Vlaková zastávka Dubec leží na železniční trati číslo 184 - Domažlice - Planá u Mariánských Lázní je jednokolejná regionální trať. Provoz na trati z Plané u Mariánských Lázní do Tachova byl zahájen v roce 1895, z Tachova do Domažlic v roce 1910. Navazující tratě jsou – v Domažlicích trať 180 (Plzeň hl. n. - Plzeň jižní předměstí - Nýřany - Odbočka Vránov - Domažlice - Odbočka Pasečnice - Česká Kubice st. hr. (Furth i Wald DB)), v Poběžovicích trať 182 ((Staňkov) Odbočka Vránov – Poběžovice), v Boru trať 178 (Svojšín – Bor), v Plané u Mariánských Lázní trať 170 (Beroun - Zdice - Rokycany - Chrást u Plzně - Plzeň hl. n. - Plzeň jižní předm. - Pňovany - Svojšín - Planá u Mar. Lázní - Mariánské Lázně - Cheb - Cheb st. hr. (Schirnding DB)). Zastávky na trati: Domažlice žst, Domažlice město, Havlovice, Pila, Trhanov, Klenčí pod Čerchovem, Postřekov, Nový Kramolín, Vlkanov, Poběžovice žst, Mutěnín, Hostouň, Svržno, Újezd Svatého Kříže, Bělá nad Radbuzou žst, Bělá nad Radbuzou zastávka, Třemešné pod Přimdou, Dubec, Borek u Tachova, Stráž u Tachova, Bor zastávka, Bor žst, Doly, Staré Sedliště, Pernolec, Malý Rapotín, Tachov zastávka, Tachov žst, Tachov – Bíletín, Lom u Tachova, Planá u Mariánských Lázní žst.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava (německy Böhmerwald) nabízí svým návštěvníkům především svou téměř nedotčenou přírodu, ve které se mohou zotavit, načerpat nových sil a duševní pohody. Pro toulání krajem, poznávání přírody, jejích zákonitostí, ale i kulturních, technických památek Šumavy slouží síť značených turistických tras, cyklotras a vodáckých tras spojujících zajímavá místa. Zajímavá místa upřesňují a doplňují i tématické naučné okruhy nebo naučné stezky. V místě přítomné zastávky „Zelených autobusů“ lze zde odstavit svůj automobil a využít jejich služeb k dosažení vzdálenějších cílů a následně k opětovnému návratu. „Zelené autobusy“ zajišťují v letním období ekologickou hromadnou dopravu po území Národního parku Šumava s možným propojením na obdobný systém v sousedním Národním parku Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) . Zelené autobusy Vás dopraví i s kolem. Alternativní forma dopravy pro méně pohyblivé starší občany je „Dostupná Šumava“ - autobusové zájezdy s průvodcem mimo hlavní turistickou sezonu přiblíží místa, kam není vjezd osobním automobilem povolen. Síť označených tras celým územím národního parku nabízí návštěvu řady zajímavých míst jak pro náročnější turisty, tak i méně zdatné návštěvníky. Pomoc turistům, kteří prochází Šumavu především po páteřní, červené turisticky značené trase vedené v blízkosti státní hranice, nabízí také vyznačená nouzová nocoviště. Cyklotrasy vedou po zpevněných komunikacích a nabídnou zájemcům atraktivní terén i řadu okružních tras. V zimě je Šumava rájem hlavně pro běžecké lyžování s bohatou nabídkou udržovaných lyžařských stop – Bílá stopa na Šumavě. Program Národního parku Šumava nabízí možnost zaparkovat automobil na malém parkovišti a odtud, blíže k šumavské přírodě, vyrazit na pěší, cyklo, či lyžařský výlet do okolí. Malá parkoviště rozšiřují nabídku odstavných parkovišť v obcích. Pro poznávání Šumavy také využijte široké nabídky levného ubytování na horách, v horských městečkách, osadách i ve městech. Vybrat si můžete hotely, chaty a chalupy, penziony, apartmány, kempy, zámky, farmy a jiné druhy ubytovacích kapacit. Ubytování na Šumavě je vhodné nejen jak pro dovolenou a relaxaci tak nevšední zážitky z okouzlující šumavské přírody.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Nu? Povídal jsem vám, že přijde!" chlubil se Polda Karhoun, „tu ho máte! Ať žijete na sto let, pantáto!... Ale mordy-je, jsme o suchu! Ta pijavice nám už nechce nalít!"
Při těchto slovech mával ve vzduchu prázdným „tuplákem".
„Nalejte jim!" velel Potužák vcházejícímu hostinskému: „každému po tupláku a mně přineste sklenici. Pak mi udělejte účet! Pospíchám domů."
„Snad byste nám neutek — to by tak bylo!" vece Polda.
„Neuteku vám, Poldo, ale dlouho se pozdržet nemohu. Především vám děkuju, dobře to dopadlo..."
„Pustili..."
„Proč jste nám ho nepřived?"
„Nu — není mu do společnosti, tomu rozumíte." Řeči sem, řeči tam. Přinesli pivo. Všickni si zavdali s Potužákem, který si se všemi připil.
„Doufám, že jste taky něco snědli?" tázal se Potužák.
„To si myslím," odpověděl Honza Karhoun, „ale tolik toho nebylo, kolik obnáší ta šunka a to uzené, co mi ten chlap ukrad. Potom že je to bratr! Neřád je to..."
„Drž hubu, ty!" — následovala neomalená, kousavá přezdívka. „Styď se tuhle před pantátou! Co si o nás pomyslí!"
„Třicet dva cerbuláty snědli, všecky, co jsem jich tu měl," pravil hostinský, strkaje účet Potužákovi, „a padesát housek..."
„Poldo," Potužák se obrátil na tohoto, „Poldo, dáte něco na mé slovo ?"
„To dám, ať jsem setsakramentský, že dám!" odpověděl tento; „vy jste mužák, a viďte, já vám pomoh! Já mu dal, tomu správci! Jen jim ukázat zuby, pánům! To je má řeč! Já se nikoho nebojím!..."
„Dobře, Poldo, nebojte se! — Ale na mé slovo dáte, jste řekl..."
„Dám, mordyje, dám!" řval Polda, „ale na Krušnýho nedám, to je šmarhola. Škoda, že tu není..."
„Nechte Krušného, ten odešel domů..."
„Protože má strachu deset mandelů přede mnou — taky ví proč, škoda, že je sedlák — takovej škudla!... Ale na vás dám!"
Potužák mu podal ruku.
„Poldo," pravil, „hleďte, máte toho dnes dost. Člověk, který vykonal tak dobrý skutek jako vy dnes ráno, se neopije pod obraz boží! Dáte-li na moje slovo, jako jste řekl, dopijte teď a půjdete domů a druzí taky. Ne, že bych vám nepřál, Pánbůh uchovej! — ale, jak jsem pravil, dost budete mít. Uposlechnete-li, dám každému z vás po zlatém a zítra nebo kdy se vám zlíbí, sejdete se tu nebo kdekoliv jindy a zavdáte si ještě jednou. Co tomu říkáte?"
„Co tomu říkám?" — Polda Karhoun udeřil pěstí na stůl, až sklenice a okna řinčely — „že jste muž, jemuž se nikdo na světě nevyrovná, ani sám kníže pán! To říkám, a ať se propadnu, není-li to pravda! — Kamarádi!" — obrátil se ke svým soudruhům — „víte co! — Pojďme všichni, jak jsme tu, a vyprovoďme tuhle pantátu až do Plástovic! Jemu ke cti a slávě půjdeme, aby svět viděl, že vyhrál!"
Tato zamýšlená pocta se Potužákovi ovšem málo zamlouvala; než, čím více odmítal, uváděje, že cesta je daleká a že tak okázalými a hlučnými projevy by se mu neposloužilo, tím úporněji Polda na svém stál, že vděčnost jej nutí, aby při svém úmyslu trval, a jeho kamarádi mu přizvukovali. Nezbývalo tedy pantátovi než poseděti s nimi a vyčkati, že účinky nově nalitých tupláků jim beztak znemožní provedení jich úmyslu.
Bylo mu svrchovaně nevolno v této společnosti pěti zpitých chlapů, jichž divé, každou chvíli v hádku se přiostřující řeči jej naplňovaly hrůzou a odporem. Posléze hostinský mu pomohl z nesnáze: znamenaje vhodný okamžik, poradil mu, aby se nepozorován vytratil, a slíbil, že v dané chvíli je, možno-li, po dobrém z hospody vyklidí, za kterýmžto účelem Potužák mu strčil připověděných jim pět zlatých, aby je, uposlechnou-li ho, mezi ně rozdělil.
Zosnovaný plán se také šťastně povedl. Když Potužák, použiv vhodného okamžiku, z hospody unikl, pětilístek byl pivem a kořalkou tou měrou zmožen, že jeho zmizení ani nepostřehl. Hostinský je ponechal ještě asi půl hodiny, načež se mu podařilo příměti je k odchodu.
„To byl, mordyje, den!" liboval si Polda, strčiv do kapsy zlatku; „kdybych byl dvacet kaprů vytáhl pod Bezdreví, nebyl bych tolik peněz vydělal. Ať žije Potužák!" —
Odchod Potužákův s jeho synem a s Krušným z Hluboké podobal se opravdovému útěku, tou měrou měli naspěch, aby se dostali z dosahu bratří Karhounů a jich družiny. Brali se zase cestou, kterou ráno šli Potužák a Krušnej, šli opačným směrem, nemajíce těch chvil pilnější myšlenky a starosti než uniknouti Karhounům; zvláště Krušnej jevil se velmi rozčileným a uháněl, že druzí mu jedva stačili.
Nepršelo již, ale pod mraky bylo neustále a soumrak večerní počínal padat. Když došli bezdrevské hráze a nikoho za sebou neviděli ani neslyšeli, pokládali se v bezpečí. Pusto bylo na hrázi, ohromná hladina rybníka ležela před nimi jako nesmírná rozlitina jakés šeré hmoty, bez nejmenšího lesku a pohybu. Mrtvo vůkol a ticho až příšerné jak na vodě, tak i ve stromech borku pod hrází, ledaže tu a tam zakrákoral havran, zakvílela čejka, zachechtal se lichý racek. Mlhy, jež ráno tvořily neprůhledný závoj, halící všechny předměty, prořídly značně, už jen v nesouvislých chuchvalech kroužily nad vodami...
Tu náhle vzplanula na západě ona rudá zář, již viděla Apolena, když vyběhla otci v ústrety, a která se jí zdála ohnivou jako výheň samého pekla. Zář se sdělila vodám Bezdrevi, v roztok nachu je proměnila a ohnivé pruhy a paprsky, jež na nebi vzplály, i na nepřezírné hladině se vznítily, a žlutá, modrá i fialová světla po nich přebíhala...
Než, duši Potužákovu tato záplava ohnivých barev na nebi i na vodě nepoděsila, ani příšernou se mu nezdála býti jako téže chvíli jeho dceři na lánech blíže Volešku. Jemu naopak se podobala blahověstnou duhou nad vodami potopy. Vždyť slunko za ní stálo a hřálo, teplé slunko červencové, pod jehož požehnanými paprsky dozrává v zlatém klase boží obilíčko, teplé slunko, jež vyráží nadbytek vláhy, a co promoklo, vysušuje. I v největších mukách duše své, ve strachu o svého jediného syna, rva se s hrozící mu potupou a hanbou, ani na okamžik nezapomněl na plod celoroční své lopoty, na ohroženou úrodu na svých lánech; ač se již vzdával vší naděje na sklizeň, přece ještě myšlenky jeho zalétaly k Tomu, jenž řídí osudy všehomíra i lidstva i každého červíčka, a s oddanou v Jeho vůli prosbou se k Němu modlil, aby se slitoval nad dílem mozolných jeho rukou. A hle! Syn jeho, v předvečer mu vyrvaný, kráčel podle něho, s ním zavítá radost a útěcha v srdce mateřino; na západě, za modrými, dosud v mraky a mlhy zahalenými horami, zapadává na čistém již nebi zdroj všeho světla a tepla, a jeho krvavý západ věští nazejtří krásný den. Úroda snad přece nebude zcela zničena...
