Jedna z největších a nejkrásnějších dochovalých technických památek na Šumavě. Vybudován počátkem 19. stol. k plavení dřeva. Začíná na bavorské hranici pod horou Steinberg (1021 m n. m.) Rosenauerovou nádrží a ústí zhruba po 52 km do řeky Mühl. Před nádrží pomník zakladatele a stavitele Josefa Rosenauera. Spojuje povodí řek Vltavy a Dunaje. Podél části kanálu vede naučná stezka Schwarzenberský plavební kanál, která seznamuje návštěvníky s historií plavení dřeva na Šumavě. Nenáročné pro pěší, vhodná i pro cyklisty. Myšlenka spojení vodních cest Vltavy a Dunaje původně vznikla dříve, než na návrhu velkolepého vodního díla začal pracovat schwarzenberský lesní inženýr Josef Rosenauer. Touto myšlenkou se zabývali stavitelé již v dobách Karla IV. a největší překážkou v cestě stálo rozvodí tvořené hlavním šumavským hřebenem. Na projektu schváleném v roce 1779, jehož realizace byla započata až v roce 1789 (využívajíce ukončení výhradního práva plavby dřeva v povodí Mühlu uděleného pasovskému biskupství) započal Josef Rosenauer pracovat již v roce 1775. Tisícovka najatých dělníků během prvních dvou let vystavěla první, tzv. "starý kanál" vedoucí od Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera (na tomto místě je vybudovaná kaplička nesoucí název Rosenauerova) až k ústí Světelského potoka do Mühlu. Od roku 1793 byla započata plavba a zároveň kanál prodloužen až dosáhl Jeleního potoka.
Plavební kanál z let 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu ing. Josefa Rosenauera. Finančně náročnou stavbu zajišťoval tehdejší majitel panství kníže Josef Schwarzenberg. Kanál, který umožnil plavit dřevo do Otavy, obejitím nesplavného úseku Vydry, začíná asi 2 km od Modravy pod bývalou dřevařskou osadou Vchynice - Tetov, podle níž dostal svůj název. Šířka 4 až 5 m, hloubka 1,6 m. V místě odbočení kanálu byla řeka Vydra přehrazena jezem s hradlovým mostem, zařízením, které sloužilo jako hráz zabraňující pronikání dřeva do nesplavného balvanitého koryta Vydry. Hradlový most byl v roce 2000 opraven. První 2 km vede kanál podél Vydry až nad královácký dvorec Antýgl, kde se prudce stáčí zpět a vede podél Rokyty a úpatím Kostelního vrchu až k osadě Mosau, části obce Srní. Původně pokračoval kanál dále a pod Spáleným vrchem končil v řece Křemelné. Ve 30. letech 20. století byl přestavěn a v závěrečné fázi sveden do betonového potrubí. Poslední plavba se zde uskutečnila v roce 1958. Dnes je celé dílo používáno jako přivaděč vody do malé vodní nádrže vybudované na Sedle (dostavěna v roce 1949). Odtud přes tzv. Vodní zámek padá voda potrubím se spádem 235 m na lopatky turbíny elektrárny Vydra a vrací se tak do mateřského koryta Vydry. Část plavebního kanálu je nyní využívána jako přepad s napojením do Sekerského potoka. V současné době činí délka kanálu 14,4 km.
