10. září 2016 - tři dny před šedesátým šestým výročím úmrtí se Bohumil Hasil, bratr Krále Šumavy, dočkal alespoň pomníčku, který připomíná místo, kde byl při přechodu státní hranice 13. září 1950 smrtelně postřelen. Stojí na něm text: "BOHUMIL HASIL / NAR. 26/9/1920 V ZÁBRDÍ / V BLÍZKOSTI TOHOTO MÍSTA / BYL V NOCI 13/9/1950 / STŘELBOU SMRTELNĚ ZRANĚN. / PAHOR /" a je doplněn informační tabulí Národního parku Šumava. Mezi několika desítkami lidí, kteří byli sobotu 10. září 2016 odpoledne nedaleko Českých Žlebů přítomni odhalení pomníčku Bohumilu Hasilovi s pamětní deskou, byli i příbuzní a potomci Bohumila Hasila a jeho bratra Josefa označovaného již téměř sedm desítek let za Krále Šumavy. Do hledání místa přestřelky se pustil Pavel Horešovský ze Strakonic - to kde přesně se přestřelka odehrála, nevěděl nikdo přes šedesát let. A především díky jeho snaze byl nedaleko zaniklé osady Dolní Cazov nedávno odhalen památník, který tuto událost připomíná. Horešovský kvůli určení místa smrtelného zranění Bohumila Hasila kontaktoval před lety i samotného Josefa Hasila, kterému mnohokrát telefonoval přímo do Chicaga. V archivech totiž našel jen strohé informace, podle nichž dál postupovat nemohl. Pátrání mu trvalo přes deset let. S Josefem Hasilem nejen telefonoval, ale posílal mu za oceán také speciálně upravené mapy. Například letecké snímky Šumavy z roku 1949, které vlastně krajinu zobrazovaly tak, jak ji Král Šumavy znal. A také dnešní upravené snímky. Na nich si člověk musel odmýšlet změny, které krajina zaznamenala za posledních šedesát let. Za tu dobu zanikly některé dříve využívané cesty a zmizela původní stavení, která chátrala už po válce. S Josefem Hasilem ladili detaily přes Skype. Vodítkem mu od začátku bylo rozcestí u Schnellenzipfu a planiny mezi Horním a Dolním Cazovem. Jeden z bludných kamenů v té oblasti ho málem svedl z cesty, jako další orientační bod pak ale posloužila hrana lesa. Noční cesta obou bratří začala pomalu dostávat reálnou podobu. Do Chicaga posílal i speciálně připravené listy, podle nichž si mohl Josef Hasil v klidu připravit odpovědi, které pak tlumočil do telefonu. Pomníček chtěl Horešovský nejprve vytvořit sám tak, aby o něm vědělo jen pár známých. Pamatoval si jeden kámen poblíž, do něhož chtěl vytesat jméno s datem a křížkem. Údaje chtěl ještě dobarvit stříbřenkou… V září 2019 někdo desku na pomníku poničil údery ostrou špičkou krompáče a vandal se vyřádil i přímo v Českých Žlebech, kde na hřbitovní zdi visí pamětní deska Bohumila Hasila – tu posprejoval ji a přidal k ní nápis „vrah“… Zatím se ale nikomu nepodařilo objevit pravý hrob Bohumila Hasila. Před dvěma lety vznikla na hřbitově v Českých Žlebech, kde ho měl v roce 1950 údajně zakopat místní 18letý Walter Breit, pamětní deska i s jeho fotografií. Kde přesně Breit jámu vykopal, stále zůstává tajemstvím. Bohumil Hasil (26.září 1920, Zábrdí - 14.září 1950, České Žleby) byl československý emigrant a agent chodec, bratr Krále Šumavy Josefa Hasila. Byl zastřelen 13. září 1950 pohraniční stráží při nelegálním přechodu československých hranic. Bohumil Hasil se narodil v Zábrdí čp. 33 jako páté dítě (tři synové a dvě dcery) v rodině zemědělského pomocníka Antonína Hasila (1885) a jeho manželky Rosalie, rozené Turkové (1888 – 1972). Rodiče byli oddáni v roce 1914 ve Vídni. Bratr Josef (1924–2019) se narodil o čtyři roky později a když vyrostl, sloužil jako člen SNB v pohraničních hlídkách. Po komunistickém uchopení moci v únoru 1948 převáděl uprchlíky z Československa přes hranice. Po zatčení a odsouzení se mu podařilo uprchnout z komunistického vězeňského lágru a přejít hranice. Začal spolupracovat s americkou tajnou službou a chodit přes hranice zpět do vlasti. Když v prosinci 1949 došlo k rozsáhlému zatýkání rodiny a spolupracovníků Josefa Hasila, opustili jeho bratři Julius a Bohumil také Československo. Bohumil, stejně jako Josef Hasil, se stal kurýrem a převaděčem. Dne 13. září 1950 přecházeli bratři Josef a Bohumil Hasilovi z Německa do Československa. Auto je dovezlo až těsně k česko-německé hranici, na křižovatku mezi Schnellenzipfem a Marchhaüserem. Za jízdy vyskočili z vozu tak, aby na světlech nebylo znát ani zpomalení, které by je mohlo prozradit. Josef věděl, že okolní les je podmáčený a dá se v něm snadno zapadnout až po pás do mokré hlíny. Spolu s bratrem se proto vydal jednou ze stezek, které byly bezpečné a rychle se po nich dalo dojít až k hraničnímu Mechovému potoku. U jeho meandru potoka oba bratři chvíli odpočívali, než se vydali od lesního výběžku do mírného kopce na protějším svahu. Byla temná noc, taková jakou si agenti překračující hranice vždy pro své akce vybírali. Tentokrát se však z Německa nevraceli do Čech kvůli špionáži, Bohumil Hasil chtěl z Lažiště od Pěstových přenést přes hranice svého teprve ročního syna Jiřího. Josef mu sice nabízel, že ho za jeho matkou, která už čekala v Německu, dostane sám, ale Bohumil o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec se tedy vydali na nebezpečnou výpravu spolu. A nevěděli, že jejich úmysly už dávno vyzradil dvojitý agent. Pustou pastvinou stoupali k horizontu, kde se před nimi začaly objevovat kamenné zídky. Podle jedné z nich se vydali směrem do vnitrozemí, k Cazovu. Josef vlevo, Bohumil pár kroků za ním. Po pár desítkách metrů se Josef zastavil, opět se v něm ozval jeho instinkt, díky kterému vždy vyvázl z nastražených pastí pohraničníků a získal svou přezdívku Král Šumavy. Chtěl se vždy držet v otevřeném terénu, daleko od houštin a blízkého lesa – kam to táhlo Bohumila. Kdysi tady pomáhal při lesních pracích a věděl, že kousek odtud vede cesta, po níž by mohli snadno pokračovat. Bohumil přes Josefovo varování trval na původním směru cesty. Bratři se vzdálili na několik desítek metrů a každý se vydal otevřeným prostorem po svém. Blížili se k terénnímu zlomu, který byl odtud vzdálený 200 metrů. V tu chvíli se z lesa po pravé straně ozvaly výstřely. „Vzdejte se!“ uslyší z okraje lesa. Josef použije samopal a opětuje palbu do míst, kde viděl zášlehy ohně z hlavní. Po pár výstřelech se mu v komoře zasekne náboj a tak jej napadne, že by mohl použít i granát, který měl u sebe, tak by ale mohl ohrozit i bratra. Místo toho se dá na útěk a věří, že to samé se podařilo i Bohumilovi… Hlídka mu ztěžovala cestu světlicemi, kterými osvětlovala planinu. Když nějaká vylétla k nebi, přitiskl se do trávy a pokračoval jen v krátkých okamžicích tmy. Tak se se štěstím dostal znovu až za potok, do bezpečí. A dlouhé hodiny čekal. Nevěděl, že Bohumil při přepadení utrpěl devět zásahů a že se z bezvědomí neprobral ani ve chvíli, kdy ho převáželi v povozu na nedalekou stanici Sboru národní bezpečnosti u Českých Žlebů. Tam zemřel. Přítomní péesáci mezitím slavili v domnění, že dostali Krále Šumavy. Byl zde i tajně pohřben možná na místním hřbitově nebo kdesi v okolí. Zatím se ale nikomu nepodařilo objevit pravý hrob Bohumila Hasila. Před dvěma lety vznikla na hřbitově v Českých Žlebech, kde ho měl v roce 1950 údajně zakopat místní 18letý Walter Breit, pamětní deska i s jeho fotografií. Kde přesně Breit jámu vykopal, stále zůstává tajemstvím. Josef Hasil naštěstí vyvázl bez zranění a ve své převaděčské činnosti statečně pokračoval ještě další dva roky. V roce 1954 se vystěhoval do Spojených států. V roce 2001 byl vyznamenán medailí za hrdinství. Matku bratrů Hasilových, Rosalii Hasilovou, pohřbil v roce 1972 pozdější kardinál Miloslav Vlk, který v důsledku toho přišel o státní souhlas k vykonávání kněžského povolání a stal se myčem oken. V únoru 2014 byla na hřbitovní zdi v Českých Žlebech odhalena pamětní deska Bohumila Hasila s textem: „Tu, někde pod smrkem na věkyodpočívá můj syn.... BOHUMIL HASIL +26.9.1920 +14.9.1950 Rosalie Hasilová“.
kategorie: kultura a památky
/ zaniklé osady
lokalita: volarsko
GPS: 48°53'11.126"N, 13°44'36.470"E
kategorie: města a obce
/ města a obce
lokalita: Německo
GPS: 48°52'48.631"N, 13°43'57.612"E
