Šumava.cz

Nejstarší a jedinečně dochovaný stredověký vodní mlýn v Čechách (v majetku Jihočeského kraje ve správě Muzea středního Pootaví Strakonice) leží ve zvlněné krajině šumavského Podlesí. Jedná se o tři stavby u potoka, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky. Obytný dům s mlýnicí je rozložité patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Významné a unikátní je, že je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi. Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky. Prostor chléva je sklenut třemi poli pruské placky do pasů. Na chlév navazuje kolna pro vozy a zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky. Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů, sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněný vodou, která vedla vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka. Podle písemných zmínek mlýn existovala již v roce 1352. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole" a osedlým byl Tomáš Mlynář. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety. Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu. Vlastníci, bratři Harantovi, ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola a s mletím končili asi před dvaceti lety. Výjimečný způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let minulého století izolovali od společnosti vedl k z zakonzervování technického stavu budov. Na mlýně se natáčela v roce 2010 česká pohádka Vodník a Karolínka.

Sterzmühle 10, Mochov u Hartmanic je vodní mlýn postavený v první polovině 18. století, první záznam v pozemkové knize z roku 1780 (v mapě zakreslen 1760), kdy jej koncem dubna Marie Dohalská z Dohalic, majitelka statku, prodává Tomáši Thurnwaldovi. Dům se nazývá Mochauer nebo Sterzmühle v Mochově, a má zde číslo popisné 10. Thurnwaldům patří až do roku 1873. V roce 1966 mlýn koupil JUDr. Václav Hrabánek (nar. 1915) z Prahy, který tehdy ruinu opravil. Světnice má rozměry 6 x 6 m a výšku 2,2 m, okny orientovaná k jihovýchodu, zatímco menší komora k severovýchodu. Ve světnici stojí velká pec. Strop je původní, natřený volskou krví. Stropní trámy jsou vysoké okolo 40 cm, trámy roubení mají výšku od 26 do 43 cm. Dnes je vlastníkem Mgr. Václav Hrabánek, syn pana doktora. Mlýn si "zahrál" ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

V prostorách mlýna vzniká stálá expozice mlynárenství a vltavského vorařství. Současný stav expozice představuje mlýn v období po odkrytí různých zásahů a pokusů o přestavbu v předrevolučních dobách 20. století. Klášterní obilní mlýn ve Zlaté Koruně je pozoruhodnou stavbou, ukrývající dodnes ve svém organismu konstrukce a prvky, ze kterých lze vyčíst někdy s jistotou, jindy alespoň hypoteticky jeho vývojové etapy. Stupeň dnešního poznání mlýna vychází ze zdrojů archivních, z terénního a sondážního průzkumu přímo v objektu a ze studia analogických materiálů mlýnů typologicky, nebo hmotově podobných. Budova mlýna má svou lokaci danou především tokem řeky Vltavy jako dostatečné vodní síly k pohonu mlýnského zařízení a bezprostřední blízkostí klášterního areálu, ohrazeného kamennou zdí. V logické vazbě k mlýnu byla sýpka, původně umístěná v jižním křídle klášterního konventu a od 2. poloviny 17. století rozšířená o nový, samostatně stojící objekt v předklášteří, pekárna čp. 4 nad mlýnem a gotický dům čp. 5 (tzv. hospic), kde je od 2. pol. 17. stol. doložena sladovna. Mlýn byl původně propojen dvěma komunikacemi od severovýchodu, přičemž jedna z nich mířila k východní straně mlýna, kde byla hlavní vstupní a manipulační plocha. Cesta dále pokračovala přes náhon a ostrov dále přes most na řece Vltavě. Západně od této lávky byl patrně brod, na jehož místě je dnes silniční most, jehož snad nejstarší předchůdce byl postaven roku 1820. Druhá cesta prochází kolem severní strany mlýna a pokračuje podél mlýnského náhonu na západ do blízkého Rájova.

Na pravém břehu řeky Volyňsky v Bohumilicích stojí Vanických mlýn, který má sice ještě mlecí zařízení, ale je bez vodního kota a funkčního náhonu. Mlelo se zde do roku 1938 a přes zákaz výjimečně i během druhé světové války. Před mlýnem roste 600 letá Sudslavická lípa.