Šumava: domažlicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Památník padlým v první světové válce ze Starého Klíčova. Nápis: POMNÍK VOJÁKŮM PADLÝM VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914 – 1918. ANDRLE JAKUB, ČERVENÝ JAN, DUFEK JAN, DUFEK TOMÁŠ, DUFEK VÁCLAV, FAIL MARTIN, FREI PETR, HRUŠKA JIŘÍ, IBEHEJ TOMÁŠ, JOHÁNEK JOSEF, KAVKA JOSEF, KÜGEL JOSEF, KÜGEL TOMÁŠ, MLEZIVA JAN, MLEZIVA ONDŘEJ, MLEZIVA VÁCLAV, NĚMEC JAKUB, NĚMEC JOSEF, NĚMEC MATĚJ, PELNÁŘ JOSEF, PETRŽELKA JINDŘ., RÁJEK VÁCLAV, ROJT JAKUB, RYNEŠ JOSEF, SLADKÝ JIŘÍ, STODOLA JIŘÍ, STODOLA JOSEF, ŠPERL JOSEF, TUREK JAN, TUREK MARTIN, TUREK VÁCLAV, VAVRUNĚK ŠTĚPÁN, VERUNĚK JINDŘICH, VONDRÁŠ MARTIN. 1926
Josef Váchal v Šumava umírající a romantická z roku 1931 píše: Ultima Thule Bohemiae jest Šumava, onen náhorní kraj hvozdy a slatěmi se nám projevující v tom stavu, jaký byl zde již před věky; v těchto posledních končinách země naší, v černých lesních hlubinách s volným průběhem živlů vody a vichru příroda dosud mnohotvárnou bizarností svou se nám dále ukazuje. V odlehlých těchto místech spatřujeme poslední tvářnost prastarého zápasení vegetace a stromů zvlášť; vyvstávají obrazy tytéž, jaké pradědům našim ráz jich povah a duševních sklonů určovaly v míře nemalé. Ještě tu poslední divoká romantika vládne uprostřed prostopádných stěn a srázů, slatin a vrchů černým lesem smrků, jedlí, bučin a kosodřeviny porostlých. Přátelé tohoto kraje vyhledávati vždy budou krás dobám jejim nejvíce odpovídajících. Za dnů slunných potěší se jinde lépe, než v samotném charakterem svým melancholickém kraji. Někteří schválně sem jezdí, jen aby spatřili z některé vyhlídky v oblacích zjevivší se Alpy; jiní milují plné hukotu a šumu bouřících vod Povydří; druzí touží procházeti se poslední nádherou pravěkých hvozdů a opět jiní pouze ze slatí a plání se těší; ti však, z nemnohých nejopravdovějších přátel, kteří šumavskou krajinu s jejími hvozdy a slatěmi v celé její nádheře horské již poznali, zatouží spatřiti jí znovu, v pravé tvářnosti její, totiž uprostřed mlh, příšeří a mračen, s výšinami plnými par a s hvozdy dešti bičovanými. Hory šumavské, všecky divoké, přírodou i lidmi! A jak malebné! Boky široké lesnatých velikánů, s vrcholy černajícími se proti obloze: čela horská jakoby výše ještě vynášela klenutí nesmírná balvanitých mračen, podpírajících nad to tyrkysově modrou, ve výši téměř temnající oblohu. Předhoří dalekých lánů lidmi obdělávaných v dolině zvlněným mořím se podobají, pěnami kypícím v svítivosti stavení a osad. Nejznamenitějšími dojmy z šumavského ráje bývali ony při slunce východu prožité, zejména na výšinách. Této vzácné podívané doporučiti mohu zvláště s vrcholu Boubína, Kletě, Lysé hory (druhého to vrcholu od Knížecího Stolce) a s Roklanu; tato jest nejmalebnější.