Šumava.cz

Bílkův dům v Chýnově byl postaven podle umělcových návrhů v roce 1898 a v jeho koncepci hrála prvořadou úlohu potřeba prostorného světlého ateliéru. Byla vystavěna na zahradě statku Bílkových rodičů. Podobně jako Bílkova pražská vila je také chýnovský dům zasazen volně do přírodního prostředí. Jeho stěny tvoří režné cihlové zdivo, zde v kombinaci se dřevem. Fasáda domu je zdobena řadou symbolických reliéfů, doplněných Bílkovými mystickými texty. Stavba probíhala od dubna do srpna roku 1898. Další úpravy stavby probíhaly v letech 1898, 1902, 1905, 1907, 1928, 1929, 1991 a 1994. Od roku 1958 patří mezi kulturní památky. Od roku 1990 dům vlastní Galerie hlavního města Prahy. Bílkova vila je patrová stavba stojící na obdélném půdorysu. Na jižní straně přízemí a prvního patra se nacházejí dvě dvojice obytných místností. Ve druhé části budovy je rozlehlý a vysoký ateliér sochaře, který je řešen jako anglická schodišťová hala s úzkým ochozem v úrovni prvního patra. Celý objekt je vystavěn z neomítaných cihel a dřeva. Střecha je zde mansardová, podpíraná šikmými dřevěnými podpěrami. Celá fasáda domu je pokryta nápisy, znaky a figurálními reliéfy, z nichž je největší štukový reliéf na jižním průčelí stavby. František Bílek svoji vilu nazýval „Chaloupka”. Ve vile se Bílek často scházel s významnými osobnostmi své doby, mimo jiné s Juliem Zeyerem, Otakarem Březinou, Zdenkou Braunerovou, Karlem Dostálem-Lutinovem nebo Sigismundem Bouškou. Na sklonku života se Bílek roku 1939 do chýnovské vily přestěhoval natrvalo. Po Bílkově smrti roku 1942 vila dlouho chátrala. V roce 1990 ji však prodala vnučka Františka Bílka Galerii hlavního města Prahy. Roku 1994 byl objekt renovován architektem Rudolfem Kristianem. Dnes vila slouží jako místo pro muzeální expozici děl Františka Bílka a nachází se zde památník. František Bílek (1872 - 1941) zaujímá v českém umění epochy symbolismu a secese výrazné postavení jako sochař, architekt, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, autor užitého umění, náboženský myslitel a mystik s literárními schopnostmi. Myšlení, cítění i práce Františka Bílka byly prostoupeny především hlubokou vírou v Krista. Svoji tvorbu chápal jako poslání vykonat uměním "oběť k ozdravení bratří". František Bílek se narodil 6. listopadu 1872. Jeho zájem o výtvarné umění vyvrcholil studiem sochařství u profesora Maudra. Po ročním studiu na pařížské akademii, kde vznikla jeho dvě stěžejní díla "Golgota" a "Orba", se vrátil do rodného Chýnova. Mezi jeho práce patří mimo jiné například "Slepci", "Krucifix" v Chrámu sv. Víta v Praze, Husův pomník v Táboře. Blahoslavův pomník v Přerově a nový chýnovský hřbitov - to jsou galerie Bílkových děl. Umělec zemřel 13.října 1941 v Chýnově, kde je pochován u své monumentální pětimetrové sochy Modlitba nad hroby, vytvořené v roce 1905.