Naproti vstupu na vojenský hřbitov v Písku stojí kaple zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné. I presto, že tento vojenský hřbitov byl založen jako nekonfesijní, zamýšlelo se od počátku také se zřízením hřbitovní kaple. Se stavbou se započalo již během války – na stavbě pracovali i vojíni - rekonvalescenti ze zdejších nemocnic. Plány kaple zhotovili také vojíni - písecký stavitel Chudoba a tesařský mistr Bláha. Po finanční stránce byla tehdy stavba zajištěna z příspěvků privátní korporací a rovněž i spolku „Černý kříž“, jehož úkolem byla právě péče o válečné hroby. V roce 1918 po rozpadu monarchie, kdy byla stavba v hrubé fázi byla výstavba zastavena. Pro potřeby hřbitovního provozu sloužila dřevěná hlídací bouda, kterou na hřbitov zapůjčil písecký magistrát, která se však pro sešlost věkem a v důsledku bouře v létě roku 1922 definitivně rozpadla... Teprve v roce 1922 se tak díky snaze tehdejšího správce hřbitova poručíka Františka Součka podařily získat, na základě složitých jednání na ministerstvu národní obrany, finanční prostředky na dostavbu kaple. Kapli vymaloval místní malíř Turek. Výzdobu dotvářely obrazy Nejsvětějšího Srdce Páně a Srdce Panny Marie, pro bohoslužebné potřeby pak sloužila oltářní mensa zapůjčená sem zdejší římskokatolickou duchovní správou. V kapli byly umístěny také seznamy zde pohřbených vojáků. Zprovozněna byla 1. listopadu 1922. Dne 26. října 1922 mělo dojít ke slavnostnímu vysvěcení kaple, ale k tomu nedošlo právě díky čemu byl hřbitov založen a čemu nahrála momentální náboženská situace v zemi. Kaple je jednolodní stavbou se zkoseným závěrem a jednoduchou sanktusník vížkou. Prostor osvětluje z každé strany dvojice lomených oken. Stavba není orientována tradičně od východu na západ, ale od severu na jih a vstupuje do ní z jihu po malém širokém schodišti. V druhé polovině 20. století kaple, stejně jako hřbitov chátrala. K velké opravě kaple došlo až v roce 1993 péči tehdejšího děkana Msgre. ThDr. Josefa Jirana.
Ubytování se nachází na samém okraji Kašperských Hor, směr Sušice naproti Správě národního parku a Informačnímu středisku. Je vhodné jak pro starší generace, tak pro rodiny s dětmi nebo party kamarádů se zájmem o sport a turistiku. (celková kapacita 16 lůžek) Vzdálenost od centra je pět minut chůze. Ski park pět minut autem. Kašperské Hory a okolí nabízí prostor pro nejrůznější aktivity během letní i zimní sezóny. V létě mohou návštěvníci využívat sportovní areál s koupalištěm v obci Žihobce a Annín. Minigol v Rejštejně. Jistě si nenecháte ujít návštěvu krásného hradu Kašperk, nebo zříceniny hrudu Rabí. Vášniví cyklisté i pěší turisté si také přijdou na své. V okolí je mnoho cyklistických i turistických tras. Krásná šumavská příroda přímo nabádá k výletům do blízského okolí jako je Srní, Modrava, Kvilda, Železná Ruda, Špičák, Zadov, Churáňov,...
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVsechny apartmány mají vlastní kuchyňský kout a sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceŠumavské turistické trasy a cyklotrasy jsou na dosah ruky, stejně jako běžecké trasy, snow park Kašperské Hory je vzdálen 5 minut autem
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolUzavřená zahrada
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava tvoří jihozápadní hranici České republiky. Táhne se od jihočeského města Vyšší Brod až k Všerubskému mezihoří. Nejvyšším vrcholem na české straně je Plechý (1378 m n. m.). V nejzápadnější části Šumavy se tyčí strmý hřbet Královského hvozdu s vrchem Jezerní hora (1343 m n. m.), u jehož úpatí leží největší horská jezera na Šumavě, Černé a Čertovo jezero. Z hustě zalesněných oblastí vedou Šumavou stezky po hřebenech a svazích až do doliny. Na Šumavě najdete okolo 500 km značených cyklotras, procházejících terénem různé obtížnosti. Jsou zde podmínky k horolezectví, jízdě na koni, koupání a k provozování mnoha dalších letních sportů. Můžete se zatoulat k pramenům Vltavy, po dřevěných chodníčcích dojít k rašelinové slati u Borových Lad (Chalupská slať) nebo shlédnout šumavská jezera. Rozlehlé šumavské pláně poznáte nejlépe při pěších túrách a na kolech. Oblíbeným místem turistů je nejhezčí šumavský hřeben tvořený vrcholy Pancíř (1214 m n. m.), Můstek (1235 m n. m.) a Prenet (1071 m n. m.). Jedním z nejlákavějších míst je údolí bystřiny Vydry a Otavy, chráněné území s horskými osadami Srní, Antýgl, Kvilda a s historickým městem Sušice. Největším, nejstarším a nejlépe vybaveným rekreačním střediskem západní Šumavy je Železná Ruda, městečko s bohatou sklářskou tradicí. Železná Ruda je výchozím bodem mnoha turistických tras, má ideální podmínky pro cykloturistiku podpořené provozem cyklobusu. V zimním období patří Šumava mezi lyžaři vyhledávaná místa, neboť lyžování zde je skutečným zážitkem. Lyžařům je k dispozici řada kvalitních lyžařských areálů na území Šumavy (Zadov-Churáňov, Lipno Kramolín, Špičák, Železná Ruda), Bavorska (Mitterdorf - Philippsreut , Velký Javor) či Horního Rakouska (Hochficht, Sternstein). Mezi menší ski areály pro pohodové lyžování patří Hartmanice, Hojsova Stráž, Horní Vltavice, Kvilda, Kubova Huť, Nezdice na Šumavě, Nové Hutě, Javorník, Javorná, Přimda. K dobré dovolené patří také kvalitní ubytování a Šumava má co nabízet - ubytovat se můžete v celé škále ubytovacích kapacit podle potřeb a cenových rozsahů od kempů, privátů, apartmánů, penzionů, rodinných hotelů, pronájmu chat a chalup po luxusní hotely. Více na http://www.sumava.cz/.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Apolena neodpověděla na tuto řeč leda pláčem. Vzala bábě velký vlněný šátek, jímž hlavu a plece zahalila, a pospíšila ven. Jen s náspu seskočila a už se brodila po kotníky rozbředlou hlinou. Bosa, vysoko vykasaná, utíkala návsím dolů ke stoce. Bořila se hluboko, bobtalo, kvílelo řídké bahno...
Bába za ní vyběhla, nemohla z místa, chuděrka.
„Dítě, dítě! — vrať se!" volala, co hrdlo stačilo.
Nedovolala se, zanikl její sípavý hlas ve hluché vřavě mlh a hustě padajícího deště, v šumném jekotu poblíže tekoucích vod potoku. Vysoké topoly podle břehu stoky stály jako nebetyčná temná ohrada; déšť je zamžil, v jedno spojil, přiodívaje je všecky tímže jednotvárně šerým hávem, jenž i mezery mezi nimi zastíral.
Déšť i mlhy zastřely také postavu dívčinu. Zmizela bábě z očí, jako by země ji byla pozřela. Bába strnula, rukama zalomila. Jen stěží vyvázla úkladnému, kluzkému bahnu, v němž staré nohy neměly opory. Všecka vysílena, jedva dechu popadajíc, vrátila se do sednice.
„Máte taky takové bláznivé nápady, mámo?" plísnil ji syn; „proč běžíte za tou ztřeštěnou holkou? Což ji udržíte, když se jí chce utíkat? Nechte ji — však se vrátí, až uvidí, že projít nemůže."
„Och ty chlapče můj milý — ustrň se nade mnou! Jdi a přiveď mi ji, dyž užs ji nezdržel! Kde že má s to rozum, to dítě?"
A prosila a žadonila, až syn se obul do vysokých holeňových bol a vyšel za dívkou. Došel stoky, překročil můstek. Divě hučely vody, přetékající vezde kraj hlubokého koryta. Poutala je dosti vysoko nahnaná pevná hráz, topoly osázená.
Blata byla pod vodou, kam jen oči sahaly. Rmutná, rozčeřená rozlitina, obrovské, nepřehledné jezero, jehož protější kraj zapadal zastřen v neprůhledné šero. Žádná výšina, ani Dej menší kopeček nedával zvěst, že tyto spousty vod, pokryté vyrvanými rostlinami a špinavými chuchvalci pěn, mají vůbec mezí, mají druhý břeh. Jen tu a tam vyčnívaly z nich skupiny stromů a křovin, jichž neurčité, černající se obrysy, jedva poněkud vystoupivše z šerého závoje mlh, hned zase v nu h se ztrácely.
Apolena, když překročila most, vydala se po hrázi kousek celty proti vodě. Tam stanula, protože dále nemohla; tam ji ii našel její strýc, ana se opírala zády o velký topol, bloudíc ni i ustrašenýma zrakoma po nesmírné hladině vod.
..Nu - díváš se, viď?" oslovil ji: „hledáš očima Plástovice, bývá je vidět odtud. Máš to marné, neuvidíš je dnes. Pojď domů, bába se o tebe strachuje." Zalomila rukama.
„Strýčku, proboha vás prosím, poraďte! Kterak se dostanu k nám?"
„To jsou zbytečné řeči. Přece vidíš, že těmihle vodami neprojdeš... ani večer dnes, ani zítra."
„Pro boží rány, co to povídáte, strýčku?" zalkala. „Co jsem to udělala, že jsem domů nešla ze Zlivi! Trest boží!... A já musím domů, musím k mamince! Budou mě očekávat, na¬proti přijdou! Strýčku, poraďte!..."
„Copak ses zbláznila, holka! Kdopak by tě očekával?
Kdo by se ti mohl vydat naproti ? Však oni vědí, kde jsi, a rádi jsou, žes tu u nás --"
„Ale Václav! Václava odvedli na Hlubokou... a já tady dřepím a snad bych mohla přispět, aby se zase dostal domů. Strýčku, mou vinou se to stalo! Mne šel hledat do Blat! Vy nevíte... strýčku, proboha vás prosím, smilujte se! Pomozte! Radu povězte!... Kdyby nebyl šel mě hledat, nebylo by se mu to stalo... nebyl by viděl toho pěšáka tam... Strýčku, já musím domů! Já musím mluvit s Vojtou, ten dojista ví, čeho třeba zkusit, aby Václav se dostal zase na svobodu. Vojta ví o všem, co se děje na Blatech, jemu neujde nic... On třeba ví, co se přihodilo s pěšákem..."
„Nu, snad nemyslíš říci, že Vojta ho tam skolil a že se to svezlo na Václava?" Zarazila se, vytřeštila oči.
„Můj Bože!... co to povídáte, strýčku?... To jsem nechtěla říci, to ... není tak..."
„Nu tak, co tedy mluvíš o Vojtovi? Zrovna ho člověku vedeš na mysl, kluka! Mně se ten zmetek nelíbí, na místě tvého táty bych ho nebyl vzal do domu. Připadá mi jako nějaká noční kuna nebo vydra. Že má za ušima, každý ví, ale žádný ještě nevyzvěděl jeho spády, poťouchlého čerta! Jen ať jednou nelitujete, že jste ho vzali k sobě! Pojď teď domů, bosa tu stojíš v tom blátě, promokneš veskrz, ke všemu nemoc si uženeš.
Jako by neslyšela jeho vyzvání.
„Strýčku, proboha vás prosím, nevěřte! Vojta... to neudělal... Ten pěšák je lhář, darebák... Vy nevíte, strýčku... Ale Vojta jistě ví... Vojta ví o všem, co se na Blatech děje. Vojta mi přijde naproti; kdyby tu byl, provedl by mě těmi vodami... Vojta zná všecko, každou cestičku, každou píď půdy... To jsem chtěla říci, strýčku, nic jiného... nic víc..."
„To jsou všecko marné řeči. Vojta tudy projde právě tak málo jako jiný člověk. Proud by ho zanesl až někam do Zlivského rybníka. Ba, tam se hrnou všecky ty vody! Ať si dají pozor knížecí, aby jim nestrhalo hráze. Spousty vody by se dostaly jedním rázem do Bezdrevi a to by ani ta hráz tam dole u fišmajstra nevydržela. Protrhne-li se, je po Opatovicích, a co by potom Vltava vyváděla, na to člověk ani myslet nechce... Takhle přede žněmi nám to přišlo! Obilí všecko polehne a rybníky se naplní tak, že i pole se dostanou pod vodu. To jsou jiné starosti a ty naříkáš, že tu máš prodlít dva tři dni. Vidíš, holka, uvaž přece! Že by Václav toho pěšáka byl obral o peníze, tomu rozumný člověk neuvěří a soudce na Hluboké také ne. Já bych taky nevěřil, že by ho byl praštil, a udělal-li to prcce, kdo ví, co spolu měli, ale příčina by to nebyla, aby ho zavřeli. Ten pěšák mluvil patrně ve zmatenosti; až přijde k sobě, řekl bych, že sám to odvolá, tohle udání…
„Ale Václav ho nepraštil, strýčku, dojista ho viděl mnohem později... a Vojta by to mohl dokázat. Proto s ním musím mluvit..."
„Počkej, holka, nech mě domluvit a nepřiváděj mi pořád toho Vojtu, sice, namouduši, budu myslet, že ten to byl, který v pěšáka udeřil a snad taky obral..."
