lokalita: Německo
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Železniční muzeum (Localbahnmuseum), je muzeum lokální dráhy v Bavorské Rudě (Bayerisch Eisenstein), které naleznete vedle společného, česko-německého nádraží, v prostorách bývalé točny. V této historické hale na návštěvníky čeká procházka dějinami Bavorské lokální dráhy od roku 1876 až do současnosti s velkým množstvím parních a dieselových lokomotiv, historických vagónů, železničního příslušenství a úžasných informací o historii bavorské železnice. Muzeum lokální dráhy představuje společně se svými mimořádnými výstavami jiný svět plný zážitků, ve kterém se malí i velcí návštěvníci mohou na vlastní kůži dotknout historie železnice, učit se o ní a žasnout nad ní. Muzeum pořádá také jízdy parních vlaků. V muzeu jsou též k dostání pohlednice, suvenýry a literatura týkající se železnice.
Expozice Šumavská energie, historie hydroenergetiky na Šumavě, model elektrárny na Černém jezeře, model elektrárny Vydra, krajinný model s aktivní ukázkou model Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a přívodního potrubí k elektrárně Vydra, přibližně 30minutový film o Šumavské hydroenergetice, prosklený průhled přímo do strojovny elektrárny Vydra. V případě příznivého počasí je možnost prohlídky i strojovny Čeňkovy.
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje. Na vzniku synagogy, která byla slavnostně zasvěcena 26. května 1884 se podílel Isak Simon Bloch a projektoval ji Georg Beywl. Ten byl od 21. května 1871 předsedou židovské náboženské obce v Hartmanicích. Isak Simon Bloch se ve své funkci se pokusil opakovaně zvrátit negativní stanovisko českého místodržitelství v Praze i vídeňského ministerstva kultu a vyučování k autonomii hartmanické náboženské obce. Toho dne 26. května roku 1884 se kolem jedné hodiny odpoledne shromáždili ve starém kundratickém templu účastníci slavnosti, vyslechli tu německou řeč sušického rabína Dr. Adolfa Jaraczewskyho (žil v letech 1829-1911, narodil se v dnešním Polsku, zemřel v Bádensku-Württembersku) a v průvodu se odebrali do blízkých Hartmanic (zatímco v Kundraticích už podle sčítání lidu z roku 1880 žilo toliko 19 Židů, v Hartmanicích se tehdy k židovské víře přihlásilo 102 osob z celkového počtu 863 obyvate1 městečka).
Křižíkovo muzeum v rodném domě - prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného vynálezce, tvůrce první pražské elektrické tramvaje a první evropské elektrifikované železnice. V expozici můžete obdivovat soustrojí Čachrovské elektrárny sestrojené fyrmou Křižík. Počátky prvních družstevních elektráren v českých zemích začínají na konci 19. století, první vznikla v roce 1898 v Perníku u Jáchymova, druhá v Čachrově u Klatov na říčce Ostružné. Vzhledem ke značné nadmořské výšce pociťovala obec nedostatek vody a její obyvatelé jen s velkými obtížemi obdělávali svá pole. Tyto okolnosti přispěly k založení družstva, které jim mělo pomoci překonávat uvedené potíže. Zásluhu o jeho založení v roce 1901 měl tehdejší farář v Čachrově František Blahovec, poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Družstvo se nazývalo Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely. Složené podíly po 50K vytvořily kapitál, z něhož byl zakoupen za 18 000 K starý Zikmundův mlýn na řece Ostružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel, a proto vznikla nové budova mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a elektrárna byla otevřena 16.11.1902. Na slavnosti se sešlo více než 6 000 lidí, kterým svítilo 29 žárovek. Elektrárna se stala první družstevní v tehdejším rakousko-uherském mocnářství. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989. Zajímavou zmínku o Čachrovské elektrárně poskytuje brožura Elektřina v zemědělství z roku 1903: „Následování hodný příklad praktického využití vodní síly hospodářským družstvem podalo družstvo rolnické elektrárny v Čachrově. Obec tato rozložená na vrchu 700 m nad mořem, trpěla nedostatkem vody, a jako všude jinde nebyli hospodáři v tomto horském místě s to zjednat si dostatek pracovních sil pro obdělání pozemků, mlácení obilí a řezání řezanky. Na radu Křižíkovy firmy se proto odhodlali zakoupit malý vetchý mlýnec, opodál obce v údolí položený, jehož bohaté vodní síly bylo užitkováno jen nepatrně. Když pak mlýn vyhořel, postavilo družstvo novou budovu, zařídilo mlýnské stroje, způsobilé k semílání obilí všeho členstva družstva. Úpravou potoka, hlavně rychlého odpadu vody, bylo dosaženo spádu přes 6 m, a ježto přitéká vody přes 300 l za vteřinu, je takto získáno 30 k vodní síly. Při plném zatížení turbíny spotřebuje mlýn asi 11k; aby zbývající síla byla plně využitkována, usneslo se družstvo, aby byl postaven dynamoelektrický stroj k výrobě elektrického proudu, který za dne žene v selských usedlostech motory k mlácení, řezání řezanky, motory šrotovníku, kruhové pily, obecního vodovodu, večer pak celou obec osvětluje. Takové byly počátky zemědělské elektrisace v Čechách, připravované a z největší části financované Františkem Křižíkem.“ Soustrojí z původní Čachrovské elektrárny tvoří vystavená rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V. Dále regulátor firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích systém Hartung z let 1910 - 1912 (doplněk mimo Čachrovskou elektrárnu). V neposlední řadě je k vidění funkční oblouková lampa firmy František Křižík z roku 1884 se štítkovými údaji, napětí 18 - 22 V a pro 12 - 16 A.
Krypty pod klatovským jezuitským kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi, dnes známé jako klatovské katakomby, byly budovány jako součást stavby kostela v létech 1656 – 1676. Podle plánů stavitelů se staly pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska, měšťanů. V létech 1676 – 1783 do nich bylo uloženo k věčnému spánku více než 200 zemřelých. V roce 1784 panovník Josef II zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pohřbeným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1.polovině 17. století. Těla položená na hoblinách v dubových rakvích byla obložena chmelem. Každá rakev byla označena olověnou identifikační destičkou. Působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů došlo k jejich postupnému vysušení – k mumifikaci – tak, že dnes váží 8 – 10 kg. Větrací systém, jenž ústil až na střeše kostela, zajišťoval v katakombách relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Po dlouhá léta byla těla prakticky nedotčena. Při opravě střechy jezuitského kostela ve 30. letech 20. století zasypali dělníci stavebním odpadem větrací šachty a kanály, které stoupaly zdivem pilířů až pod střešní římsu. Tím se zcela změnilo prostředí ve sklepení a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených mumií bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen s textem. Dnes mohou návštěvníci v klatovských katakombách zhlédnout 30 mumifikovaných těl, 7 dalších je uloženo ve veřejnosti nepřístupné části krypt. Všechna těla jsou předmětem péče konzervátorů, i klimatické podmínky krypt se stará klimatolog. Katakomby, jež se během času staly významnou klatovskou památkou, atmosférou spojující věčnost s časností, připomínají nejen historii města a jezuitského řádu. Lze v nich pohlédnout do tváří těch, jejichž životy a činy se podílely na vytvoření dodnes viditelné tváře Klatov – k ní patří kostel, kolej, seminář, škola – gymnázium. Všechny tyto budovy vystavěli jezuité a výrazně tak změnili architekturu velké části jihozápadního města. Ačkoliv dnes klatovské katakomby lze navštívit jako "samostatný objekt", byly vždy součástí kostela. Původní vstup do katakomb byl z chrámové lodi, další pak z bývalé latinské školy (dnes komplex divadla).
Budova sloužila do roku 1949 jako rodinný dům s fotoateliérem. Citlivá rekonstrukce domu s dochovaným vybavením fotografického ateliéru, ale především rozsáhlá sbírka fotografických prací Josefa a Františka Seidlových, dala vznik museu, které vypráví příběh počátků fotografie, pohnutý příběh této rodiny a odhaluje nám obrazovou kroniku Šumavy konce 19. a poč. 20. století. Ve své komplexnosti a autenticitě se jedná o skutečný světový unikát.
Regionální muzeum v Českém Krumlově s knihovnou a terénní stanicí experimentální archeologie. Nabízí badatelské služby a odborné konzultace pro skupiny, školy i jednotlivce. Organizuje výstavy, přednášky, workshopy či semináře. Poskytuje krátkodobý pronájem prostor. K vidění gotické plastiky, národopisné exponáty nebo interiér barokní jezuitské lékárny a rovněž unikátní keramický model města, představující historické centrum města kolem roku 1800 v měřítku 1:200, jsou jen malou částí expozice muzea, které spravuje takřka 34 tisíc sbírkových předmětů. Stálá muzejní expozice Historický obraz Českokrumlovska od pravěku do konce 19. století návštěvníkům přibližuje bohatý dějinný vývoj regionu i města. Českokrumlovský region byl osidlován již pravěkým obyvatelstvem v době kamenné, o čemž svědčí i archeologické naleziště v Dobrkovicích u Českého Krumlova. Jedinečnou zachovalost historického centra města Český Krumlov přibližuje jeho unikátní keramický model. Keramický model v měřítku 1:200 vznikal v letech 1977-1984. Autoři modelu, ing. arch. Petr Pešek a keramička Jana Pešková, kteří zvolili neobvyklý technologický postup a jednotlivé městské stavby i terénní členitosti zhotovili z kolorované pálené hlíny. Model zachycuje plochu 56 hektarů městské památkové rezervace, na 800 stavebních objektů, zákruty řeky Vltavy i dnes již neexistující městské opevnění, hradby a brány. Nejstarší částí celého modelu byla Budějovická brána s přilehlým budějovickým předměstím Latránu. V celkové podobě byl model návštěvnické veřejnosti poprvé představen na počátku roku 1985 a dodnes patří mezi právem ceněné a obdivované muzejní exponáty.
Centrum dřevařství - Dřevák na Modravě jsou prostory ve kterých si můžete s dětmi vyrobit dřevěnou hračku a pomalovat si ji. Stálá interaktivní expozice, která návštěvníka uvede do tajů vlastností dřeva. Mimo interaktivní expozici nabízí návštěvnické centrum aktivní účast v zážitkové dílně při tvorbě předmětů ze dřeva. Návštěvnické centrum dřevařství vám nabídne komplex neobvyklých zážitků, se kterými se jinde nesetkáte. Všechny zážitky jsou směřovány k jedinému materiálu a tím je dřevo. Se dřevem se setkáváme celý život. Dřevák nabízí především netradiční způsob, jak se seznámit se dřevem, jeho vlastnostmi a využitím. Malí i velcí si mohou vyzkoušet omalovat dřevěného ptáčka dle předlohy, nebo zcela podle vlastní fantazie. Poznejte a ovládněte třeba hru na tajemný hudební nástroj hůkadlo.