lokalita: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Středověký hrad z přelomu 13. a 14. stol., rodové sídlo pánů z Velhartic na skalnatém ostrohu nad říčkou Ostružnou. Z nejvýznamnějších majitelů byl Bušek z Velhartic, syn stavitele hradu a komorník Karla IV. V letech 1448 - 1453 zde byly uchovávány korunovační klenoty. Hrad patří rodu Bušků z Velhartic až do roku 1395, kdy jej nabývá Jan st. z Hradce a jeho rod do roku 1460. Dalšími majiteli jsou: 1474 Děpolt z Ryžemberka, 1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu, 1560 Jindřich Plánský ze Žeberka, 1597 rod Perglárů, 1628 Martin Huerta, 1653 Johanka Františka Račínová, 1685 Bechyňové z Lažan, 1743 Jan Ferdinand Desfours. Na hradě vybudováno v pohusitské době důmyslné dělostřelecké opevnění a hrad patří k dispozičně ojedinělým dílům české hradní architektury a jeho dominanty tvoří zříceniny starého gotického paláce Rajského domu s protější věží Putnou. Obě části jsou propojeny mohutným kamenným mostem (evropským unikátem) se čtyřmi lomenými oblouky. Roku 1627 byl k Rajskému domu připojen pozdně renesanční zámecký palác, který je po svém staviteli pojmenován Huertovo křídlo. Jan Werich měl v nedalekém údolí chatu.
Nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách, Rabí (Rábí), leží ve stejnojmenné vesnici na vyvýšeném ostrohu nad řekou Otavou v nadmořské výšce 540 metrů. Od počátku 14. století stávala na místě dnešního hradu tvrz pánů z Velhartic. Založený byl pány z Budětic. 14. stol., později jej vlastnili Švihlovští, významně rozšířili za účasti stavitele Benedikta Rieda. Po 30ti leté válce zpustl. V červnu roku 1421 byla obléhána a dobyta husity, při obléhání přišel o druhé (pravé) oko Jan Žižka z Trocnova. V 15. století proběhla rozsáhlá přestavba při níž došlo k rozšíření rozlohy hradu a bylo zesíleno jeho opevnění. Uprostřed byl postaven donjon s obytnou i obrannou funkcí, celková rozloha hradu (asi 1 hektar, jedná se o největší hrad v Čechách) byla rozčleněna na tři části které bylo možné hájit samostatně. Roku 1498 byla dokončena hradní kaple. v 18. století vyhořel. Částečně byl renovován od roku 1920. V současnosti je přístupný veřejnosti, v rekonstruovaných prostorách je umístěno malé muzeum. Dělostřelecké opevnění s baštami, konírna, nádvoří, hradní studna, lednice, hradní interiéry, nespodnější části hradních sklepů. Hrad je národní kulturní památkou.
Hrad Kašperk byl vybudován na severozápadním výběžku hory Ždánova, na půdorysu 300 metrů dlouhého protáhlého oválu. Z hlediska obrany byla pravděpodobně největší předností hradu jeho poloha, neboť terén spadá na obou delších stranách velmi strmě dolů. Hrad Kašperk nechal v roce 1356 založit český král a římský císař Karel IV. Důvody k založení tohoto stážního hradu byly hned tři. Prvořadou nutností byla potřeba zajistit ostrahu zemské hranice se sousedním Bavorskem. Druhým důvodem byla panovníkova snaha o ochranu zlatonosné oblasti Kašperských Hor. V neposlední řadě Karel IV. považoval za nutné zajištění bezpečnosti na nově zřízené obchodní komunikaci zvané Zlatá stezka. Ta spojovala Čechy s Bavorskem a dále s vyspělými oblastmi západní Evropy. Jedna z jejích větví vedla přes Kašperské Hory. Architektonická dispozice hradního jádra představuje obdélný palác, srostlý do jednoho celku s obytnými věžemi.Takto vzniklé hradní jádro se nedotýkalo obvodového opevnění vnitřního hradu. Čelní stěny obou 30 metrů vysokých věží, které by mohlo ohrozit případné ostřelování z tehdejších vrhacích či metacích zbraní, neměly žádný otvor (kromě arkýře u západní věže). I když měl Kašperk statut hradu královského, nespravovala jej přímo královská komora. Král jej pronajímal takzvaným zástavním držitelům, většinou významným královým věřitelům, samozřejmě i s celým kašperským panstvím. Hrad se stal sídlem popravy, což znamenalo, že každému pánu na Kašperku příslušelo právo a povinnost pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost, stejně tak jako stíhat provinilce v Prácheňském kraji (oblast jihozápadních Čech). Držitel hradu tedy nesl titul poprávce, protože dohlížel, aby se všude dělo po právu. Prvním zástavním držitelem hradu byl druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. Například v letech 1411 až 1454 přešel hrad do držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. Otec Petr, královský mincmistr, i jeho stejnojmenný syn patřili k stoupencům kalicha, proto se Kašperku vyhnula hrozba pustošivých husitských útoků. Naopak, mladší Petr Zmrzlík z hradu podnikal loupeživé nájezdy na území sousedních katolických Bavor. Ostatně ani ve své další historii nebyl tento šumavský hrad nikdy dobyt.
Hrad a zámek Klenová se nachází se na kopci nedaleko Janovic nad Úhlavou. První zmínka o hradu pochází z roku 1287, kdy hrad střežil obchodní stezku ze Železné Rudy do Bavorska. Hrad pochází z 2. pol. 13. století, dnešní podobu získal za vlády Lucemburků. Ve 14. a 15. století vznikl palác a z 16. století pochází renesanční křídlo. V letech 1553 získal Klenovou Jiří Harant z Polžic a Bezdružic a podle tradice se zde narodil roku 1564 i jeho syn Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Zhruba od poloviny 17. století hrad chátrá. Obnova zříceniny v romantickém duchu byla započata v roce 1832, kdy panství koupil hrabě Eduard Stadion-Thannhausen, který navíc v letech 1834 - 36 zde nechal postavit novogotický zámek a komplex dalších obytných a hospodářských budov (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek). Náročné stavební práce jej však natolik vyčerpaly, že panství musel prodat Františku Václavu Veithovi. Ten dokončil zámecké interiéry, jejichž výzdobu (iluzivní táflování stěn) zadal proslulému malíři Josefu Navrátilovi. Jako poslední vlastník je vedena malířka Vilma Vrbová-Kotrbová (proslulá svými portréty dětí), od 1951 byl hrad a zámek ve správě Národní kulturní komise a v roce 1963 zde byla zřízena galerie výtvarného umění. Nyní je přístupný nejen zámek, ale i celý hrad, kde jsou rovněž umístěny exponáty. Jako galerie také slouží vila manželů Kotrbových se stálou expozicí prací renomovaného restaurátora Františka Kotrby.
Rozsáhlý hradní komplex na ostrohu nad řekou Vltavou. Jeho původní raně gotická část - tzv. Horní hrad ze 13. stol., po požáru v roce 1522 již nebyl dále udržován. Zachovala se z něj pouze kruhová věž Jakobínka. Dnešní jádro hradu tvoří tzv. Dolní hrad, vystavěný ve 30. letech 14. stol. jako zmenšenina dnešního krumlovského zámku. Později byl přestavován, poprvé ještě v gotickém slohu, zač. 16. stol. renesančně, v 19. stol. opět regotizován.
Jeden z našich nejmladších hradů, vznikl v letech 1480 - 1489, kdy švihovské panství patřilo Půtovi Švihovskému z Rýzmberka. Postavil vlastní hrad a na jeho západní straně začal budovat vnější opevnění s baštami. Ve stavbě pokračovali jeho dva synové, kteří pozvali do Švihova významného architekta Benedikta Rieda (1505). Riedovo opevnění se nedochovalo, bylo zničeno při nucené demolici hradu z příkazu Ferdinanda III. po třicetileté válce. Od roku 1598 drželi hrad Černínové z Chudenic (do roku 1945). Oddalovali splnění císařského nařízení a docílili, že se zbořila jen část opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly změněny na panskou sýpku.
Založen na místě staršího hradiště na skalním ostrohu nad městem zvíkovským purkrabím Purkartem z Janovic (Vrchotových) ve 2. polovině 13. století. První zmínky z roku 1263. Od konce 14. století patřil vladykům ze Sulevic, v té době již stálo pod hradem městečko. Husité roku 1423 Vimperk vypálili, znovu obnoven. Poslední přestavby v roce 1857, v objektu pak úřady a kasárna. Dnes v objektu hradu na druhém nádvoří muzeum.
Hrad vznikl v 80. letech 12. století za předka rodu Bavorů, který sem přišel z Moravy. Jeho syn či synovec Bavor I., přední velmož své doby, daroval roku 1243 kostel a špitál ve východní polovině hradu řádu johanitů. Již od samého počátku se počítalo se soužitím panského sídla a johanitské komendy, neboť špitál potřeboval pro svůj provoz dostatek vody, navíc povinností johanitů bylo pečovat o pocestné a k výstavbě hradu bylo vybráno místo na křižovatce dálkových cest. Z původních chráněnců šlechtického rodu se nakonec stali obtížní rivalové, jejichž majetek neustále rostl, takže postupem času se řád stal daleko mocnějším než Bavorové, jejichž vliv naopak pozvolna upadal. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým sporům a přím mezi Johanity a hradními majiteli. Opevnění zaručovaly toky Otavy a Volyňky, na západě vodní příkop a na jihu později zřízený Bezděkovský rybník. Hrad byl rozšířen v letech 1260 - 1280 za Bavora II. Pozdně gotická přestavba podniknuta za Jana z Rožmberka na přelomu 15. a 16. století. Poslední větší úpravy barokní na přelomu 17. a 18. století, postavena velkopřevorská rezidence (trvalým sídlem velkopřevorů v letech 1421 - 1694, pak přesídlili do Prahy). Větší opravy v roce 1936. Hrad je složitý stavební celek, v západní části vymezen hlubokým příkopem a vysokou pevnostní zdí, z které vyčnívá břit gotické věže zv. Rumpál. Postavili ji v době rané gotiky a své jméno získala po rumpálu, kterým do jejích hlubin spouštěli vězně. V jejím podzemí se totiž nacházela hladomorna. Třicet jedna metrů vysoká věž má kapkovitý tvar, který se z hlediska dělových koulí dobyvatelů jevil jako mimořádně odolný (věž stejného tvaru najdete v Jižních Čechách už jen na hradě Zvíkov). Vstup od západu vede gotickou branou při Otavě, za ní v předhradí původní hospodářské budovy z přelomu 15. a 16. století. Vstup do nádvoří průjezdem. Budova s hrázděným štítem je bývalé purkrabství, proti ní při jižní straně nejstarší, část hradu - dvoupatrový palác, směrem k východu navazuje komenda s kapitulní síní, ambit, kostel sv. Prokopa s mohutnou hranolovou věží a masívní sakristií na jižní straně. V jižním průčelí nad příkopem vystupuje z bloku paláce věž Jelenka obdélníkového půdorysu, s velkými arkýřovými okny na krakorcích. Hradní páni ji přezdili na Jelenku, protože se v ní odehrávaly hostiny po úspěšných honech. Postavili ji tři sta let po Rumpálu v renesančním slohu. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století byla však nádherná výzdoba Jelenky v rámci stavebních úprav zakryta. Teprve o sto padesát let později byl její strop, renesanční okna a další prvky znovu objeveny. Dnešní vstup do hradu od východu, od mostu, zde barokní dvoukřídlá jednopatrová velkopřevorská rezidence z roku 1715. Dva zazděné symetrické vchody po stranách, portály, znaky. Vchod ve středu budovy je až z roku 1745, nad ním balkón, erby a hodiny. Ve sklepeních paláce místnosti z nejstarší části hradu - jedna sklenutá na střední sloup. V kapitulní síni 4 pole křížové gotické klenby a nástěnné malby. NA hradě sídlí Muzeum středního Pootaví Strakonice a expozicemi: Dudáctví, výroby fezů, motocyklů ČZ, Pravěk a Středověk Strakonicka, Malý a Velký rytířský sál.