Šumava.cz

Drachenstich neboli Skolení draka je bavorskou národní hru s pětisetletou tradicí města Fürth im Wald. První zmínky o této tajemné hře, v níž hrdinský rytíř bojuje po vzoru svatého Jiří o krásnou princeznu s drakem, se objevují roku 1590. Dnešní podobu hry vytvořil spisovatel a básník J. M. Bauer roku 1952. Za námět zvolil husitské války, které měly pro příhraniční oblast Bavorska osudný význam a s nimi související bitvu u Domažlic (roku 1431). Hra probíhá na fürthském náměstí přetvořeném na historické jeviště. Zde ochotníci předvádějí vždy od druhé srpnové neděle po celý týden v sedmi představeních starý příběh, jehož hlavním protagonistou je vedle hrdinného rytíře i obrovitý digitálně řízený drak, který každoročně do Furthu přiláká tisíce diváků. Aktéři přesvědčivě hrají zoufalství prchajících lidí a panický strach z draka. Nejmodernější elektronikou řízený, 20 metrů dlouhý, pět metrů vysoký a devět tun těžký drak je skutečnou senzací, je to oheň chrlící technické umělecké dílo.

Městské divadlo v Písku nese název divadlo Fráni Šrámka od roku 1991. Budova stojí uprostřed Palackého sadů, na místě víceúčelového objektu "Na střelnici", v němž byl v roce 1868 vybudován divadelní sál. Dnešní podobu divadlo získalo po roce 1937 komplexní rekonstrukcí a slavnostní zahájení proběhlo 1. února 1940, a sice uvedením "Prodané nevěsty" v provedení ND v Praze s dirigentem Václavem Talichem. Novodobou rekonstrukcí prošla celá budova od ledna 2008 do října 2010. V divadle probíhají divadelní představení všech žánrů, koncerty, kulturní festivaly a výstavy výtvarného umění. Součástí divadla je od roku 2003 také koncertní síň Trojice, v níž se pořádají zejména koncerty vážné hudby a slavností akce.

Divadlo Oskara Nedbala v Táboře je architektonicky originálním komplexem původní pseudorenesanční divadelní budovy (postavené Františkem Buldrou) z roku 1887 a nápadité přestavby bývalého sousedícího empírového domu - s využitím jeho přilehlých prostor - uskutečněné roku 1965. Vzniká tak jedinečný divadelní stánek s dvěma hledišti pro 350 a 650 diváků, která jsou postavena v pravém úhlu proti společnému jevišti. Rok 1965 je také rokem zahájení činnosti stálé divadelní scény bez vlastního souboru s cílevědomou dramaturgickou koncepcí, vychází především ze záměru průběžně přibližovat divácké obci města Tábora a jeho okolí co nejúplněji a nejkvalitnější obraz českého divadelního dění. Na obou jevištích tak pravidelně hostuje na tři desítky všech pražských a většiny oblastních divadelních souborů, jejichž produkce je uváděna převážně v předplatném rozčleněném do několika řad, specifikovaných jednak dle žánrů, jednak poměrem v zastoupení klasiky či novinek; což pro diváka představuje mimořádnou možnost porovnávat během každé sezóny (do kalendářního roku jsou vždy dvě - jarní a podzimní) výsledkům různorodé režijní a herecké práce, a to v jejich špičkové inscenační podobě. Oba divadelní sály jsou zároveň využívány jako koncertní síně pro vážnou hudbu a v neposlední řadě dávají prostor pořadům hudebně-zábavných skupin všech druhů. Nedílnou součástí divadla je i komorní síň, divadelní klub a kavárna. Pořadům konaným v červenci a srpnu v rámci Táborského kulturního léta slouží kromě toho ještě přilehlý terasovitý divadelní park. Divadlo dnes nese jméno táborského rodáka Oskara Nedbala. Kdysi se zde natáčel pořad „Možná přijde i kouzelník“. Možnost pronájmu sálu pro kulturní a společenské akce.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni má tři scény - Velké divadlo, Nové divadlo a Malou scénu (v budově Nového divadla). Divadelní představení se v Plzni konala již koncem 18. století. České divadlo se hrálo od roku 1818 ve velké síni radnice, v hostinci U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda a U bílé růže. Jenže tyto místnosti nestačily a tak purkmistr Kopecký měl záměr upravit pro divadelní účely obecní dům. Ovšem již během adaptací se ukázalo že ani tyto prostory pro divadlo nestačí a tak vznikla myšlenka postavení nového divadla. Divadelní budovu v provozu má Plzeň od roku 1832 a byla postavena podle návrhů Lorenza Sachettiho na rohu nynější Riegrovy ulice a sadů Pětatřicátníků. Poprvé se zde hrálo 12. listopadu 1832, první české představení až 18. ledna 1835. Budova byla předána bezplatně k provozování právovárečnému měšťanstvu, od roku 1857 se stalo divadlo opět majetkem obce. V roce 1863 došlo k menším úpravám. Hned po vystavění nového divadla byly pronajaty ve vedlejším domě dvě místnosti na šatny, 1867 koupila obec celý dům pro divadelní potřeby. V roce 1890, kdy měla Plzeň 50 221 obyvatel, už divadlo jejím potřebám nestačilo. 1894–1895 byla pojata do plánu stavba nového divadla. Budovu projektoval architekt Antonín Balšánek. Povolení ke stavbě bylo vydáno v lednu 1899, Velké divadlo bylo otevřeno v září 1902. Stavba je pravoúhlého půdorysu. Po obvodu členěna risality. Zadní průčelí postaveno na mohutný postament, který vyrovnává nerovnost terénu . Postranní východy divadla vedou na přilehlé kamenné terasy se schodišti, nad městským parkem.