Šumava.cz

Pamětní deska s nápisem: "Zde se narodil dne 26.března 1874 Oskar Nedbal, hudební skladatel, světový dirigent, člen českého kvarteta, syn JUDra Karla Nedbala, zakladatele hudebního spolku táborského." je umístěna na fasádě domu v Palackého ulici čp. 355 v Táboře.

Oskar Nedbal (26.března 1874, Tábor – 24.prosince 1930, Záhřeb, Chorvatsko) byl český hudební skladatel, dirigent a violista. Oskar Nedbal se narodil v rodině advokáta JUDr. Karla Nedbala jako předposlední ze sedmi dětí. Otec byl zakladatelem místního hudebního spolku v Táboře a propagátorem hudby. Matka, rozená Hejnová byla zase vlastenka a děti vychovávala ve vlasteneckém duchu. Roku 1885 jej otec přihlásil na pražskou konzervatoř. Jedenáctiletý Oskar Nedbal byl přijat do třídy profesora Bláhy na trubku - tympán a nikoli na housle. Dva roky se ve třídě učil na trubku a přitom soukromě u učitele Ferdinanda Lachnera na housle. V roce 1887 však přestoupil do oddělení houslí k profesorovi a řediteli Antonínu Bennewitzovi a tam přešel ke hře na violu. Od 1.1. 1891 se Nedbal stal žákem profesora Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. Jeho talent mistra zaujal. Na konservatoři se Nedbal spřátelil se spolužákem Josefem Sukem. V roce 1891, v posledním ročníku na konzervatoři Oskar a Suka sestavují smyčcové kvarteto. Vzniklo tak později velmi známé České kvarteto, v němž Oskar Nedbal působil 14 let nejen jako výborný violista a manažer, ale byl i vůdčí osobností tohoto hudebního tělesa. Kromě hraní na violu Oskar Nedbal dirigoval a 24.listopadu 1896 (ve svých pouhých 22ti letech) poprvé dirigoval Českou filharmonii s velkým úspěchem a potom s ní spolupracoval až do roku 1906. Otevřela se mu cesta do hudebního světa, v němž brzy vyzrál na jednoho z nejvýznamnějších dirigentů (řídil koncerty např. v Berlíně, Paříži, Petrohradu, Varšavě, Oděse, Vídni a Londýně). Do úspěšného začátku kariéry Oskara zasáhly bolestné události - smrt kolegy z Českého kvarteta Otty Bergera, sebevražda Oskarova staršího bratra Viléma, nemoc a smrt otce, táhlá nemoc a skon teprve sedmadvacetileté manželky Josefiny. Léta po ovdovění nesl Nedbal těžce a často žil a pracoval v pronajatém domku v Táboře, poblíž místa odpočinku své ženy. Dne 20.června 1910 se Oskar Nedbal podruhé oženil s Marií Hoffmannovou. Od podzimu 1907 stál v čele vídeňského symfonického Tonkünstler orchestru dlouhých 12 let jako dirigent. Oskar Nedbal se věnoval i komponování. V létě tvořil v klidu barokního zámečku v Kamenné Lhotě 11km od Tábora a také měsíc u Jaderského moře. Slavná opereta Polská krev měla premiéru 25. října 1913 ve Vídni, v lednu 1914 byla česká premiéra v Praze a během jednoho roku Polskou krev uvedlo na stovku divadel v Německu a Rakousku. V Československu byla opereta zfilmována poprvé již v roce 1934 (režie Karel Lamač, hlavní role Anny Ondráková a Theodor Pištěk) a jako televizní film v roce 1978 (režie František Filip, hl.role Kateřina Macháčková a Josef Abrhám). V létě 1915 pracoval Nedbal v zámečku u Plané nad Lužnicí na dokončení své třetí operety – Vinobraní, která měla 11.2.1916 premiéru ve Vídni, českou v květnu ve Vinohradském divadle v Praze (tam ji dirigoval autorův synovec Karel Nedbal a režii měl Karel Hašler. Vinobraní mělo 46 repríz. Po vzniku Československa v roce 1918 se Oskar Nedbal rozhodl vrátit domů. V červnu 1919 se spolu s jinými repatrianty stěhovali do nové republiky a Nedbalovi si pronajali zámeček v Chlumu u Třeboně. Bohužel přes závist se k dirigování velkého orchestru skoro nedostal. Oskar přes zklamání pracoval dál a složil operu Sedlák Jakub, ale ta měla premiéru na podzim 1922 v Brně bez většího ohlasu. Zklamaný skladatel odešel z Čech na Slovensko a přijal místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Během krátkého času získal několik významných uznání, např. Komenského univerzita jej jmenovala lektorem instrumentace, totéž přednášel v Hudební a dramatické akademii, společnost Radiojournal mu svěřila vedení hudebního vysílání bratislavské pobočky. V půli prosince 1930 odjel Oskar do chorvatského Záhřebu k vystoupení s tamní filharmonií a k vedení premiéry své Pohádky o Honzovi. Cestou se mu zdravotně přitížilo, jak z dlouhé atmosféry zášti, pomluv a intrik, tak z čerstvě obdržené zprávy o zamítnutí jeho žádosti o finanční pomoc na úhrady dluhů, které na něj neprávem byly uvrženy za vedení Slovenského národního divadla. Na konci všech fyzických a psychických sil den po veřejném koncertním vystoupení na Štědrý den roku 1930 v 11 hodin dopoledne Oskar Nedbal spáchal sebevraždu skokem z okna zkušebny v budově divadla. Pohřben byl na záhřebském hřbitově Mirogoj. Myšlenka na převezení skladatelových ostatků zpět do vlasti se zrodila v hlavě houslového virtuosa Josefa Suka, s jehož dědečkem Oskar Nedbal hrával v Českém kvartetu. Za pomoci ministerstva zahraničí byly jeho ostatky převezeny a Oskar Nedbal byl 12. května 2006 pohřben na pražském Slavíně.