Šumavský rozcestník

stručně

název: nádraží Nemilkov
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: klatovsko
GPS: 49°17'5.257"N, 13°20'39.586"E

popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 185 (Horažďovice předměstí - Domažlice). Jedno z mála nádraží ze kterého je vidět sousední nádraží (Běšiny), ne že by bylo tak blízko, ale díky výškovému profilu objíždí celé údolí, dokonce se zde původně uvažovalo o výstavbě zubačky.

stručně

název: nádraží Klatovy
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: klatovsko
GPS: 49°24'5.187"N, 13°16'26.441"E

popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 183 (Plzeň - Železná Ruda) a 185 (Horažďovice předměstí - Domažlice). Jedná se o budovu z padesátých let minulého století, neboť v poledne 20. dubna 1945 bylo bombardováním americkým letectvem naprosto zničeno nádraží v Klatovech (v 8 hodin a ještě v 17 hodin bylo napadeno rovněž hloubkaři) neboť jím projižděl německý vlak s municí, a proto byla zahájena výstavba nového nádraží, otevřeného v roce 1959.

stručně

název: nádraží Alžbětín - Bayerisch Eisenstein
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°7'18.616"N, 13°12'33.554"E

popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 183 (Plzeň - Železná Ruda Alžbětín) a na německé straně Regen - Plattling. Roku 1877, kdy rakouský císař společně se svým bavorským královským kolegou otevírali zbrusu novou „střídací štaci Eisenštejnskou“, jak nádraží nazývala státní smlouva z roku 1873. Tento dokument stanovil také dodnes přetrvávající raritu zdejší železniční stanice: „nádraží eisenštejnské… založí se… tak, že prostředek jeho bude se dotýkati čáry pomezní.“ Takže důstojná nádražní budova symetrické koncepce se dvěma dvoupatrovými stavbami na křídlech a spojovací částí, vybudovaná dělníky Bavorské východní dráhy, je do dnešních dnů přesně ve svém středu rozdělena státní hranicí. Společně s nádražní budovou je takto rozděleno i kolejiště. Konec říše Habsburků a zrod ČSR nepřinesl mnoho nového. Trať i s polovinou železnorudského nádraží převzaly ČSD, které obzvláště v polovině 30. let šikovně podchycovaly stoupající zájem o turistiku na Šumavě. V závěru října 1938 – na základě ujednání mnichovské dohody – postoupily ČSD českou polovinu železnorudské stanice včetně tratě až do Nýrska Německu. Válku i její závěr však tady drážní zařízení přečkalo bez pohromy a první český motoráček mohl z Nýrska do společného nádraží v Železné Rudě Alžbětín jet již 2. června 1945. První poválečná léta byla v tomto koutě Šumavy ve znamení zvýšené nákladní přepravy z ČSR na západ. Současně se ale objevilo něco, co železnice od svého zvyku tady v Železné Rudě ještě nepoznala. Z příkazu americké armády bylo kolejiště na hraniční čáře rozděleno dřevěnými zábranami. Po roce 1948 byla celá oblast prohlášena za uzavřenou, čímž veřejnou osobní dopravu odsoudili k zániku. Dne 3. září 1953 byla Železná Ruda Alžbětín jako přechodová stanice zrušena, česká osobní pokladna zazděna, budovu i nádraží přeťaly zátarasy. Tentokrát fortelnější než ty americké. Tady byla ona pověstná hranice dvou světů. Osobní doprava končila v předposlední zastávce Železná Ruda – město a vlaky odtud couvaly zpět na nádraží Špičák. Již před listopadem 1989 se tu a tam hovořilo o znovuaktivování Železné Rudy Alžbětín jako přechodové stanice. Zůstalo jen u úvah. Nebývalým tempem se události hnuly až na konci roku 1989. Po podpisu oficiální dohody v dubnu 1990 byla za jediný rok uskutečněna rekonstrukce tratě i společného hraničního nádraží. Dne 2. června 1991 se vlaky znovu rozjely. Dále pokračuje železniční trať 905 z Bayerisch Eisenstein do Plattlingu, přičemž ve Zwieselu odbočuje trať 906 do Grafenau a trať 907 do Bodenmais. Na těchto železničních tratích poskytuje řádnou osobní přepravu výhradně soukromý přepravce pod označením WaldBahn.

stručně

název: nádraží Špičák
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: špičácko
GPS: 49°9'42.205"N, 13°13'22.205"E

popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 183 (Plzeň - Železná Ruda) a sousedí z nejdelším železničním tunelem v ČR.

stručně

název: Spálený les
kategorie: příroda
podkategorie: přírodní krásy, úkazy
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'36.864"N, 13°18'46.425"E

popis objektu:
Název pro Spálený les je odvozen od spalování dřeva s cílem získávat potaš pro sklářské hutě. Později se Spálený (Lubský) les stává krutou připomínkou poprav vlastenců za protektorátu. Les byl také využíván armádou a je stálým turistickým cílem. Podle geoobotanické rekonstrukce přísluší les k jednotce kyselých doubrav. Tom odpovídají některé dřeviny -duby, javory, lípy - i charakter bylinného a mechového patra lesa. Současný les je hospodářský, převážně smrkový a borový. Od listnatého vrcholu Spáleného lesa se šíří voňavá a chráněná měsíčnice vytrvalá. Snad je tu původní na světlinách rostoucí bělozářka liliovitá. Vpravo nad lesem je tradičně navštěvovaná osada Hejno a Holý vrch s kótou 547 m n.m. a cesta za hřeben vede do Újezdce. V nejvyšším místě vlevo je v lese travnatý hřbítek lemovaný mj. jedlí, lískou, svídou, babykou a tomu odpovídajícím bylinným doprovodem. Ze hřbítku jsou jedinečné výhledy – východně na přírodní park Plánický hřeben, západně na Branžovský les a dále pak na Všerubský průsmyk, a také na Osek a Hoherbogen ležící v SRN. Horniny v území náleží k prahornímu moldanobiku. V toku časů byly přeměněny tlakem a teplotami a daly vznik dnešním pararulám s vložkami kvarcitů (křemenců) i nebulitům, které tvoří přechodový stupeň mezi pararulami a klatovským granodioritem, žulou. Spálený (Lubský les) má i svůj smutný historický podtext. V těžkém období heydrichiády, kdy panovalo stanné právo, strach a zatýkání, chtělo i neblaze proslulé klatovské gestapo zlomit odpor svobodomyslných. 31. května až 3. července 1942 bylo zde zastřeleno 73 vlastenců z Klatovska, Domažlická, Písecka a Strakonicka. Památník ve Spáleném lese připomíná genocidu fašistické tyranie a hrdinnou smrt obětí. Popravy probíhaly na bývalé vojensky střelnici (dodnes je za valem torzo zařízení na výcvik střelby na pohyblivé terče). V této části lesa se nachází sníženina s potůčky, které sytí několik pramenišť. Na nich je zbytek lužního lesa s původní olší a střemchou. Mokřady porůstají blatouchy kozlíky, přesličky, řeřišnice, sasanky, škardy a další bahenní typy flory.

stručně

název: památník Spálený les
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'51.053"N, 13°19'0.617"E

popis objektu:
Památník popravených osob nacisty v bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese nedaleko Lub u Klatov, kde bylo za druhé světové války v době protektorátu za druhého stanného práva od 31. května do 3. července 1942 zastřeleno 73 osob, z toho 16 žen - Barthová Kamila ze Sušice, Bezděk Rudolf bez stálého bydliště, Bureš Bohuslav z Plánice, Burešová Jarmila z Plánice, Ciněk Karel z Písku, Císař Ladislav ze Suchdola nad Lužnicí, Černý Václav z Písku, Doubek Jan z Bernartic, Doubková Marie z Bernarti, Doubek Alois z Bernartic, Doubek Václav z Bernartic, Dočkal Vladimír ze Sušice, Fabinger Jaroslav ze Strakonic, Fictum František z Puglic, Fürth Karel ze Žichovic, Halíř Jan z Klatov, Hanžla Vojtěch z Budíně u Písku, Heřman Jan ze Suchdola nad Lužnicí, Hrubec František z Bernartic, Hrubcová Cecilie z Bernartic, Hrubec Jaroslav z Prahy 10, Hüblbauer Karel z Prahy 10, Hüblbauerová Marie z Prahy 10, Kalivoda Bedřich z Pocinovic, Kanta František z Myslovic, Karas Maxmilián ze Kdyně, Kazimour Karel z Budětic, Kohout František ze Strakonic, Krzák Severin z Bernartic, Krzáková Antonie z Bernartic, Krzáková Zdeňka z Bernartic, Krzáková Jiřina z Bernartic, Kubec František z Písku, Lukeš František z Bernartic, Lukešová Marie z Bernartic, Lukeš Jaroslav z Bernartic, Mašek Václav z Písku, Matějka Karel z Běšin, Mottl František ze Sušice, Mrzena Josef ze Svatkovic, Nováková Marie z Plánice, Pajerová Marie z Klatov, Partaj Alois z Bernartic, Píša Miloslav ze Strakonic, Přetrhdílo Bedřich z Písku, Raba Václav ze Strakonic, Rajman Karel z Horažďovic, Dr. Rektořík Miroslav ze Strakonic, Rybáková Terezie z Prahy, Rypáček Jan z Hodětína, Singer Leopold ze Sušice, Schejbal Josef ze Sušice, Strobl Jaroslav z Písku, Suttý Josef z Bernartic, JUDr. Svoboda Vladimír z Českých Budějovic, Šebesta Rudolf ze Suchdola nad Lužnicí, Škoda Josef z Horažďovic, Špidra Jaroslav z Písku, Šprasl Václav z Obytc, Štamprech František z Písku, Štangl Jaroslav z Písku, Šteflíčková Marie ze Strakonic, Štěrbáček Klement z Písku, Tomek Bohuslav z Bernartic, Tomeková Marie z Bernartic, Tupý Ferdinand z Bernartic, Tupá Marie z Bernartic, Viktor Josef z Věšína, Viktorová Božena z Věšína, Viktorová Marie z Věšína, Viktor Jiří z Věšína, Vlk Viktor z Písku.

stručně

název: Zápotocký Antonín
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'23.215"N, 13°17'55.134"E

popis objektu:
Antonín Zápotocký (19.prosince 1884, Zákolany – 13.listopadu 1957, Praha) byl druhý československý komunistický prezident po Klementu Gottwaldovi a pátý od vzniku Československa. Byl synem Ladislava Zápotockého (1852 - 1916), krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové. Barbora Dolejšová byla původem z Malé Vísky, což je komunistickým režimem hyperkorektní přejmenování vesnice Maloveska nedaleko od Klatov. Tam také zasadil děj své knihy Barunka, který popisuje maminčino dětství, její trápení ze starším zlobivým bratrem Pepíkem a zlořád s bídou, který panoval do nástupu komunismu. Kniha se stala povinou četbou a dodejmě že ještě tou nejvíce snesitelnou. Zápotocký se Vyučil kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze... V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn a propuštěn byl až díky amnestii prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v Drážďanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře. Po návratu z koncentračního tábora se stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. Dne 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky. Jako prezident se snažil změnit poměry, které v padesátých letech v tehdejším Československu panovaly. Rád vytvářel image táty dělníků, člověka z lidu, ale zdaleka tak bezubý nebyl. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. 13. listopadu 1957 zemřel na infarkt – na jeho místo nastoupil Antonín Novotný. Vedle politické činnosti se Zápotocký pokoušel i o literaturu a publicistiku. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů (již zmíněná Barunka) - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokázala vyrovnat s nelehkými životními podmínkami.

stručně

název: Barunka, Antonín Zápotocký
kategorie: kultura a památky
podkategorie: literatura
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'23.215"N, 13°17'55.134"E

popis objektu:
Kdysi povinná četba školáků od "táty dělníků" Antonína Zápotockého (druhý československý komunistický prezident) Barunka napsaná v roce 1957 vypráví o chudém dětství jeho maminky Barbory Dolejšové. Ta byla původem z Malé Vísky, což je komunistickým režimem hyperkorektní přejmenování vesnice Maloveska nedaleko od Klatov. Tam také zasadil děj své knihy Barunka, který popisuje maminčino dětství, její trápení ze starším zlobivým bratrem Pepíkem (ten nakonec ve skutečnosti odejde do Vídně a proletářem tedy asi moc není) a zlořád s bídou, který panoval do nástupu komunismu. Tatínek pracuje dlouho do úmoru a často do noci v Klatovech v textilní továrně, přijde z práce pozdě i na Stedrý večer... Barunka sama má na hraní jenom dvě polínka do kamen, ze kterých si udělá ve své fantazii panenky. Na dříví chodí tajně na stáň pod Hejno, stejně tak jako na lesní plody, často je zlý hajný holí žene až k domku. Bída kapitalismu je otevřeně konfrontována s komunistickým nadbytkem.

Šumava.cz