Šumavský rozcestník: Ježek Jaroslav

Ježek Jaroslav

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: písecko
GPS: 49°18'46.046"N, 14°8'9.970"E

popis

Jaroslav Ježek (25.září 1906, Praha - Žižkov – 1.ledna 1942, New York) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Jaroslav Ježek byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby ale i vážné hudby. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba k divadelním hrám a filmům, která v některých případech téměř zlidověla. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Jaroslav Ježek se narodil 25. září 1906 na Žižkově do rodiny dámského krejčího Adolfa Ježka. Ve třech letech ztratil po neúspěšných operativních zákrocích pravé oko, na levé viděl kvůli šedému zákalu jen nepatrně. Oční vady způsobily, že musel ze druhé třídy obecné školy přestoupit na Hradčanský ústav pro výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí, kde poznal hru na klavír, violoncello, klarinet, kytaru, sborový zpěv a základy harmonie. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. Veškerou svou péčí a sesterskou láskou jej v té době také zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, později provdaná Strnadová. Jako švadlena mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano. Po válce se Ježkovi přestěhovali do Kaprovy ulice č. 10 na Starém Městě a Jaroslav začal navštěvovat soukromou hudební školu Dvořákeum. Roku 1924 se i přes svůj handicap stal na pražské konzervatoři posluchačem kompozičního oddělení profesora Jiráka a Hábova kurzu čtvrttónové hudby, v dalším roce byl konečně přijat i na klavírní oddělení k profesoru Albínu Šímovi. Ježkovými prvotinami byly písňové bagately na básně jeho českých i zahraničních vrstevníků, vrcholem je pak skladba Kalendář na Čapkovy překlady P. A. Birota. Později se věnoval především klavírní improvizaci, prostřednictvím které se seznámil s tehdejším členem divadla Dada, E. F. Burianem. V roce 1928 odjel na několik měsíců do Paříže, zde již komponoval svou klavírní Sonatinu, Malou klavírní suitu, symfonický obraz Mi-car?me a další. O rok později získává diplom mistrovské kompoziční školy u Josefa Suka. Dne 12.října 1928 byla uvedena první hra Osvobozeného divadla s Ježkovým hudebním doprovodem, Premiéra Skafandr. Kromě Jiřího Voskovce a Jana Wericha, s nimiž vytvořil nesmrtelné trio, se stýkal i s dalšími mladými umělci té doby, např. s Joe Jenčíkem, Vítězslavem Nezvalem či výše zmíněným E. F. Burianem. Se svým nejbližším skladatelským druhem Išou Krejčím byli zárodkem hudební skupiny při Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR. V lednu 1939 kvůli aktivní spolupráci na protinacistických hrách Osvobozeného divadla emigroval spolu s Voskovcem a Werichem do Spojených států - po krátkém pobytu v Pensylvánii přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Roku 1940 se oženil s Frances (Františkou Bečákovou). Na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 35 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a dne 5. ledna 1947 uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech. Ježek jezdíval do Písku na prázdninové pobyty a v hostinci u vlakové zastávky ve třicátých letech složil tango Mercedes.