Šumavský rozcestník: Horáková Milada, JUDr.

Horáková Milada, JUDr.

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: písecko
GPS: 49°18'37.621"N, 14°8'48.780"E

popis

JUDr. Milada Horáková (25.prosince 1901, Královské Vinohrady, Praha - 27.června 1950, Praha) byla česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. Narodila se v Praze a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Promovala v roce 1926 a nastoupila k Pražskému městskému soudu. Ve stejném roce také vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k smrti, ale později jí byl trest změněn na doživotí. Byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu. O svém věznění v Terezíně podala svědectví v procesu s bývalým státním tajemníkem a říšským ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frankem. Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu, ve kterém působila až do komunistického puče v únoru 1948, kdy rezignovala. Přátelé radili, aby opustila Československo, Horáková ve své vlasti zůstala a byla stále politicky aktivní. Dne 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim. StB (československá tajná bezpečnost) neblaze proslulá svými brutálními způsoby vyšetřování, se snažila rozbít údajnou skupinu kontrarevolucionářů a donutit je přiznat se ke spiknutí a velezradě. Užívala k tomu jak fyzického, tak ve větší míře i psychického mučení (např. ji izolovali do malé místnosti bez světel, dostatku potravy a spánku…). Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech. Proces měl svůj vnucený „scénář“, podle kterého se měli obžalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obžalovaní mimo něj. Obzvláště Horáková se zcela nepoddala a místy bránila sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje. Proces trval osm dní. Během procesu nosili příslušníci do soudní síně koše s rezolucemi lidí žádajících tresty pro obviněné. Po závěrečné řeči státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Brožové Polednové byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Přestože se mnohé slavné osobnosti, například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro souzené milost, byla Milada Horáková se svými třemi kolegy 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 27. června 1950. Jak ukazují nedávné studie, Horáková byla zabita zvláště brutálním způsobem, když ji nechali několik minut dusit se s provazem okolo krku. Dne 1. listopadu 2007 byla bývalá prokurátorka Ludmila Brožová Polednová odsouzena k osmiletému nepodmíněnému trestu za spolupachatelství na vraždě. Avšak trest ze zdravotních důvodů nikdy nenastoupí. Toto připustil i předseda senátu Petr Braun, který však považuje za důležitý fakt a morální odsouzení zločinu komunismu i samotné odsouzení. Dne 10. února 2008 Vrchní soud v Praze rozhodl, že je 4 násobná justiční vražda z roku 1950 promlčena a tím tak osvobodil Ludmilu Brožovou Polednovou. Nejvyšší státní zástupkyně však případ vrátila vrchnímu soudu k posouzení a dne 11.9.2008 byla Ludmila Brožová Polednová s konečnou platností odsouzena k 6 letům odnětí svobody nepodmíněně. Dne 26. června 2000 jí byla z iniciativy Klubu Milady Horákové na domě v Písku kde měla svou poslaneckou kancelář odhalena pamětní deska citací: „Padám, padám… Tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid… Budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám… Přeji vám to, přeji vám…“