Šumava.cz

Novobarokní zámek v Chlumu u Třeboně je dvoupatrová budova stojící na okraji rozsáhlého parku při silnici vedoucí po hrázi rybníka Hejtmanu. Nejstarší zpráva o vsi Chlumu je z roku 1399, kdy Jindřich z Rožmberka prodal třeboňskému špitálu pustý dvůr v Chlumu. Vznik tvrze spadá do počátku 16. století, kdy vznikal chlumský statek. Roku 1508 totiž vyměnil Kunrát Krajíř z Krajku na Nové Bystřici svou ves Cep s Petrem z Rožmberka za jeho ves Chlum. Na mapě chlumského statku z let 1556 - 1558 je tvrz "Chlumec" zakreslena pod hrází rybníka Hejtmanu, tedy v místech pozdějšího zámku. V průběhu dějin tvrz vystřídala různé majitelé. Během staletí se na zdejším panství vystřídali Vítkovci, Rožmberkové, Krajířové, Lobkovicové, Slavatové, Stadionové a posledním majitelem byl od r. 1875 synovec císaře Františka Josefa I., arcivévoda František Ferdinand d’Este. Roku 1693 převzala ves Novou Bystřici s Chlumem sestra posledního Slavaty Kateřina Terezie, provdaná za Jana Arnošta z Fünfkirchenu. Syn Jan Leopold oddělil Chlum od Nové Bystřice a postoupil nově vytvořené chlumské panství svému mladšímu synu Janu Františkovi. Ten se rozhodl roku 1710 vystavět na místě bývalé tvrze barokní patrový zámek, při němž byla roku 1746 zřízena mariánská kaple. Později získali panství hrabata Stadionové, kteří je vlastnili od roku 1834. V roce 1861 koupil Chlum modenský vévoda František V., který dal již značně zchátralý zámek upravit. V roce 1875 se začalo s demolicí severovýchodní části, kde byl také zbořen kulečníkový pavilón a vystavěn nový trakt. Další stavební práce proběhly v letech 1881 až 1884 uvnitř zámku. Konečnou podobu dostal zámek v letech 1902 - 1904 za majitele následníka rakouského trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Přestavbou byl zámek zvýšen o druhé patro. Dvacetihektarový park se vzácnými dřevinami založil konopišťský zahradník Mössmer. V parku se nachází vzácný strom - Liliovník tulipánokvětý. V parku před zámkem stojí barokní sochy sv. Anny a Jana Nepomuckého z 18. a 19. století, a sochy představujícími štvanici na jelena, čtvero ročních období a jiné plastiky. Po válce panství spravovalo ředitelství lesů z Prahy, zámek se stal letním sídlem vládních úředníků a do Chlumu na letní byt začali přijíždět mnozí umělci, mj. Karel Matěj Čapek-Chod, Karel Konrád, Gabriela Preissová, Antonín Sova, Oskar Nedbal, V. Novák, K. Kovařovic, F. Kysela, rád se sem vracel František Hrubín (1910 - 1971), byla zde zfilmována jeho hra Srpnová neděle. Dále se stal majetkem n.p. Spolana v Neratovicích a sloužil rekreačním účelům. V současnosti je zámek v soukromých rukou a není veřejnosti přístupný. Zámek v Chlumu je trojkřídlá dvoupatrová budova s mansardovou střechou a s velkým středním rizalitem zakončeným vikýřem. V průčelí obráceném na severozápad je trojúhelníkový štít se znakem Fünfkirchenů a letopočtem 1721. K parku vybíhají krátká boční křídla. Všechna nároží jsou zdobena bosováním. Panství vlastnil František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský-Este (18.prosince 1863, Štýrský Hradec - 28.června 1914, Sarajevo) byl následník rakousko-uherského trůnu a synovec císaře a krále Františka Josefa I. František Ferdinand d'Este byl císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ uherský, český, velkovévoda toskánský atd., následník trůnu a také rytíř několika řádů. V zemích Koruny české vlastnil panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně. Právě ze stanice Chlum-Pilař (dnes Majdalena) vyjížděl vlakem Ferdinand d´Este v červnu 1914 do Sarajeva a měl v plánu vlastním salonním vozem (dodnes se zachoval v provozuschopném stavu) do Terstu a odtud lodí do Sarajeva, kde dne 28. června 1914 na něj a jeho manželku vévodkyni Žofii z Hohenbergu spáchán atentát, kterému oba manželé podlehli. Tehdy však musel být vůz z vlaku odstaven již při příjezdu do Chlumu kvůli kouřícímu ložisku. Do Vídně tedy museli jet běžným vozem I. třídy, z Vídně pak pokračovali narychlo přistaveným soukromým salonním vozem. Ovšem v tom však zase nefungovalo elektrické osvětlení a muselo se svítit svíčkami. Podle poznámek arcivévodova osobního sekretáře Paula Nikitsche se s ním František Ferdinand loučil slovy: "Co říkáte tomu osvětlení? Jako v hrobce, ne? Nejprve přijede můj vůz hořící do stanice a tenhle cizí vůz také nechce zjevně spolupracovat. Na, žijte blaze. Na shledanou." Jeho opravený vůz byl poté odeslán do Terstu, aby byl k dispozici pro zpáteční cestu. Těla zavražděných manželů však zpáteční cestu absolvovala v jiném voze, v rakvích… Atentát připravila skupina srbských nacionalistů, vykonal jej Gavrilo Princip, který byl následně vězněn ve vojenské trestnici Terezín, kde také zemřel. Tento atentát se stal záminkou pro začátek první světové války v Evropě. František Ferdinand d'Este měl v plánu uskutečnit po usednutí na trůn jako František II. přeměnu Rakousko-Uherské monarchie ve federaci Spojených států Velkého Rakouska a hodlal odstranit státní dualismus, který monarchii dělil na rakouskou a uherskou část.