Šumava.cz

Hrad Nové Hrady stojí na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem na jihozápadě města Nové Hrady v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Hrad Nové Hrady byl postaven zřejmě v první polovině 13. století jako pomezní hrad, který měl chránit Českou stezku z Čech do Rakouska. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy se hrad stal majetkem Vítkovce Ojíře. Roku 1359 panství kupují bratři Jan, Petr, Jošt a Oldřich z Rožmberka. Z nich zde pobýval delší dobu pouze Oldřich. Další Rožmberkové hrad většinou obývali pouze dočasně . Hrad pak sloužil jako centrum Novohradského panství, jenž patřilo mezi největší rožmberské majetky, a také jako důležitý vojenský opěrný bod. V průběhu husitských válek byl hrad vypálen táborským hejtmanem Janem (zvaným Bzdinka). Roku 1573 se při bouři vzňal od blesku střelný prach uskladněný ve válcové věži, která stojí ve východní části nádvoří. Výbuch věž rozmetal a poškodil i okolní budovy. V roce 1590 navíc hrad postihlo zemětřesení. Hrad byl těžce poškozen, že se uvažovalo o jeho stržení. Zlikvidovány byly nakonec pouze ruiny mohutného bergfritu a zřejmě také těsně přiléhající palác. Zbytek hradního areálu byl opraven a nově opevněn podle návrhů italského architekta Antonia Canevalla. Smrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na základě dědické smlouvy do majetku pánů ze Švamberka. Petr ze Švamberka se aktivně účastnil stavovského povstání (1618-1620) na straně stavů. Proto byl hrad obléhán císařskými generály: nejprve generálem Dampierrem a v červnu 1619 generálem Buquoyem, který také hrad dobyl. Listinou z 6. února 1620 získal Karel Bonaventura Buquoy od císaře za své zásluhy a jako umoření dluhů panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice. Krátce na to byl při následném tažení do Uher Karel Bonaventura zastřelen při obléhání Nových Zámků. Jeho manželka Marie Magdalena z Biglia, žijící v Belgii, nejdříve dosadila na novohradské panství správce, bratry Gerhadta a Filipa van Stratten. Poté, co se přesvědčila o jejich nespolehlivosti, přesídlila v roce 1623 natrvalo do Čech. Na novohradském náměstí na místě panských domů nechala vybudovat pohodlnou rezidenci (obyvatelná od roku 1635). Zde Buquoyové sídlili až do počátku 19. století, kdy byl postaven nový empírový zámek na severní straně města. Novohradský hrad tak definitivně ztratil svoji rezidenční úlohu a byl v tomto období využíván pro bydlení panských úředníků, jako lesní správa a k dalším hospodářským účelům. Narodil se tu např. slavný lékař a profesor vídeňské univerzity Johann Oppolzer. Koncem 18. století byla přistavěna horní část severovýchodní věže, kde byl uložen rodinný archiv Buquoyů a knihovna. Na konci druhé světové války na hradě zřídila velitelství Rudá armáda a část archiválií byla zničena. Na základě důkazů o kolaboraci posledního majitele Karla Jiřího bylo Buquoyům panství zkonfiskováno a předáno do péče státu. V padesátých letech dvacátého století byla v části hradu zřízena expozice převážně hyalitového skla, zbytek sloužil nadále jako byty a později část také jako lidová škola umění a kulturní středisko. V osmdesátých letech prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2000 byla vybudována nová expozice a v roce 2002 hrad přešel do správy Státního památkového ústavu, dnes NPÚ. Expozici rekonstruovaného hradu tvoří obrazová galerie, sbírka rodových portrétů, expozice historického empírového nábytku, lovecké zbraně, trofeje a bohatá sbírka unikátního černého skla – hyalitu. Prohlídkové trasy vás seznámí s historií rodu Buquoyů, prohlédnout si můžete věž s expozicí sklářství, rodovou knihovnu s více jak 15 000 svazky nebo byt panského úředníka z počátku 20. století. V roce 2001 byl prohlášen za národní kulturní památku České republiky. Hrad Nové Hrady je jedenáctým nejnavštěvovanějším památkovým objektem v Jihočeském kraji ? v roce 2011 jej navštívilo téměř 24 tisíc lidí. Německý název Gratzen.