Šumava.cz

Železniční muzeum (Localbahnmuseum), je muzeum lokální dráhy v Bavorské Rudě (Bayerisch Eisenstein), které naleznete vedle společného, česko-německého nádraží, v prostorách bývalé točny. V této historické hale na návštěvníky čeká procházka dějinami Bavorské lokální dráhy od roku 1876 až do současnosti s velkým množstvím parních a dieselových lokomotiv, historických vagónů, železničního příslušenství a úžasných informací o historii bavorské železnice. Muzeum lokální dráhy představuje společně se svými mimořádnými výstavami jiný svět plný zážitků, ve kterém se malí i velcí návštěvníci mohou na vlastní kůži dotknout historie železnice, učit se o ní a žasnout nad ní. Muzeum pořádá také jízdy parních vlaků. V muzeu jsou též k dostání pohlednice, suvenýry a literatura týkající se železnice.

Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje. Na vzniku synagogy, která byla slavnostně zasvěcena 26. května 1884 se podílel Isak Simon Bloch a projektoval ji Georg Beywl.  Ten byl od 21. května 1871 předsedou židovské náboženské obce v Hartmanicích. Isak Simon Bloch se ve své funkci se pokusil opakovaně zvrátit negativní stanovisko českého místodržitelství v Praze i vídeňského ministerstva kultu a vyučování k autonomii hartmanické náboženské obce. Toho dne 26. května roku 1884 se kolem jedné hodiny odpoledne shromáždili ve starém kundratickém templu účastníci slavnosti, vyslechli tu německou řeč sušického rabína Dr. Adolfa Jaraczewskyho (žil v letech 1829-1911, narodil se v dnešním Polsku, zemřel v Bádensku-Württembersku) a v průvodu se odebrali do blízkých Hartmanic (zatímco v Kundraticích už podle sčítání lidu z roku 1880 žilo toliko 19 Židů, v Hartmanicích se tehdy k židovské víře přihlásilo 102 osob z celkového počtu 863 obyvate1 městečka).

Krypty pod klatovským jezuitským kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi, dnes známé jako klatovské katakomby, byly budovány jako součást stavby kostela v létech 1656 – 1676. Podle plánů stavitelů se staly pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska, měšťanů. V létech 1676 – 1783 do nich bylo uloženo k věčnému spánku více než 200 zemřelých. V roce 1784 panovník Josef II zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pohřbeným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1.polovině 17. století. Těla položená na hoblinách v dubových rakvích byla obložena chmelem. Každá rakev byla označena olověnou identifikační destičkou. Působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů došlo k jejich postupnému vysušení – k mumifikaci – tak, že dnes váží 8 – 10 kg. Větrací systém, jenž ústil až na střeše kostela, zajišťoval v katakombách relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Po dlouhá léta byla těla prakticky nedotčena. Při opravě střechy jezuitského kostela ve 30. letech 20. století zasypali dělníci stavebním odpadem větrací šachty a kanály, které stoupaly zdivem pilířů až pod střešní římsu. Tím se zcela změnilo prostředí ve sklepení a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených mumií bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen s textem. Dnes mohou návštěvníci v klatovských katakombách zhlédnout 30 mumifikovaných těl, 7 dalších je uloženo ve veřejnosti nepřístupné části krypt. Všechna těla jsou předmětem péče konzervátorů, i klimatické podmínky krypt se stará klimatolog. Katakomby, jež se během času staly významnou klatovskou památkou, atmosférou spojující věčnost s časností, připomínají nejen historii města a jezuitského řádu. Lze v nich pohlédnout do tváří těch, jejichž životy a činy se podílely na vytvoření dodnes viditelné tváře Klatov – k ní patří kostel, kolej, seminář, škola – gymnázium. Všechny tyto budovy vystavěli jezuité a výrazně tak změnili architekturu velké části jihozápadního města. Ačkoliv dnes klatovské katakomby lze navštívit jako "samostatný objekt", byly vždy součástí kostela. Původní vstup do katakomb byl z chrámové lodi, další pak z bývalé latinské školy (dnes komplex divadla).

Regionální muzeum v Českém Krumlově s knihovnou a terénní stanicí experimentální archeologie. Nabízí badatelské služby a odborné konzultace pro skupiny, školy i jednotlivce. Organizuje výstavy, přednášky, workshopy či semináře. Poskytuje krátkodobý pronájem prostor. K vidění gotické plastiky, národopisné exponáty nebo interiér barokní jezuitské lékárny a rovněž unikátní keramický model města, představující historické centrum města kolem roku 1800 v měřítku 1:200, jsou jen malou částí expozice muzea, které spravuje takřka 34 tisíc sbírkových předmětů. Stálá muzejní expozice Historický obraz Českokrumlovska od pravěku do konce 19. století návštěvníkům přibližuje bohatý dějinný vývoj regionu i města. Českokrumlovský region byl osidlován již pravěkým obyvatelstvem v době kamenné, o čemž svědčí i archeologické naleziště v Dobrkovicích u Českého Krumlova. Jedinečnou zachovalost historického centra města Český Krumlov přibližuje jeho unikátní keramický model. Keramický model v měřítku 1:200 vznikal v letech 1977-1984. Autoři modelu, ing. arch. Petr Pešek a keramička Jana Pešková, kteří zvolili neobvyklý technologický postup a jednotlivé městské stavby i terénní členitosti zhotovili z kolorované pálené hlíny. Model zachycuje plochu 56 hektarů městské památkové rezervace, na 800 stavebních objektů, zákruty řeky Vltavy i dnes již neexistující městské opevnění, hradby a brány. Nejstarší částí celého modelu byla Budějovická brána s přilehlým budějovickým předměstím Latránu. V celkové podobě byl model návštěvnické veřejnosti poprvé představen na počátku roku 1985 a dodnes patří mezi právem ceněné a obdivované muzejní exponáty.