Šumava.cz

Pamětní deska na domě č. p. 130 v Radnicích s textem: "V tomto domě působila věhlasná lidová léčitelka Božena Kamenická 7.9.1898 - 5.9.1996". Božena Kamenická (7.srpna 1898, Janštejn - 5.září 1996, Plzeň), označovaná též bába Radnická či bába z Radnic, byla lidová léčitelka a bylinkářka. Byla uznávanou diagnostičkou, přijížděli za ní pacienti z celé republiky, mezi něž patřila i celá řada významných osobností (Ludvík Svoboda, Karel Gott, Josef Kemr, Václav Havel). Diagnózy určovala především podle moči stejně tak jako na přelomu 19.století Josefa Mühlbacherová z nedalekých Volduch u Rokycan, která byla přezdívána "babka chcankařka" a jejím žákem byl slavný Jan Mikolášek. Spolu s dalšími devíti sourozenci se narodila do velké rodiny v Janštejně nedaleko Jihlavy. Jako dívka měla na tu dobu celkem smělý plán, rozhodla se studovat medicínu. Traduje se ovšem, že jako mladá medička omdlela u první pitvy, a tak se rychle rozhodla, že medicína není její cesta. V roce 1926 absolvovala kurz přírodního léčení se zaměřením na rehabilitaci a léčbu bylinami podle Kneippa na soukromé odborné škole v České Lípě. Svou léčitelskou praxi začala v 28 letech v České Lípě. Po německé okupaci v roce 1939 se musela přestěhovat s manželem do vnitrozemí, do města Radnice k sestře. V roce 1950 se přestěhovala do velké vily Tymákova, kde žila 15 let. V letech 1965 - 1978 opět žila v Radnicích (předtím 1939 až 1950) odkud vznikl a i její přezdívka. Zde ji umírá manžel Karel a v roce 1978 se pak přestěhovala a zbytek života strávila v Plzni na Petrohradě. Její jediný syn Jaroslav zemřel v pěti letech při autonehodě (jak předvídala). Jel v autě se strýcem Otakarem, bratrem paní Kamenické, a na rovné silnici se auto bez příčin převrátilo, malý chlapec se zranil na hlavě a zemřel. Jeho strýc Otakar přežil bez šrámu. Otakarův osud se však ještě jednou propletl s životem jeho sestry Boženy. Tři roky po neštěstí Otakar ovdověl. Zůstal sám se třemi syny. Nejmladšímu bylo teprve šest týdnů a - jmenoval se Jaroslav. Božena Kamenická s manželem neváhali a Jarouška adoptovali. Do své rodiny přijali i dva starší chlapce - Karla a Othona - a vychovávali je jako své. Jejich otec Otakar s nimi nežil, ale samozřejmě za svými syny často jezdil. V jejich blízkosti chtěla bába z radnic dožít…