Šumava.cz

V Kolodějích nad Lužnicí se narodil režisér Alfréd Radok a také jeho bratr Emil Radok, na jejich rodné vile je pamětní deska s textem: „Zde se narodili bratři Radokovi, Alfréd, divadelní a filmový režiséč, tvůrce Laterny magiky, 12.12.1914, Koloděje nad Lužnicí, 22.4.1976, Vídeň / Emil, režiér audiovizuálních děl, spoluzakladatel Polyekranu, 22.3.1918 Koloděje nad Lužnicí, 6.1.1994 Montreal“. / Alfréd Radok (17.prosince 1914, Koloděje nad Lužnicí – 22.dubna 1976, Vídeň) byl český režisér a zakladatel Laterny magiky. Narodil se v Kolodějích nad Lužnicí a tam byl také v tamní synagoze 3. ledna 1915 obřezán Friedrichem Sternem a dostal své jméno. Během pražských studiích jej okouzlilo moderní divadlo E. F. Buriana. Během útěku z Prahy před gestapem se dostává do Valašského Meziříčí, kde založil při sokolské organizaci divadelní soubor Mladá scéna, se kterou inscenoval představení Král Lávra. Václav Kašlík (přední pražský režisér), který jedno z představení navštívil, zprostředkoval Radokovi místo asistenta režie v divadle E. F. Buriana, tehdejším D41. Alfréd Radok se tak přes hrozící nebezpečí vrátil do gestapem obsazené Prahy. V březnu 1941 byl ale zatčen sám E. F. Buriana a došlo k rozpuštění divadla. Radok pak, stejně jako většina členů souboru přešla do Městských divadel pražských, která převzala z rozhodnutí Zemského úřadu sál jako svoji pobočnou scénu pod názvem Městské divadlo Na Poříčí. V tomto divadle připravil Alfréd Radok inscenaci Mahenovy hry s filmovou projekcí Mezi dvěma bouřkami, jejíž fotografie z natáčení a svitky negativů si později označil jako „První Laterna magika.“ K uvedení představení nakonec nedošlo pro židovský původ Alfréda Radoka. Následně byl ze stejných důvodů nucen ukončit svou práci v divadlech v Brně, Plzni a v Divadle na Vinohradech, než byl v roce 1944 odveden do internačního tábora v Klettendorfu. Po skončení války a osvobození nastoupil Alfréd Radok do Divadla 5. května, kde se poprvé pracovně setkal s Josefem Svobodu. Společnou inscenací Hoffmannovy povídky začala jejich více než dvacetiletá spolupráce. Ta byla přerušena pouze v letech 1960 – 1965 působením Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských kde spolupracoval se scénografem Ladislavem Vychodilem, a ukončena v roce 1968 Radokovou emigrací. V roce 1946 pro umělecké neshody z Divadla 5. května odchází, aby následně nastoupil do Divadla Satiry. Od roku 1947 pohostinsky režíroval v Národním divadle. V roce 1948 natočil svůj první film Daleká cesta o pronásledování Židů. Pro Radoka to bylo velmi osobní téma. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce z důvodů rasového pronásledování. Druhý Radokův film Divotvorný klobouk, který natočil v roce 1951, nebyl nakonec také režimem doporučen k promítání a autor byl propuštěn ze Státního filmu, kde v té době působil. Jediné divadlo, které bylo ochotno Radoka následně zaměstnat, bylo Vesnické divadlo, kde setrval až do svého nástupu do Národního divadla v roce 1956. V něm režíroval celou řadu úspěšných představení, která zásadně ovlivnila českou kulturu šedesátých let. V roce 1956 také natočil svůj poslední film Dědeček automobil, který měl velký ohlas jak v Československu, tak v zahraničí. V roce 1957 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 a tím začala jeho éra spojená s Laternou magikou. Po obrovském celosvětovém úspěchu Laterny magiky v roce 1958 na Expo v Bruselu a následném založení samostatného divadla v Praze přišel nečekaný zvrat, jehož podnětem byla část Otvírání studánek do druhého programu divadla. 5. května 1960 byl Alfréd Radok zbaven funkce uměleckého vedoucího, 5. července byl zbaven funkce šéfrežiséra. Dne 30. září mu byl ukončen pracovní poměr i v Laterně magice. Ještě na konci tohoto roku nastoupil Alfréd Radok do Městských divadel pražských, kde setrval až do roku 1965, ve kterém nastoupil, a to již potřetí jako režisér do Národního divadla. 28. srpna 1968 emigroval Alfréd Radok s ženou a dětmi do Švédska, kde měl v tu dobu domluvenu pohostinskou režii v Göteborgu, který se stal následně jeho druhým domovem. Zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheatru dvě aktovky Václava Havla. V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Prestižní české divadelní ceny nesou jeho jméno – Ceny Alfréda Radoka. / Emil Radok (22.března 1918, Koloděje nad Lužnicí - 6.ledna 1994, Montréal / Kanada) byl český teoretik umění, výtvarník, scenárista, režisér, tvůrce Polyekranu a spoluzakladatel s bratrem Alfrédem Laterny magiky. Část období německé okupace prožili oba bratři Radokové ve Valašském Meziříčí, kde z jejich iniciativy vznikl při sokolské organizaci divadelní soubor Mladá scéna. Soubor přes svoji krátkou existenci v letech 1941 – 1942 bývá považován za předchůdce pozdějších divadel poezie. Po válce se Emil Radok stal divadelním a filmovým kritikem. Pracoval v redakci deníku Práce, odkud však po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel kvůli cenzuře. Na Barrandov působil jako scenárista, jako dramaturg Moravského divadla v Olomouci a nakonec i jako vedoucí redaktor oddělení divadelní literatury v nakladatelství Orbis. Jeho práce na audiovizuálních a multimediálních projektech došla světového uznání. Prvním Radokovým veleúspěšných projektem byl Polyekran, což je systém, kdy se na vícero promítacích ploch postupně či současně promítají fotografické případně kinematografické snímky. Počet a tvar promítacích ploch je možné libovolně měnit. Emil Radok je také společně se svým bratrem spolutvůrcem prvního multimediálního divadla na světě Laterny magiky. Oba projekty bratři vytvořili pro Expo 58 v Bruselu. V roce 1968 Emil Radok emigroval do Kanady kde také zemřel. Věnoval se pak tvorbě náročných výstavních projektů založených na audiovizuální technice, spolupracoval mimo jiné s Organizací Walta Disneyho či s organizátory Expo 86 ve Vancouveru. Pro pavilon Svět Energie v zábavním parku Epcot ve Walt Disney World Resortu na Floridě (u Orlanda) navrhl nejmonumentálnějším z jeho projektů - "kinetickou mozaiku". V Montrealu založil Výzkumný ústav pokročilých audiovizuálních forem. Za film Krocení démonů natočený pro Expo 86 získal v roce 1987 cenu Special Achievement Genie Award, kterou nepravidelně uděluje Akademie kanadského filmu a televize jako uznání za celoživotní dílo či zvlášť významný počin. Po Emilu Radokovi je také pojmenována cena na podporu nových tvůrčích postupů s využitím nových technik a špičkových technologií v umělecké tvorbě udělovaná v rámci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. O té rozhoduje Unie českých počítačových a multimediálních umělců.