Šumava.cz

Pamětní deska, odhalena 8. listopadu 1997, je umístěna na domě na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v Nové Včelnici, ve kterém se 17. října 1920 narodil český herec Rudolf Hrušínský.

Rudolf Hrušínský starší (17.října 1920, Nová Včelnice / dříve Nový Etynk – 13.dubna 1994 Praha), vlastním jménem Rudolf Böhm. Byl český divadelní a filmový herec, potomek hereckého rodu sahajícího až k Josefu Kajetánu Tylovi. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Roku 1965 obdržel titul zasloužilého umělce.
Jeho rodiče Hermína Červíčková a Rudolf Böhm uzavřeli sňatek 2. března 1920 v Žirovnici. Odtud zamířila Červíčkova divadelní společnost do Nového Etynku. Zde hráli v hostinci U černého orla. Mezi místními občany byl vžitý název U Hrůzů. Ačkoliv byla Hermína Hrušínská ve vysokém stupni těhotenství, přesto účinkovala ve veselohře Franze von Schonthana "Svatba naší Helgy". Syn Rudolf se jí, podle obecní matriky, narodil v domě čp. 81, kde bydlela rodina Ráftlova. Ta také poskytla matce s dítětem přístřeší, když se společnost odebrala do nedalekých Černovic u Tábora. A tak se vlastně Rudolf Hrušínský mladší narodil na prknech, která znamenají svět - na divadle. Až v dospělosti se při jedné debatě s Ludkem Munzarem vzájemně překvapili tím, že se v Novém Etynku narodili oba.
Od svých patnácti let působil v divadle. Navštěvoval hereckou školu E. F. Buriana a dvě sezóny byl členem jeho divadla. Krátce působil i u cestující divadelní společnosti Budínského - Červíčka a později v divadlech Uranie, na Vinohradech, v Městských divadlech pražských a od roku 1960 byl členem Národního divadla v Praze.
Z divadelních rolí: Marián v Karvašově "Půlnoční mši", Jenda v Hrubínově "Křišťálové noci", Jeppe v Holbergově hře "Jeppe z vršku", Sancho Panza v Dykově "Zmoudření Dona Quijota", Sadílek ve Štechově "Třetím zvonění", Napoleon v Tolstého hře "Vojna a mír", baron Krug v Čapkově "Bílé nemoci", vodník Ivan v Jiráskově "Lucerně", Šána v Hubačově "Staré dobré kapele",
Už od konce 30. let se objevoval také ve filmu, postupně se stal úspěšným a vyhledávaným filmovým hercem schopným skvěle ztvárnit nejrůznější charaktery. Mezi jeho erbovní role patří Josef Švejk v dvoudílném cyklu Karla Steklého, démonický pan Kopfrkingl v Herzově Spalovači mrtvol, nezkrotný bacilonosič Prepsl v Pozor, vizita! nebo stoický doktor Skružný v komedii Vesničko má, středisková.
Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf mladší a roce 1955 Jan, oba se také stali známými herci. Herectví se věnuje i jeho vnučka (Janova dcera) Kristýna Hrušínská a po nějakou dobu i vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší.
V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům. Starší Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá a mladší Jan nesměl hrát ve filmu ani v divadle. Tato situace vedla k nedostatku financí v rodině a měla vliv i na Hrušínského zdraví.
Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.
Hrušínský se rolí doktora Meluzina vrátil po letech, kdy byl z filmování odstaven, k práci, kterou miloval. Poslední film, který natočil před zákazem, byl Oáza. Po natočení snímku Dým bramborové natě se začal opět objevovat ve filmech. Následující rok si zahrál v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v krimi Sázka na třináctku a rok na to se objevil v komedii Kulový blesk.
V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo). Byla to daň za to, aby mohl zase plnohodnotně pracovat. Roku 1988 byl za své zásluhy oceněn titulem národního umělce.
Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Po volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[8] Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.
Z filmových rolí: dvacetiletý Hupka v "Humoresce", Pancho v "Pancho se žení", Vocilka ve "Strakonickém dudákovi", Švejk v "Dobrém vojáku Švejkovi", Zajíček ve "Vyšším principu", Antonín Důra v "Rozmarném létě", Kopfrkingl ve "Spalovači mrtvol", Meluzin v "Dýmu bramborové natě", Gruntorád v "Postřižinách", Prepsl ve filmu "Pozor, vizita", Franc v "Slavnostech sněženek", Skružný ve "Vesničce mé střediskové", Prošek v "Smrti krásných srnců", Masák ve filmu "Dobří holubi se vracejí", Jakub Lhota ve filmu "Konec starých časů a ředitel školy ve filmu "Obecná škola",
Z televizních rolí: Zaremba v Nedbalově "Polské krvi", Prošek v Pavlových "Zlatých úhořích", dr. Klapka v Čapkově "Jasnovidci", policejní komisař v Čechovově "Švédské zápalce", Rudolf II. v Körnerově "Lékaři umírajícího času", Václav IV. v Šotolově "Smrti krále Václava IV.", kasař v Dietlově "Malém pitavalu z velkého města", Zikmund v Šotolově "Zikmundovi, řečeném šelma ryšavá" a Růžička v Matějkově "Rodácích".

Zemřel po těžké nemoci 13. dubna 1994 v Praze. Rakev s jeho ostatky byla vystavena v budově Národního divadla a 20. dubna po oficiálním rozloučení převezena do strašnického krematoria ke zpopelnění.
Pamětní deska v Nové Včelnici byla odhalena 8. listopadu 1997 na domě čp. 44 v ulici B. Smetany.
Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je také herecký rod Petra Kostky. Oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.