1867 byl povýšen do šlechtického stavu. Dalším majitelem byl od roku 1871 JUDr. Eduard Daubek a po něm jeho syn Eduard rytíř Daubek. Daubkové prosluli jako velcí mecenáši umění. Finančně podporovali malíře Františka Bohumila Doubka, který maloval obrazy i v chanovickém kostele. V roce 1889 koupil chanovické panství Isidor Sval. Dne 6. května 1945, když probíhala v kostele mše svatá, přijeli na chmiedl, majitel hornobřízských kaolinových dolů. Po něm převzala panství jeho dcera Anna z Goldegg-Lindenburgu. Její syn baron František Goldegg byl posledním šlechtickým majitelem zámku. Mezi lidmi byl znám jako dobrý člověk ochotný pomoci v nouzi. Velmi dobře také malomotocyklu dva muži, Viktora a Šilhavý. Na prostranství před zámek vyvedli barona Františka Goldegga a jeho přítele, italského šlechtice Carla Bailou, který byl od dubna se svou rodinou na návštěvě na zámku. Viktora a Šilhavý, samozvaní "partizáni", nutili šlechtice provádět cviky "k zemi - vztyk - k zemi - vztyk" a nakonec do nich střelili dávku ze samopalu. Baron Bailou byl na místě mrtev, Baron Goldegg s průstřelen břicha podlehl zranění druhý den ve strakonické nemocnici. Od 1.9.1947 byla v zámku otevřena základní škola. Hospodářské budovy kolem zámku využívala zemědělská družstva. Od 90. let 20. století je výlučným vlastníkem celého areálu Obec Chanovice. Nedaleko zámku se nachází barokní kostel sv. Kříže z let 1751 - 1764 a barokní fara. Na okraji obce leží raně barokní sýpka. Na okraji obce postupně vzniká od roku 1994 skanzen lidové architektury jihozápadních Čech. Právě v roce 1994 vyrostlo první stavení, a dalo tak základ nejmladšímu skanzenu u nás.