Šumava.cz

Fara u poutního místa Svatý Kámen, jehož původ sahá až do první poloviny 16. století, kdy se objevily legendy, vážící se k balvanu, rozdělenému na dvě části, ležícímu nedaleko Rychnova nad Malší. Podle pověsti se okolo roku 1500 zjevila pastýřům na tomto místě Panna Maria, obklopená nebeskou září a doprovázená prozpěvujícími anděly. Ti prý také rozdělili velký kámen na dvě části, jež se od sebe neustále vzdalují. Až bude prostor mezi balvany tak velký, že jím projede vůz se senem, nastane konec světa. Pověsti o podivuhodném kamenu vedly v 17. století, které bylo prodchnuto vypjatou zbožností, k založení mariánského poutního kostela českokrumlovskými klariskami. K poutním areálu Svatý Kámen náleží také šestiboká Studniční kaple z roku 1709 nad pramenem zázračné vody. Kaple je situována nedaleko západní strany kostela.Voda v kapli stéká z vyšší kašny do nižší. Přebytečná voda vytéká z boku kaple ven dřevěným korýtkem pro případ, že je kaple mimo termíny bohoslužeb kostela zavřená, a přijde žíznivý poutník. Již cesta z Rychnova nad Malší ke Svatému Kameni, která dlouhá 1,5 km, je vroubena šesti barokními poutními kapličkami, renovovanými v roce 1993. Kapličky byly ve větším počtu postaveny z různých směrů na přístupových poutních cestách, bohužel se jich mnoho nezachovalo. Pověsti o podivuhodném kamenu a zjevení Panny Marie vedly v 17. století k založení mariánského poutního místa. Poutní místo získalo postupně mnoho příznivců, kteří kostelu věnovali množství finančních a věcných darů. Roku 1778 se tak do chrámu dostaly i ostatky mučednice svaté panny Konkordie, umístěné v ozdobné skleněné rakvi. Ty byly však později odvezeny do farního kostela v Bavorově. Poutní místo založily českokrumlovské klarisky, kterým patřilo toto území včetně Rychnova nad Malší. Abatyše Kristina Pöperlová nechala zbudovat roku 1653 jednoduchou kapli nad posvátným balvanem. Vzhledem k tomu, že kaple svoji velikostí přestala vyhovovat návalu poutníků, bylo přistoupeno ke stavbě velkého poutního kostela, zasvěceného Panně Marii Sněžné. Ten byl dokončen roku 1655.  Roku 1666 byly postaveny dvě rovnoběžné větve křížových chodeb, na východní straně zakončené kaplemi. Na financování stavebních prací se podílela i kněžna Anna Marie Braniborská z Eggenberku. Velké zásluhy o Svatý Kámen měla také abatyše Božena Vintířová, která nechala k dosavadnímu kostelu - dnes presbytář - přistavět rozlehlou chrámovou loď s věží. Autorem projektu byl vídeňský architekt, působící ve službách Schwarzenberků, Antonín Erhard Martinelli. Stavba kostela se protáhla až do první poloviny 18. století, kdy bylo dokončeno západní průčelí s věží. Současně s budováním kostela byla zahájena i výstavba malého kláštera, přiléhajícího k východní straně chrámu. Klášter sestával ze tří ramen ambitu a prosté obytné jednopatrové budovy s celami. Do života poutního místa negativně zasáhly reformy císaře Josefa II., jež vedly roku 1782 ke zrušení kláštera klarisek v Českém Krumlově, jemuž Svatý Kámen patřil. Poutní kostel byl v této souvislosti několik let uzavřen a až později byla obnovena opět duchovní správa,  vykonávaná cisterciáky z Vyššího Brodu.  Od roku 1801 patřilo patronátní právo na kostel Schwarzenberkům, kteří získali majetek po zrušeném klášteře klarisek. Ve čtyřicátých letech 19. století byli duchovní správou poutního místa pověřeni redemptoristé, které roku 1895 vystřídala kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic (tzv. petrini). Redemptoristé však Svatý Kámen získali znovu v roce 1924 a spravovali jej až do roku 1949, kdy byl kostel uzavřen a postupně zcela zdevastován. Do roku 1938 patřil Svatý Kámen k hojně navštěvovaným poutním místům. Od 50. let 20. století leželo místo v hraničním pásmu a věž kostela sloužila pro pohraničníky jako vyhlídková věž k ostraze hranic (jako strážní hláska Pohraniční stráže) a kostel jako skladiště, dokonce i jako stáj pro ovce. Po roce 1948 tak nastala zkáza poutního místa, ambity byly zbořeny, interiér kostela vydrancován. V Rakousku, vpravo od silnice mezi Dolním Dvořištěm a Freistadtem byla tehdy postavena téměř přesná replika tohoto kostela, včetně obou kamenů. Po listopadové revoluci v roce 1990 díky iniciativě bývalých rodáků ze zdejšího kraje a pod záštitou zemského hejtmana Horního Rakouska Dr. Ratzenbockera začala rekonstrukce poutního areálu, jež byla dokončena v roce 1993. Celkové náklady činily asi 10 mil. Kč, na níž se podíleli věřící z Rakouska a Německa (především rodáci) částkou asi 4 mil.Kč, rakouské státní úřady a diecéze Linz asi 3 mil.Kč a Český stát 3 mil. Kč. Barokní kostel je jednolodní, s trojboce zakončeným presbytářem a hranolovitou věží nad západním průčelím. K východní straně presbytáře je přičleněna sakristie s čtvercovým půdorysem. K severní straně lodi přiléhá původní trojboká kaple, v níž se nachází posvátný kámen. Na kameni je umístěna dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem v náručí v doprovodu andělů. Sochy byly restaurovány akademickým malířem a restaurátorem prof. Malthauserem z Příbrami v roce 1991. lnteriér chrámu je sklenut falešnou valenou klenbou s výsečemi, na níž se dochovaly zbytky původní malířské a štukatérské výzdoby. Barokní mobiliář se nedochoval - zařízení bylo v padesátých letech 20. století zničeno, nebo rozkradeno. K poutnímu místu patří také šestiboká kaple z roku 1706, postavená nad pramenem s léčivou vodu. Kaple je situována nedaleko západní strany kostela. Interiér kaple je vybaven původní kamenickou výzdobou ze světlé žuly. Originály vstupních mříží se nedochovaly (rozkradeny v sedmdesátých letech 20. století), nyní osazeny repliky.