Šumava: budějovicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Prof. JUDr. Josef Vančura (21.února 1870, Lišov - 26.května 1930, Mariánské Lázně) byl český právník, profesor římského práva a papyrolog. Vystudoval české gymnázium v Českých Budějovicích, pak práva na české univerzitě v Praze, kde byl roku 1893 promován sub auspiciis imperatoris. Po krátké soudní praxi vstoupil do služeb zemského výboru, kde byl roku 1898 jmenován tajemníkem a téhož roku se habilitoval pro římské právo na české právnické fakultě. Od roku 1906 byl mimořádným profesorem pro obor římského práva. Je považován za zakladatele české papyrologie. Od roku 1925 byl členem České akademie věd a umění, spolupracoval také na Ottově naučném slovníku.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pověstná, zajímavá jsou to místa; kus dějin naší jihočeské vlasti se k nim pojí. Pokud se ví, Blata bývala za Vladislava krále majetkem komorním, královským; blatští sedláci, nejsouce poddám žádné vrchnosti, svobodně na nich pásli a trávu žali. Léta P. 1509 král Vladislav daroval Blata panu Petru z Rožmberka a tento ponechal sedlákům i nadále volného jich užívání, na němž ničeho se nezměnilo, pokud drželi panství hlubocké páni z Pernštýna, ani za pánů Ungnadů ze Suneka, kterým po nich připadlo, ani za císaře Ferdinanda, jenž roku 1561 právo zástavní na Hlubokou vykoupil, ba zdá se, že volné užívání Blat směrem k Dívčicům (u Nákří) ještě bylo rozšířeno darováním paní Evy Slatinské na Dívčicích, která konáním dobrých skutků se snažila usmířiti vinu svého chotě, pana Jindřicha Slatinského, jenž v návalu hněvu dýkou skolil nákeřského faráře v samém kostele u stupňů oltáře.
Teprve když panství hlubocké r. 1562 císařem bylo prodáno a přešlo v majetek pánů z Hradce, započaly spory na Blatech. Pan Adam z Hradce, jak se podobá, štván svými úředníky a zřízenci, popíral sedlákům práva na svobodné užívání pastvy na Blatech a zaručených dřívějšími pány na Hluboké jim svobod; sedláci pak, v jichž čele stál statečný a neoblomný rychtář Jakub Kubáta na Zbudově, ani o píď od svých práv a svobod neupustili, přes to, že týráni bývali od čeledi panské a i vězněni a všelikým způsobem pronásledováni a pokutováni. Když posléze vzpoura a nepořádky povstaly, Kubáta byl sťat r. 1581 na břehu Soudného potoka, dav hlavu svou za volnost Blat, a uhájil smrtí svou práva svého lidu, dovolávaje se Boha samého, že za právo stojí, a nepřistoupiv na žádnou podmínku, která by právu byla zadala, ale jejímž přijetím by byl život svůj vykoupil. Císař Rudolf, u něhož sedláci žalobu vedli, dal těmto za pravdu, a Blata zůstala svobodná.
Přehnaly se přes ně bouře třicetileté války, zpustošeny, vydrancovány jsou všecky vesnice, většina obyvatelstva povražděna jest aneb vyhnána z rodné půdy sběří válečnou všech tehdy bojujících stran; bitvy se svedly u Zablátí, u Hluboké a na jiných místech těchto jihočeských končin; vyrvána jest Hluboká z držení růže pětilisté Vitkovců, jichž větví byli i pánové z Hradce, a dána jest císařem Ferdinandem II. zlopověstnému Baltazaru Maradasovi, jenž chtěje snad klidu vrátiti svému svědomí, vezde kapličky zakládal, z nichž mnohé do té chvíle stojí a jimž lid říká maradasky; r. 1661 syn Baltazarův prodal Hlubokou i veškero své zboží knížeti Adamu ze Schwarzenberka, jehožto rodu do dnešního dne náleží; veškeren lid selský uveden jest v bídnou porobu, ale přesto obstál a vědomí práv jeho nevyhynulo v jeho paměti. Spor o Blata znovu povstal a celým dvoustaletím se vlekl, až posléze r. 1865 vyřízen jest ve prospěch devíti nahoře jmenovaných obcí, jejímžto starousedlíkům Blata připadla v neobmezený majetek; i poslední zbytek práva, jež vrchnost si osobovala v příčině užívání pastvy na Blatech a který tehdy i soudem přiřknut byl, pasení ovcí z ovčína na Vomáčce, odkoupily jí jmenované obce o několik let později. — „Kubáta dal hlavu za Blata!" — Och, lid nezapomněl! — Ze všech úst se ozývá tato vděčná připomínka rychtáře, jenž životem svým uhájil budoucím nikdy nezadané právo.
A dobře jest, že lidová paměť věrnou zůstala a že za nejnovějších časů mnohé podrobnosti o statečném rychtáři zbudovském pracně jsou shledány, o jeho životě, o bývalých selských právech a o různých fázích bojů za tato práva. Lid zajisté, maje na očích bohatýra ze svého středu, jenž právo kladl nad svůj život, mravně se povznáší a útěchy nachází v tuhé své lopotě. Kdo poskytne lidu ideál, více mu dá toho, jenž soli mu opatří na jeho vezdejší chléb. Nic nevadí, že mnohý článek chybí v řetězu toho, co se ví o Kubátovi; že mnohá legenda, mnohá báj se připojila k ději bojů, jež on a jeho vrstevníci sedláci vedli v zájmu budoucích, aby svaté právo uchránili přes klíčné věky temnoty a zvůle, takže v jasných časech z mrtvých vstáti mohlo: zda vadí Švýcarům, že není vše s historickou pravdou, co se poutá k osobě Tellově ? Zda na škodu bylo Srbům, že rek jich hrdinných zpěvů, kraljevič Marko, není osobou přesně historickou? — Zda legendy o něm, slepci zpívané, nepřispěly k jich osvobození ze jha sveřepých Turků?