V roce 1981 koupili Jaroslav a Silvestra Chnapkovi mlýn v Osvračíně (oba podepsali Chartu 77). Pořídili si domácí zvířata, začali v mezích možností hospodařit, o víkendech pořádali soukromé koncerty pro přátele z undergroundu. Komunistický aparát, ale vůbec ne jen Státní bezpečnost se je záhy rozhodl vyhnat z vesnice – a poté z Československa. (Mlýn v Osvračíně vyvlastnili měsíc před listopadem 1989.) Používal k tomu šikanu, vyvlastňování majetku, znemožnění obživy, v režii StB, soudů, Jednotného zemědělského družstva (JZD) a místních orgánů správy. Jaroslav Chnapko přezdívaný Šíma se narodil v roce 1956 v Mostě, kde absolvoval učiliště Chemických závodů československo-sovětského přátelství. Silvestra neboli Silva Chnapková se narodila v roce 1954 v Českých Budějovicích, ale vyrůstala však v Litvínově. Po maturitě začala pracovat v Praze, kde se spřátelila s lidmi z undergroundu. Podepsala Chartu 77, stejně jako Jaroslav. Spolu se seznámili v komunitní usedlosti v Nové Vísce. Když státní aparát dům ve Vísce vyvlastnil a mnozí kamarádi začali mizet v exilu (kam je vyštvala StB v rámci akce Asanace) koupili Chnapkovi mlýn v Osvračíně (tehdy už vychovávali dceru Janu). Chnapkovi si dům pořizovali v duchu undergroundu - vytvořit si zázemí ve kterém budou žít po svém, co nejvíc nezávisle a soběstačně, mít prostor pro známé, pro soukromé koncerty „za zdí“. Zároveň už měli zkušenost z Nové Vísky: věděli, že je komunistický aparát nenechá na pokoji. Nechtěli ovšem odejít z Československa a chtěli dělat něco, co má smysl. Chodili do práce, k tomu si obstarali zvířata a začali hospodařit. Měli koně, a protože nemohli sehnat téměř žádnou techniku, tak s těmi koňmi orali. Dělali si také projížďky, s bryčkou i jen tak na koních. Dostával tehdy kuriózní pokuty - za rychlou jízdu na koni nebo za neosvětlené vozidlo. Pokutovali prostě za všechno – Jaroslav vykouknul z vrátek a dostal jsem pokutu za bránění silničnímu provozu, ačkoli tam nikdo nejezdil, jen občas traktor. Komunistické orgány začaly usilovat o to, aby Chnapkovi z Osvračína odešli. Tlak byl jednoduchý: vyvlastnit budovy a pozemky, které náhle nutně potřebovalo místní JZD – a zajistit, aby se Chnapkovi dostali existenčně na dno. Snažili se o to, aby neměli zvířata čím živit, pronajaté louky rozjezdili těžkou technikou atp. A těmi soustavnými pokutami docílili, že týden třeba neměli za co koupit jídlo... Museli dobytek prodat, protože ho neměli čím krmit. Proto nahonem vymysleli, že budou dělat keramiku. Oni si uvědomili, že se tedy zase budeme mít čím živit, a tak začali zabavovat budovy. Tehdy stačilo, aby poukazovali na zájem JZD, protože kam JZD vstoupilo, tam to bylo jejich. Probíhaly dva soudy, jeden se týkal pozemků – to byla zahrada, zahrádka, dvůr, a druhý budov. Pozemky vyvlastnili dřív, soud o budovy se trochu pozdržel – měsíc před revolucí dostali dvouměsíční lhůtu na vyklizení domu. V polovině přišla revoluce, to byla neuvěřitelná náhoda. Byli tak poslední vyvlastněná usedlost na základě zákonů z padesátých let... Chnapkovi nakonec v Osvračíně zůstali, zachránil je pád komunismu. Jejich osudům se věnují Příběhy 20. století (II. řada) – díl Vyvlastnění České televize a Českého rozhlasu Plus, Paměť národa a Post bellum.
kategorie: kultura a památky
/ zámky
lokalita: domažlicko
GPS: 49°30'21.251"N, 13°1'20.035"E
kategorie: kultura a památky
/ mlýny
lokalita: domažlicko
GPS: 49°30'21.164"N, 13°1'17.660"E
typ: chata
lokalita: špičácko
obec: Hamry
kapacita ubytování: 30
cena ubytování: od 390 Kč
