Šumava.cz

Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Dohoda o odstoupení pohraničních území ČSR obývaných německou menšinou Německu byla podepsána zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie). Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli - dohoda byla pro ČSR ultimátem, které pod nátlakem přijala. V říjnu 1938 vyhověla ČSR i územním požadavkům Polska (Těšínsko) a v listopadu i Maďarska (jižní a východní Slovensko, značná část Podkarpatské Rusi). Zástupci se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění: (1) Vyklizení začne 1. října | (2) Spojeného království, Francie a Itálie se shodly, že vyklizení území bude dokončeno do 10. října, aniž by byla zničena jakákoli zařízení, která se na území nacházejí, a že Československá vláda bude odpovídat za provedení vyklizení bez poškození uvedených zařízení | (3) Podrobnosti vyklizení budou stanoveny mezinárodní komisí složenou ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa | (4) Obsazování převážně německého území německými jednotkami začne 1. října. Čtyři oblasti vyznačené na připojené mapě budou obsazovány německými vojsky následovně: Území označené číslem I 1. a 2. října; území označené číslem II 2. a 3. října; území označené číslem III 3., 4. a 5. října; území označené číslem IV 6. a 7. října. Zbývající území převážně německého charakteru bude neprodleně zjištěno výše uvedenou mezinárodní komisí a bude obsazeno německými jednotkami do 10. října | (5) Mezinárodní komise uvedena v odstavci 3 určí oblasti, ve kterých se bude konat plebiscit. Tyto oblasti budou do zjištění jeho výsledků obsazeny mezinárodními jednotkami. Stejná komise stanoví způsob, jakým se hlasování bude konat, vycházejíc ze Saarského plebiscitu. Komise také stanoví datum jeho konání, ne pozdější než konec listopadu | (6) O konečné podobě hranic rozhodne mezinárodní komise. Tato komise bude také oprávněna doporučit čtyřem mocnostem, Německu, Spojenému království, Francii a Itálii v určitých výjimečných případech menší úpravy v přísně etnograficky určovaných oblastech, které mají být připojeny bez plebiscitu | (7) V oblastech připadajících Německu bude zaručena možnost příchodu a odchodu, které bude moci být využíváno v šesti měsících od data podepsání této dohody. Německo-Československá komise bude určovat podrobnosti této možnosti, berouc ohledy na ulehčení otázek přemisťování obyvatelstva a usazování vyvstávajících z uvedeného odevzdání území | (8) Československá vláda ve lhůtě čtyř týdnů po podepsání této dohody propustí ze svých vojenských a policejních sil jakéhokoli sudetského Němce, který si to bude přát, a Československá vláda ve stejné lhůtě propustí sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají trest za politické zločiny | Mnichov, 29. září 1938 | ADOLF HITLER, NEVILLE CHAMBERLAIN, EDUARD DALADIER, BENITO MUSSOLINI.

Soudní případ Přeštice a Bojanovice byl komunistický proces v Plzni, který začal v roce 1976, během něhož čtrnáct lidí mělo dostat vysoké tresty za přečiny, kterými bylo například třeba hanobení míru a hrozilo jim až patnáct let žaláře. Šlo o proces s hudební skupinou The Plastic People of the Universe (Rocková skupina Plastic People of the Universe vznikla v roce 1969. Věnovala se psychedelické hudbě, později zhudebňování české poezie), jejím managerem Ivanem Magorem Jirousem a dalšími pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého jsme se měli dopustit tím, že jsme společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. Na obranu obviněných se však postavily významné osobnosti české intelektuální elity, jejichž účast nikdo nečekal. Nakonec byli v bojanovickém případě odsouzení jen čtyři a v přeštickém tři příslušníci undergroundu. A to se ještě na příkaz shora s procesem raději čekalo, až bude po volbách. Případ z Plastiky měl být prostorem pro všeobecné odsouzení undergroundu, propagandistický dokument Atentát na kulturu, který byl natočený v následujícím roce, ukázal členy kapel Plastic People i DG 307 jako feťáky, vyznávající volnost v lásce a v sexu, a jejichž hudbu kromě nejbližších stoupenců nikdo nechtěl poslouchat. Stejně jako u soudu, i ve filmu byly použity texty Milana Knížáka z Aktualu, protože původní texty obou kapel nenaplňovaly dostatečně představu zavrženíhodného umění. Před zahájením procesu se dokonce nesměli obžalovaní stříhat, aby na veřejnost působili dostatečně strašidelně. Postupně se ovšem k vlasatcům (máničkám) na obhajobu svobody začali připojovat lidé, kteří mezi ně na první pohled nezapadali,starší občané perzekuovaní z politických důvodů. Když se rozpoutal případ Bojanovice, Václav Havel s Jiřím Němcem se díky známosti s Jirousem pustili do obhajoby hudebníků s takovou vervou, že překvapila zúčastněné strany a samotný disent v očích undergroundu výrazně stoupl. Díky aktivitě obou disidentů na protest proti uvěznění vlasatců z undergroundu vystoupily i intelektuální osobnosti jako Jan Patočka, Václav Černý, Ivan Klíma nebo Zdeněk Mlynář. Proces, který byl zpočátku plánován jako demonstrativní a měl ukázat jakou moc komunistický režim má, se postupně změnil ve frašku. Na místo toho vzniklo spojení, ze kterého vyšel nejdříve Výbor na obranu nespravedlivě odsouzených a posléze Charta 77.

Adolf Hitler po Mnichovské dohodě (dojednána 29. září 1938 v Mnichově a podepsána po půlnoci, tzn. 30. září 1938) příliš inspekčních cest do připojených Sudet nepodnikl, jedna z nich byla po té co přespal v noci z 19. na 20. října 1938 v hotelu Weinzinger v rakouském Linci. Ve stejném hotelu podepsal 12. března 1938 zákon o připojení Rakouska k Německu (tzv. Anšlus). Odtud vyrazila kolona 20. října 1938 v 9:00 směrem na sever k již bývalé československé hranici u Studánek. Ovšem už 7. října 1938 přijel na Krumlovsko německý generál Brauchitsch, aby prohlédl úsek Český Krumlov – Rožmberk nad Vltavou a připravil tuto „velkou“ návštěvu. Hitler jel v čele kolony ve vozidle Mercedes Benz G4/W31 poznávací značky WH-37925. Již cesta přes Rakousko byla lemována zástupy hajlujících obyvatel vesnic a měst, kterými Hitlerova kolona projížděla. Nechyběly ani děkovné transparenty „Die Heimat dankt dem Führer“ (Vlast děkuje Vůdci). Tisíce lidí jej nadšeně zdravily nacistickým pozdravem, všude visely děkovné a oslavné transparenty. První záběry Hitlera na Šumavě byly pořízeny ve Vyšším Brodě. Hned na začátku města před budovou školy jej vítal velmi pěkně ozdobený transparent s nápisem „Grüss Gott im deutschen Böhmerwald“ (Pozdrav pánbůh na německé Šumavě). Hitlera vítal také transparent pověšený na náměstí u kostela, na kterém bylo napsáno „Wir danken Adolf Hitler“ (Děkujeme Adolfu Hitlerovi). Z Vyššího Brodu jela kolona dále přes Rožmberk a Nahořany směrem na Větřní. Cestu lemovaly opět shromážděné davy dětí i dospělých, které se snažily udržet u kraje silnice kordony vojáků německé 45. divize. Z Větřní pokračovala do Českého Krumlova, kde zástupci německé samosprávy z Českých Budějovic rozvinuli transparent s nápisem "Budweis ruft den Führer" (Budějovice volají Vůdce). Na jednání na radnici totiž následně žádali Hitlera o rozšíření záboru a obsazení Českých Budějovic, kde však byla výrazná převaha českého obyvatelstva. Zámek v Krumlově byl bohatě vyzdoben svastikou, ačkoli jeho tehdejším majitelem byl JUDr. Adolf Schwarzenberg. Bez zastavení, za zvuku kostelních zvonů a houkání továrních sirén, dojel až do Českého Krumlova, kde v 11 hodin ho na náměstí čekaly vzorně seřazené německé vojenské jednotky a slavnostní uvítání. Po příjezdu na náměstí v Českém Krumlově přivítaly Hitlera nejprve dvě malé děti. Následovala vojenská přehlídka s nastoupenou čestnou jednotkou pěšího pluku 135, kterou Hitler zhlédl společně s generálplukovníkem von Leebem. Hitler se pak přivítal se zástupci místní samosprávy v podloubí radnice a podepsal do pamětní knihy města. Na připravené pódium vystoupil s proslovem k obyvatelstvu Konrad Henlein, pak sám Führer. Po krátkém proslovu se vrátil vůdce do auta a kolona pokračovala v cestě směrem na Chvalšiny, cestou byla na programu prohlídka objektů lehkého opevnění u Křenova. Zde si kromě o den dříve zničeného řopíku (konkrétně s označením 197/72/A-160Z) a i další objekty opevnění. K bunkru dojela kolona auty a součástí prohlídky opevnění byla také přednáška důstojníka wehrmachtu. Z Křenova se kolona přesunula do nedalekých Chvalšin, kde byl pro Hitlera a jeho doprovod připraven oběd s vojáky v Haslingerově hostinci na Horním náměstí. Po krátkém (a nepříliš vydatném) občerstvení obdržel Hitler od starosty osvědčení o čestném občanství Chvalšin. Darovanou listinu podepsanou Josefem II. však Hitler odmítl. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí po dobu Hitlerovy přítomnosti ve Chvalšinách neustále hajlovalo a sborově se voláním domáhalo, aby Hitler pronesl proslov. Vzpomínky pamětníka: "My z nově tu založené organizace Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend) jsme byli přiděleni k pořádkovým kordonům, majícím zadržet nával davu. To mělo tu velikou výhodu, že jsme mohli "Vůdce" sledovat z té opravdu největší možné blízkosti. Všichni jsme byli tenkrát velice hrdi na skutečnost, že Hitler udělal zastávku v relativně malém městysi, jakým Chvalšiny byly. Nadšení bylo obrovské a z mnoha tisíc hrdel hlaholilo stále znovu, ba snad nepřetržitě volání "Heil!" Objevila se spekulace, že Hitlerova návštěva Chvalšin nebyla náhodná, že Hitler Chvalšiny znal, neboť v mládí pobýval u příbuzných v blízké vesnici. Byla to údajně jedna z těch několika desítek osad, které po roce 1945 byly zničeny československou armádou, jež zde zřídila nepřístupný vojenský prostor Boletice. Další cesta Hitlerovy kolony vedla na Kleť, protože z rozhledny na jejím vrcholu byl výborný rozhled do budějovické pánve, tedy na české území. Po výstupu na věž však bylo nejbližší okolí rozhledny zahaleno mlhou. Zatímco většina doprovodu se vrátila dolů do chaty, Hitler se rozhodl na vyhlídkové plošině vyčkat. Čekání se mu vyplatilo, mlha se postupně zvedla a dokonce vysvitlo slunce. Zpáteční cesta do Lince vedla opět přes Český Krumlov, kde na Hitlera čekalo opět zaplněné náměstí a také dar od místního obyvatelstva – velký zarámovaný obraz Českého Krumlova. Při zpáteční cestě prý Hitler byl nadšen údolím Vltavy a prohlásil, že úsek Český Krumlov – Rožmberk nad Vltavou patří k nejkrásnějším místům v Německu. Jižní Moravu navštívil Hitler o týden později, ve dnech 26. – 27. října 1938. Za necelé tři týdny, 8. listopadu 1938, na Hitlera došlo v mnichovském Městském pivovaru k atentátu. Zásluhou „prozřetelnosti“, jak říkával, zůstal nezraněn. Bylo zabito 7 lidí, 63 bylo raněno.

Adolf Hitler po Mnichovské dohodě (dojednána 29. září 1938 v Mnichově a podepsána po půlnoci, tzn. 30. září 1938) příliš inspekčních cest do připojených Sudet nepodnikl, jedna z nich byla po té co přespal v noci z 19. na 20. října 1938 v hotelu Weinzinger v rakouském Linci. Ve stejném hotelu podepsal 12. března 1938 zákon o připojení Rakouska k Německu (tzv. Anšlus). Odtud vyrazila kolona 20. října 1938 v 9:00 směrem na sever k již bývalé československé hranici u Studánek. Ovšem už 7. října 1938 přijel na Krumlovsko německý generál Brauchitsch, aby prohlédl úsek Český Krumlov – Rožmberk nad Vltavou a připravil tuto „velkou“ návštěvu. Hitler jel v čele kolony ve vozidle Mercedes Benz G4/W31 poznávací značky WH-37925. Již cesta přes Rakousko byla lemována zástupy hajlujících obyvatel vesnic a měst, kterými Hitlerova kolona projížděla. Nechyběly ani děkovné transparenty „Die Heimat dankt dem Führer“ (Vlast děkuje Vůdci). Tisíce lidí jej nadšeně zdravily nacistickým pozdravem, všude visely děkovné a oslavné transparenty. První záběry Hitlera na Šumavě byly pořízeny ve Vyšším Brodě. Hned na začátku města před budovou školy jej vítal velmi pěkně ozdobený transparent s nápisem „Grüss Gott im deutschen Böhmerwald“ (Pozdrav pánbůh na německé Šumavě). Hitlera vítal také transparent pověšený na náměstí u kostela, na kterém bylo napsáno „Wir danken Adolf Hitler“ (Děkujeme Adolfu Hitlerovi). Z Vyššího Brodu jela kolona dále přes Rožmberk a Nahořany směrem na Větřní. Cestu lemovaly opět shromážděné davy dětí i dospělých, které se snažily udržet u kraje silnice kordony vojáků německé 45. divize. Z Větřní pokračovala do Českého Krumlova, kde zástupci německé samosprávy z Českých Budějovic rozvinuli transparent s nápisem "Budweis ruft den Führer" (Budějovice volají Vůdce). Na jednání na radnici totiž následně žádali Hitlera o rozšíření záboru a obsazení Českých Budějovic, kde však byla výrazná převaha českého obyvatelstva. Zámek v Krumlově byl bohatě vyzdoben svastikou, ačkoli jeho tehdejším majitelem byl JUDr. Adolf Schwarzenberg. Bez zastavení, za zvuku kostelních zvonů a houkání továrních sirén, dojel až do Českého Krumlova, kde v 11 hodin ho na náměstí čekaly vzorně seřazené německé vojenské jednotky a slavnostní uvítání. Nad městem létala vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin (D-LZ127) a na ocasních plochách měla hákový kříž. Po příjezdu na náměstí v Českém Krumlově přivítaly Hitlera nejprve dvě malé děti. Následovala vojenská přehlídka s nastoupenou čestnou jednotkou pěšího pluku 135, kterou Hitler zhlédl společně s generálplukovníkem von Leebem. Hitler se pak přivítal se zástupci místní samosprávy v podloubí radnice a podepsal do pamětní knihy města. Na připravené pódium vystoupil s proslovem k obyvatelstvu Konrad Henlein, pak sám Führer. Po krátkém proslovu se vrátil vůdce do auta a kolona pokračovala v cestě směrem na Chvalšiny, cestou byla na programu prohlídka objektů lehkého opevnění u Křenova. Zde si kromě o den dříve zničeného řopíku (konkrétně s označením 197/72/A-160Z) a i další objekty opevnění. K bunkru dojela kolona auty a součástí prohlídky opevnění byla také přednáška důstojníka wehrmachtu. Z Křenova se kolona přesunula do nedalekých Chvalšin, kde byl pro Hitlera a jeho doprovod připraven oběd s vojáky v Haslingerově hostinci na Horním náměstí. Po krátkém (a nepříliš vydatném) občerstvení obdržel Hitler od starosty osvědčení o čestném občanství Chvalšin. Darovanou listinu podepsanou Josefem II. však Hitler odmítl. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí po dobu Hitlerovy přítomnosti ve Chvalšinách neustále hajlovalo a sborově se voláním domáhalo, aby Hitler pronesl proslov. Vzpomínky pamětníka: "My z nově tu založené organizace Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend) jsme byli přiděleni k pořádkovým kordonům, majícím zadržet nával davu. To mělo tu velikou výhodu, že jsme mohli "Vůdce" sledovat z té opravdu největší možné blízkosti. Všichni jsme byli tenkrát velice hrdi na skutečnost, že Hitler udělal zastávku v relativně malém městysi, jakým Chvalšiny byly. Nadšení bylo obrovské a z mnoha tisíc hrdel hlaholilo stále znovu, ba snad nepřetržitě volání "Heil!" Objevila se spekulace, že Hitlerova návštěva Chvalšin nebyla náhodná, že Hitler Chvalšiny znal, neboť v mládí pobýval u příbuzných v blízké vesnici. Byla to údajně jedna z těch několika desítek osad, které po roce 1945 byly zničeny československou armádou, jež zde zřídila nepřístupný vojenský prostor Boletice. Další cesta Hitlerovy kolony vedla na Kleť, protože z rozhledny na jejím vrcholu byl výborný rozhled do budějovické pánve, tedy na české území. Po výstupu na věž však bylo nejbližší okolí rozhledny zahaleno mlhou. Zatímco většina doprovodu se vrátila dolů do chaty, Hitler se rozhodl na vyhlídkové plošině vyčkat. Čekání se mu vyplatilo, mlha se postupně zvedla a dokonce vysvitlo slunce. Zpáteční cesta do Lince vedla opět přes Český Krumlov, kde na Hitlera čekalo opět zaplněné náměstí a také dar od místního obyvatelstva – velký zarámovaný obraz Českého Krumlova. Při zpáteční cestě prý Hitler byl nadšen údolím Vltavy a prohlásil, že úsek Český Krumlov – Rožmberk nad Vltavou patří k nejkrásnějším místům v Německu. Jižní Moravu navštívil Hitler o týden později, ve dnech 26. – 27. října 1938. Za necelé tři týdny, 8. listopadu 1938, na Hitlera došlo v mnichovském Městském pivovaru k atentátu. Zásluhou „prozřetelnosti“, jak říkával, zůstal nezraněn. Bylo zabito 7 lidí, 63 bylo raněno.