Šumava.cz

Josef Zika, též uváděn jako Zíka (12.října 1920 – 16.března 1951, u obce Václav) byl československý převaděč, pašerák a člen protikomunistického odboje. Josef Zíka působil od roku 1945 jako hajný na Pleši (přišel sem ze středočeského polesí Dřevíč) v polesí Hvozd u Bělé nad Radbuzou. Pleš (německy Plöss), o níž se nejstarší zmínka vztahuje až k roku 1609, ležela u bavorských hranic ve výšce 800 m nad mořem. Na nádraží, k lékaři a do lékárny v Bělé nad Radbuzou to bylo 12 kilometrů, na poštu a četnickou stanici v tehdejším Eisendorfu osm kilometrů a do okresního města Horšovský Týn kilometrů pětačtyřicet. Pro děti českých státních zaměstnanců zde byla alespoň česká jednotřídka. Vedle kostela svatého Jana Křtitele byl největším kulturním objektem v obci s osmi stovkami převážně německých obyvatel honosný hostinec Gasthof Flor…  Výbornou znalost terénu, své styky s místními lesníky a hajnými a také s odsunutými Němci z regionu, z nichž někteří se usadili v blízkosti hranice, využíval údajně již po válce při pašování zboží, než se po únoru 1948 zapojil také do převádění politických uprchlíků. Josef Zíka byl pro podezření z převaděčství zadržen již v listopadu 1948. Při eskortování k výslechu využil poruchy auta a utekl do Německa, kde navázal spolupráci s britskou zpravodajskou službou. Pracoval pro americký Protišpionážní sbor CIC a československou exilovou zpravodajskou službu generála Františka Moravce. Podruhé se v centru zvýšeného zájmu StB ocitl poté, co v červenci 1950 ilegálně opustili republiku dva letečtí instruktoři Svatopluk Pokorný (*1923) a Rudolf Teichmann (*1925), kteří malým civilním letadlem odletěli z Kralup nad Vltavou a přistáli v západním Německu, kde požádali o politický azyl. Vyšetřováním se zjistilo, že uprchlíci prostřednictvím Zíky začali budovat síť spolupracovníků s cílem získávat pro západní zpravodajské služby strategické informace v oblasti letectví. Brzy byli zatčeni instruktor civilního létání z Kralup nad Vltavou Jaroslav Runt (*1922) a lesník z Karlovy Huti Oldřich Krupka (*1922), kteří působili jako Zíkovy spojky. Ohroženi byli i další Zíkovi spolupracovníci, těm se však podařilo před zatčením utéct za hranice (bratr Oldřicha Krupky František, hajní Václav Topinka a Václav Odvody). S cílem dopadnout Zíku byla bezpečnostními orgány rozvinuta akce Šumava, v jejímž rámci byly mj. průběžně sledovány osoby podezřelé, že Zíkovi pomáhají. V případu figurovalo několik informátorů, mezi nimi také u hranic bydlící odsunutý Němec („agent Blix“), s nímž se Zíka znal. Na počátku roku 1951 spěla akce Šumava k vyvrcholení, neboť shromažďování dílčích poznatků se postupně změnilo v detailní znalost Zíkových přechodů (v té době přecházel hranice dvakrát do měsíce) a kontaktů (místní velitelství StB konstatovalo, že s ním spolupracují de facto všichni lesníci z horšovskotýnského polesí, a v síti podezření z tajného napomáhání přechodům uvízl také mjr. Josef Herián, velitel brigády  Pohraniční stráže v Poběžovicích). Na základě informací získaných za finanční odměnu od agenta Blixe byla 14. března pod vedením oddílu Státní bezpečnosti v Horšovském Týně v okolí osady Václav u Pleše zahájena ostraha hranice v režimu zvýšené pohotovosti. Josef Zíka byl usmrcen v přestřelce mezi hraničními kameny 5 a 6 u osady Václav, aniž by sám některého z příslušníků Pohraniční stráže zasáhl. Místo bylo později hovorově označováno „Zikovo náměstí“.  Jeho tělo bylo odvezeno na útvar PS na Pleši k ohledání a dokumentaci. O dalším osudu jeho ostatků se archivní prameny nezmiňují; je možné, že byly zakopány na místním hřbitově, jak uváděli někteří vojáci vykonávající tehdy u pohraničního útvaru základní vojenskou službu. Rodina o smrti nebyla informována. Akce Šumava se následně uzavřela vyšetřováním, zatčením a odsouzením Zíkových spolupracovníků. V roce 1991 bylo na plešském hřbitově nalezeno řádně nepohřbené tělo;  nález dal základ domněnkám, že by mohlo jít o ostatky kurýra zastřeleného příslušníky Pohraniční stráže v roce 1951.