lokalita: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Dnes již zrušený vojenský prostor na území Národního parku Šumava se jmenoval Dobrá Voda podle zaniklé osady, umístěné na vrchu Březníku nad Hartmanicemi. Osada se původně nazývala Sankt Gunntersberg, ve středověku měla název Breznich (Breznice). Vybíralo se zde clo (mýtné). Ve 14. století se ves stala poutním místem, k němuž se vztahovala řada pověstí. Vyprávěly se legendy o zdejším zázračném prameni a o pobytu sv. Vintíře. Ve vsi je barokní kostel svatého Vintíře z roku 1734, který byl vystavěl na místě tehdejší kaple z roku 1618. Po druhé světové válce došlo v celém území k odsunu obyvatel německé národnosti a byl zde naplánován vojenský prostor a proto vesnice nebyly dosídleny. Vojenský prostor samotný byl zřízen roku 1952 v rámci budování železné opony. Severní hranice prostoru byla tvořena silnicí Hartmanice – Železná Ruda, jižní pak státní hranice s Německem. Jediná obec, která přežila vojenský prostor, je obec Prášily. Po zrušení vojenského prostoru v roce 1991 se celá oblast stala veřejně přístupná. Velká část území, především bývalé střelnice, je dodnes zamořena nevybuchlou municí a náklady na její odstranění se odhadují na 15 až 30 miliard Kč. Střelnice zarůstají náletovými dřevinami, neboť zemědělské hospodaření v těchto místech není možné. Pohyb v těchto územích je doporučen jen po značených cestách. Největší střelnice se nacházejí 2 km severozápadně od Prášil (u modré a žluté turistické značky z Prášil směr Prášilské jezero, resp. Srní) a také 3 km jihozápadně od Prášil v prostoru bývalé vesnice Stodůlky (na levém břehu říčky Křemelné). Pozůstatkem po vojenské činnosti jsou též žulové kostky na silnicích kolem Prášil a četné rezivějící stavby volně v krajině.
Vojenský újezd na západě okresu Český Krumlov. Území újezdu zaujímá 219,49 km?, v nadmořské výšce 540 m až 1232 m (Knížecí stolec). Újezd (také vojenský prostor) vznikl 1. prosince 1950. Na území obce Boletice, která dala název celému újezdu se zachoval kostel svatého Mikuláše, původně románský (zachována sdružená okénka ve věži) přestavovaný goticky - nyní v zoufalém stavu. Poblíž vesnice je vrch Raziberk se stopami hradiště. Vojenský újezd obsahuje přírodní a kulturní zajímavosti: Chráněná krajinná oblast Šumava, chráněná krajinná oblast Blanský les, Lipenská vodní nádrž, zmíněný kostel sv. Mikuláše a zříceniny hradu Razimberk, zbytky slovanského osídlení - Haštalsko-laténské mohyly, kostel sv. Martina, keltské mohyly (11 mohyl), Český Krumlov. Újezd byl osídlený do roku 1945 a na jeho území původně existovaly tyto obce a osady: Beníkovice (Penketitz), Bezděkov (Pösigl), Bílovice (Pilletitz), Bláto (Benetschlag), Boletice (Poletitz), Břevniště (Tussetschlag), Chlumany (Chumau), Dětochov (Tichtihöfen), Dolany (Dollern), Dolní Brzotice (Böhmdorf), Hořičky (Hörwitzl), Horní Brzotice (Perschetitz), Hostínov (Hossen), Hvozd (Hochwald), Kovářovice (Schmieding), Květná (Blumenau), Květušín (Quitosching), Lomek (Haidl), Loutka (Reith), Lštín (Irresdorf), Maňávka (Böhmisch Haidl), Míšňany (Meisetschlag), Mladoňov (Plattetschlag), Nová Víska (Neudörfel), Nový Špičák (Neu Spitzenberg), Ondřejov (Andreasberg), Osí (Schönfelden), Otice (Ottetstift), Petrov (Peterbach), Podvoří (Podwurst), Polečnice (Neustift), Polná na Šumavě (Stein im Böhmerwald), Pražačka (Pragerstift), Račín (Ratschin), Sádlno (Zodl), Šavlova Lhota (Schlagl), Skelná Huť (Glashütten), Stará Huť (Althütten), Starý Špičák (Alt Spitzenberg), Střemily (Richterhof), Strouhy (Graben), Svíba (Schwiegrub), Třebovice (Siebitz), Vitěšovice (Kriebaum), Vítěšovičtí Uhlíři (Kriebaumkollern), Vlčí Jámy (Wolfsgrub), Vražice (Proßnitz), Zadní Bor (Hinterhaid) a Zlatá (Goldberg). Turistické zpřístupnění je od 1. července 2006 o sobotách, nedělích a státem uznaných svátcích jen v částech vojenského újezdu. V souvislosti s tím je ve vojenském újezdu a jeho okolí vyznačeno 75,5 km pěších turistických značených tras a 95 km cyklotras.
Na vrcholu kopce Boudovka (729 m n. m.) u vesničky Tržek, ale místními zvaný také Bartoloměj (podle zříceniny farního kostela na sousedním kopci nižším o 38 m) bylo palebné postavení bývalého 2. protiletadlového raketového pluku z Janovic, který byl vybaven protiletadlovými raketovými komplety KUB. 2K12-KUB, které byly poprvé zavedeny do výzbroje v 60. letech minulého století me,a palebná baterie k dispozici spolu s vlastní řídícím a naváděcím radiolokátorem, čtyřmi odpalovacími zařízeními a dvěmi nabíjecími přepravníky na podvozku vozidla Zil-131 (každý vezoucí 3 rakety). Bojové komponenty komplexu byly instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie. Protiletadlový raketový komplex 2K12-KUB byl určen k ničení letounů, raket, vrtulníků a ostatních vzdušných cílů létajících v malých a středních výškách v rozmezí 25 až 10 000 m, ve vzdálenostech 4 až 23 km. Cíle jsou tak ničeny tlakovou vlnou a střepinovým účinkem bojové nálože o hmotnosti 56 kg, umístěné v trupu řízené rakety. Nálož je vybavena radiolokačním zapalovačem rozmezí 25 až 10.000 metrů. Celé postavení bylo střežené, oplocené a stálo v něm několik budov - muniční sklady a ubytovny pro vojsko. Dodnes jsou patrné i přes snahu o zalesnění okopy. Na vrchol kopce vede panelová cesta z obce Tržek. Z Tržku pak je poměrně rovný přístup k nádraží Malonice. Po roce 1989 byla základna postupně vyklizena, ale nadále střežena vojáky z Janovic. Údajně se uvažovalo i o tom, že základnu převezme Ministerstvo vnitra ČR pro své činnosti. Obyvatelé nedalekých vesnic míní, že ale na tomto kopci byla vybudována hluboká sila na odpal raket středního doletu RSD-10 (tj. SS-20) včetně jaderných hlavic. Ty ale oficiálně nebyly rozmístěny na území bývalého Československa. Dosah těchto prostředků (dolet 5000 km) vylučoval jejich dislokaci mimo území bývalého SSSR. Uvedené raketové komplety zasáhly i ty nejzápadnější cíle na teritoriu evropských státu NATO aniž by musely opustit sovětské území. Se střelbou na cíle na území USA se v jejich případě stejně nepočítalo, protože atlantické pobřeží USA odděluje od břehů západní Evropy vzdálenost 6000 kilometrů.
Vrchol kopce Čerchov (1 042 m n. m.) byl v dobách studené války Významné stanoviště rádiového a radiotechnického odposlechu potenciálně nepřátelských amerických a německých vojsk na možném vedlejším směru útoku vojsk Varšavské smlouvy do Německa. Také Vhodné místo pro kontrolu amerických ozbrojených sil ve výcvikovém prostoru Hohenfels a Grafenwehr. V sedmdesátých letech na kopci vyrostly vojenské objekty i s radiovou věží, která převyšovala původní kamennou turistickou Kurzovu rozhlednu, také využívanou pro odposlechy. Také přímá viditelnost přes údolí na odposlechové stanoviště amerických, německých a francouzských služeb na Ecksteinu na německé straně na pohoří Hoher Bogen. Ze západních zdrojů je známo také pod krycím názvem Rubin. Armáda opustila objekty po roce 1989, ale kromě zbourání pomocných budov nedošlo k velkým změnám. Až v roce 1999 byla původní rozhledna konečně navrácena domažlickému odboru KČT, který po nezbytné rekonstrukci znovuotevřel turistickou kamenou věž (16. července 2000), která nese jméno jednoho ze zakladatelů KČT Dr. Viléma Kurze.
Na kopci České Žleby (Žlebský kopec), resp. těsně pod ním bylo v dobách studené války stanoviště radiového odposlechu tehdejšího nepřítele – NATO. Stávala tam chata do které vojáci radiové roty dojížděli z kasáren pohraniční stráže z Volar. Nešlo o nijak sofistikované zařízení, ale o drátový anténní systém. Pracoviště spadalo pod 15. průzkumný prapor (VÚ 2502) skládající se z velitelství, štábu, spojovací čety, dvou průzkumných rot, rotu hloubkového průzkumu, roty radiového a radiotechnického průzkumu a získávalo informace pro 15. motostřeleckou divizi v Českých Budějovicích.
Havran (německý název Rabenberg) je nejvýše položeným místem tachovska (894 m. n. m) a má klima tomu odpovídající. Vrchol se pro průzkumné stanoviště v dobách studené války, kdy nepřítelem bylo NATO, obzvláště hodil. Vybíhá do území SRN disponuje tak 270st. rozhledem. Byla zde tak vytvořena zaměřovací základna Čerchov - Zvon - Havran (pro jednotku z Klenčí pod Čerchovem) a Zvon – Havran - Dyleň (pro jednotku z Mariánských Lázní). Přímá viditelnost umožňovala i činnost vizuální pozorovací hlásky. Na vrcholu byla zbudována nejprve dřevěná věž, později výšková budova. Vojáci se na vrchol dopravovali pěšky, ale později i dopravní technikou - Sněhurkou. Kopec Havran je tak blízko hranice, že i vojáci překonávali plot železné opony. Později byla rota pod Havranem zbourána, vojáci jezdili do služby z Tachova či Mariánských Lázní. Stanoviště bylo po roce 1989 chvatně opuštěno (rok 1992, zařízení je zdemolováno a věž poničena nejvíc ze všech obdobných zařízení.
Pod vrcholem kopce Chlumek nedaleko příhraniční obce Chodská Lhota, bylo v dobách studené války, kdy nepřítelem bylo NATO, naslouchací stanoviště roty rádiového průzkumu. 2.rrrtpz (rota rádiového a radiotechnického průzkumu) od 2.pzpr Janovice nad Úhlavou (VÚ 1056), podřízeného 2.msd Sušice (VÚ 2493). Byla zde postavena budova pro ubytování, kanceláře odposlechu a vyhodnocování u které stál anténní stožár. Jednotka sledovala výcvik jednotek protivníka ve vojenském výcvikovém prostoru Hohenfels, amerického 2. lop (lehkého obrněného pluku) a německého 5. praporu BGS. Průzkumné roty byly rušeny brzy po sametové revoluci (únor 1991) a opuštěná budova chátrá.
Na dvou vrcholech pohoří Hohen Bogen - Ecksteinu a Schwarzriegelu stojí radarová věž NATO a německé Luftwaffe. Na Burgstallu vysílač UKV. Historie výstavby sahá do dob studené války, do roku 1957, kdy manévry velkých částí československé a sovětské armády zneklidnily velení NATO, protože se odehrávaly poblíž 25 kilometrového pásma. To znamenalo protiaktivitu jednotek ASA (Army Security Agency). Vojenská cvičení se na obou stranách pravidelně opakovala a proto americká strana na jaře 1958 začala podél hranice bylo hledáno místo, ze kterého by se dala situace kontrolovat. Na dvou vybudovala zmíněná zařízení a na Ecksteinu trvalé vojenské stanoviště v roce 1967 pro USASA FS Herzo. Klimatické podmínky zde však byly velmi nepříznivé pro dlouhodobý pobyt. Proto byla vybudována mikrovlnná věž se vzdáleným řízením antén na vrcholu u kterého sídlil jen nejnutnější personál a ostraha, ostatní část personálu byla přesunuta do Augsburku. Na Ecksteinu nepůsobily pouze americké, ale i německé a francouzské zpravodajské orgány. Německá armáda si v roce 1967 si postavila svou 16ti patrovou, 75 metrů vysokou věž s anténami. Bundeswehr a vojenské letectvo mělo také jednotky mimo stanoviště a střídalo se. Francouzské vojenské letectvo mělo zapečetěnou separaci uvnitř německé části. O bezpečnost celé této části se starala německá strana, Provoz začal 3.července 1967 a od tohoto dne byly postihovány veškeré vojenské provozy a elektromagnetické záření, pocházející z tehdejší ČSSR. V únoru roku 2001 rozhodlo spolkové ministerstvo obrany o opuštění objektů a počátkem roku 2003 je věž vyklizená. Spolupráci tří národů připomíná pouze pomník.