lokalita: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Památník popravených osob nacisty v bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese nedaleko Lub u Klatov, kde bylo za druhé světové války v době protektorátu za druhého stanného práva od 31. května do 3. července 1942 zastřeleno 73 osob, z toho 16 žen - Barthová Kamila ze Sušice, Bezděk Rudolf bez stálého bydliště, Bureš Bohuslav z Plánice, Burešová Jarmila z Plánice, Ciněk Karel z Písku, Císař Ladislav ze Suchdola nad Lužnicí, Černý Václav z Písku, Doubek Jan z Bernartic, Doubková Marie z Bernarti, Doubek Alois z Bernartic, Doubek Václav z Bernartic, Dočkal Vladimír ze Sušice, Fabinger Jaroslav ze Strakonic, Fictum František z Puglic, Fürth Karel ze Žichovic, Halíř Jan z Klatov, Hanžla Vojtěch z Budíně u Písku, Heřman Jan ze Suchdola nad Lužnicí, Hrubec František z Bernartic, Hrubcová Cecilie z Bernartic, Hrubec Jaroslav z Prahy 10, Hüblbauer Karel z Prahy 10, Hüblbauerová Marie z Prahy 10, Kalivoda Bedřich z Pocinovic, Kanta František z Myslovic, Karas Maxmilián ze Kdyně, Kazimour Karel z Budětic, Kohout František ze Strakonic, Krzák Severin z Bernartic, Krzáková Antonie z Bernartic, Krzáková Zdeňka z Bernartic, Krzáková Jiřina z Bernartic, Kubec František z Písku, Lukeš František z Bernartic, Lukešová Marie z Bernartic, Lukeš Jaroslav z Bernartic, Mašek Václav z Písku, Matějka Karel z Běšin, Mottl František ze Sušice, Mrzena Josef ze Svatkovic, Nováková Marie z Plánice, Pajerová Marie z Klatov, Partaj Alois z Bernartic, Píša Miloslav ze Strakonic, Přetrhdílo Bedřich z Písku, Raba Václav ze Strakonic, Rajman Karel z Horažďovic, Dr. Rektořík Miroslav ze Strakonic, Rybáková Terezie z Prahy, Rypáček Jan z Hodětína, Singer Leopold ze Sušice, Schejbal Josef ze Sušice, Strobl Jaroslav z Písku, Suttý Josef z Bernartic, JUDr. Svoboda Vladimír z Českých Budějovic, Šebesta Rudolf ze Suchdola nad Lužnicí, Škoda Josef z Horažďovic, Špidra Jaroslav z Písku, Šprasl Václav z Obytc, Štamprech František z Písku, Štangl Jaroslav z Písku, Šteflíčková Marie ze Strakonic, Štěrbáček Klement z Písku, Tomek Bohuslav z Bernartic, Tomeková Marie z Bernartic, Tupý Ferdinand z Bernartic, Tupá Marie z Bernartic, Viktor Josef z Věšína, Viktorová Božena z Věšína, Viktorová Marie z Věšína, Viktor Jiří z Věšína, Vlk Viktor z Písku.
Rodiště Jana Žižky z Trocnova, původní osada Trocnov se skládala ze dvou zemanských dvorců. Je vzdálena 1,5 km od nynější osady Trocnov (do šedesátých let 20. století Zaluží). Někdy v polovině 14. století sídlili na jednom z těchto dvorců zeman Řehoř Žižka s manželkou, kterým se zde kolem roku 1360 narodil syn Jan a prožil zde svá dětská a zřejmě i jinošská léta. Trocnovským areálem lze projít po značeném okruhu. Výchozím bodem je budova Památníků Jana Žižky z Trocnova, v němž jsou uloženy nálezy z obou trocnovských dvorců. Tento Památník byl zřízen z původního poplužního dvora borovanského kláštera, který byl postaven v letech 1678 - 1679 pravděpodobně ze zbytků zdiva trocnovských dvorců. Od Památníku vede značená cesta po hrázi rybníků Horního a Dolního k lesu, kde se nacházejí zbytky dvorce Žižkova strýce Mikše a 9 m hluboká studna náležející k dvorci. Odtud se po hrázi Grandlového rybníka přijde po cestě k místu údajného Žižkova narození, kde se nachází balvan s nápisem vztyčený v roce 1908 a stával Žižkův rodný dub. Dále návštěvník projde kolem monumentálního pomníku husitského hejtmana (díla prof. Josefa Malejovského z let 1958 - 1969) až ke zbytkům Žižkova dvorce. Zde, vpravo od vyznačených základů stála stodola a vlevo, šikmo přes cestu směrem k budově sousedního dvora, byly stáje. Vpředu je odkryta část původního nádvoří. Před dvorcem za cestou, v místě nynější louky, býval rybník.
Památník 10 amerických vojáků z roty "I" a "K" z 375. pěšího pluku 90. pěší divize, kteří padli dne 5.května 1945 v bitvě o Zhůří (při osvobozování Československa na konci druhé světové války) lapením do podlé léčky zdánlivého příměří a setkání se svými vojáky. Jmenovitě z Company "I" 357th Infantry Regiment: S Sgt John W. Garner, Pfc Arthur L. Cooperman, Pfc Raymond K. Willenborg, Pfc Jack E. Williams, Pfc Foster R. Carter, Pfc Grant W. Blair, Pvt Roy E. Morwig. Z Company "K" 357th Infantry Regiment: Pfc John Farkas, Pfc Lupe W. Rodrignez.
Památník na které je napsáno: "Památník připomíná jak současné, tak i budoucím generacím tragickou smrt vojáka, ke které došlo v těchto místech na samém sklonku druhé světové války. Ve druhé polovině dubna 1945 zasazovaly spojenecké armády hitlerovcům jeden smrtelný úder za druhým. Jihozápadním Čechám přinesla osvobození 3. americká armáda generála G. S. Pattona, konkrétně V. a XII. sbor, který byl její součástí. Rozkaz k zahájení útoku na území našeho státu vydal generál Eisenhower 4. 5. 2945. Již následujícího dopoledne zahájily oba sbory svůj bojový postup od Aše po Český Krumlov v délce 350 km. Úsek od železné Rudy po Dolní Dvořiště spadal do kompetence XII. sboru, kterému velel genmjr. S. Leroy Irwin. Oblast od Strážného ve směru do prachatického a vimperského regionu byla svěřena jednotkám 5. pěší divize - Red Diamond, která nesla ve svém znaku červený kosočtverec. Severní úsek byl svěřen 2. pěšímu pluku, který bylo posílen ještě dalšímu připojenými divizními jednotkami. Jednalo se o 737. tankový prapor a 803. protitankový prapor. V tomto složení byly osvobozeny 4. a 5.5. Lenora i Volary a další obce regionu. Dne 7.5. přibližně 07.45 obdržel 803. protitankový prapor - který nesl ve svém znaku hlavu panthera drtícího v tlamě nepřátelský tank - rozkaz k prozkoumání dalších pozic německé armády. Úkolem byla pověřena 2. a 3. četa průzkumné roty pod velením poručíka Donald T.Warrena. Obě čety postupovaly v tandemu po silnici z Volar do Lenory. V místech, kde dnes stojí památník, napadli kolonu příslušníci 11. pancéřové divize SS, kteří se skrývali v okolních lesích podél silnice. Svobodník Charles Havlat sedící v prvním jeepu byl okamžitě zabit a další čtyři členové posádky obrněného kolového vozu M8 bylo lehce a těžce zraněni po zásahu pancéřovou pěstí. Střelba na obou stranách utichla pouhých deset minut před nabytím platnosti Remešské dohody. Ta stanovila zastavení bojů na všech frontách v Evropě na 8.30 hodin. Obě válčící strany zprávu obdržely opožděně až v posledním okamžiku. Ve svém důsledku však toto opomenutí přineslo zcela zbytečnou smrt amerického vojáka. Byla o to tragičtější, že ztratil svůj život při osvobození země, z které pocházeli jeho předkové. Čechoameričan Charles Havlat se narodil 10.11. 1910 jako první syn Havlatů v Dorchesteru, z zemědělském státě Nebraska. Prarodiče pocházeli z Moravy z obcí poblíž Osové Bitýšky. Spolu s ním sloužil v témže praporu jeho mladší bratr Rudolph. I nejmladší z bratrů Adolph ukončil válečné tažení v Německu. Pro bližší poznání země jejich předků a za její osvobození od fašistického teroru a nadvlády však Charles položil to nejcennější - svůj život. Místo jeho věčného odpočinku leží ve Francii v Lotrinsku na hřbitově v Saint-Avold. Zde pod číslem hrobu 75 sní svůj věčný sen spolu s dalšími desetitisíci kamarády, kteří také položili své životy na rozsáhlém evropském bojišti. Návrh na postavení pomníku inicioval pan Radim Košíček z Vlachova Březí společně se členy Militar Car Clubu z Plzně. O vlastní realizaci této památky se zasloužilo město Volary a zastupitelstvo města. Pomník byl slavnostně odhalen 4.května 2002. Čest jeho památce."
Bezkonkurenčně nejkrásnější šumavský památník padlým v první světové válce a zemřelým legionářům ve Čkyni obsahuje dokonce zem z bojišť! Z italského Doss Alto a z bodákového zákopu francouzského bojiště u Verdunu.
Replika obraného valu z roku 1641, který chránil solnou stezku a v roce 1645 odradil od útoku švédská vojska za třicetileté války u rakouského Radingu. Palisádové opevnění si postavili Rakušané, aby zamezili vpádu Švédů, má příkop a val se třemi vstupy. Švédové tehdy mezi tím loupili a drancovali ve Vyšším Brodě. Ti tehdy vyslali k hranicím průzkumný oddíl. A protože netušili, kolik se za opevněním skrývá obránců, odtáhli zpět. Bohužel nutno dodat, že Vyššímu Brodu a celému okolí dala tehdy tato vojska skutečně zabrat. Švédských šancí stálo podél hranic několik. Další postavila rakouská domobrana nedaleko odtud, u Svatého Tomáše.
Bitva husitů s křižáky v roce 1431 na vrchu Baldov (566 m n. m.) známý také pod názvem Baldovské návrší. Dnes památník bitvy z roku 1931 (podstavec s názvy a letopočty vítězných husitských bitev). Překrásný rozhled do okolí, na Domažlice a hřeben Českého lesa. V této krajině pod hradbami královského města Domažlic se odehrála v srpnu 1431 bitva, v níž husitská vojska obrátila na útěk 5. křižáckou výpravu proti kacířským Čechům. Dne 1. srpna opustila tato výprava Norimberk a vnikla do Čech. Po marném obléhání Tachova zamířili křižáci ve třech proudech k husitským Domažlicům. Toto obležené město se ocitlo v tísni a netrpělivě očekávalo pomoc. Prokop veliký shromáždil svá vojska u Karlštejna a již 13. srpna stál se svými u Chotěšovského kláštera. Ostrým pochodem vyrazil Domažlicům nápomoc. Dne 14. srpna vystoupil kardinál Julián Cesarini na blízké návrší, aby se svým doprovodem posoudil bojovou situaci. Překvapil je pohyb křižáckých útvarů na ústupové cestě do všerubského průsmyku. Byla to nedojednaná operace, která měla přemístit některé oddíly vstříc očekávanému husitskému útoku. Mnozí křižáčtí vůdcové to pokládali za počátek ústupu a posléze útěku před obávaným nepřítelem, jehož bojovníci se již zdálky blížili se zpěvem o božích bojovnících. Křižáků se zmocnila obrovská panika. Přes rozkazy, hrozby i prosby velitelů se dali na zmatený úprk. Jejich hlavní proud se valil ke hradu Rýzmberku a k pohraničnímu lesu. Sám kardinál byl vyveden v přestrojení za prostého bojovníka za pomezní hvozd až u tvrze opálky. Pod Rýzmberkem se utkala husitská jízda s malým odporem kardinálovy gardy, kterou pak pronásledovala až za hrad Pušperk. Husitské vojsko zvítězilo bez větších ztrát nad velikou přesilou a zmocnilo se značné kořisti. Po tomto domažlickém triumfu byl prokop veliký uznán za rovnocenného účastníka i jednání basilejského koncilu. V roce 1931 bylo vzpomenuto této slavné historické události oslavou, při níž byly do základu plánovaného památníku na tomto místě, kde podle tradice zmatený kardinál Cesarini ztratil svůj klobouk, vsazeny kameny z jiných husitských bojišť.
Památník bitvy u Sudoměře je památkou na bitvu, ve které roku 1420 odolal Jan Žižka se svými lidmi přesile královských vojáků a zvítězil nad nimi. Akademický sochař Emanuel Kodet zde v roce 1920 za pomoci stavitele Františka Kulíře vytvořil monumentální 16 metrů vysoký žulový památník se sochou Jana Žižky z Trocnova, sestavenou z kamenných kvádrů, jako připomínku této bitvy. Stojí mezi rybníky Markovcem a Škaredým jižně od obce Sudoměře, je přístupný z parkoviště (na odbočce vlevo ze silnice od Ražic těsně před Sudoměří) nedaleko železniční zastávky. Odtud vede k památníku modrá značka (asi 1 km).