Šumavský rozcestník: pomník Emy Destinnové, Stráž nad Nežárkou

pomník Emy Destinnové, Stráž nad Nežárkou

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
památníky
pomník Emy Destinnové, Stráž nad Nežárkou

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: jindřichohradecko
GPS: 49°4'6.505"N, 14°54'29.622"E

popis

Pomník Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou. Ema Destinnová, vlastním jménem Emilie Kittlová (26.února 1878, Praha – 28.ledna 1930, České Budějovice), známá pod pseudonymem Ema Destinnová byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, ale svou kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala například po boku Carusa. V roce 1914 se vrátila do Čech, kde byla vlivem válečných událostí zůstat až do konce první světové války a to kvůli údajné špionáži, na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou v domácím vězení. V roce 1925 ji na zámku navštívil i T. G. Masaryk. V posledním roce 1. světové války, 1918, se opět vrátila na scénu a všude slavila úspěchy. Na konci koncertů zpívala českou národní hymnu Kde domov můj, kde vlast je má…, čímž vyjadřovala na svých vystoupeních národní manifest. Po válce se opět stále častěji vrací. Vystupuje v Londýně na festivalu československé hudby a jedenáctkrát v Covent Garden. Roku 1919 se znovu objevuje na dvě divadelní sezóny v newyorské Metropolitní opeře, již pod jménem Ema Destinnová. Těžce onemocněla a včasná operace jí zachránila život. V roce 1925 podnikla krátké turné po Jugoslávii a vystoupila v Bratislavě. Roku 1926 se pomalu loučila. Poslední pražský koncert v Lucerně a turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku republiky, zpívá svůj poslední koncert v Londýně. Nakonec se stáhla na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a jen příležitostně zpívala na koncertech. „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti“, bylo její krédo, které ji přimělo k dobrovolnému odchodu ze scény. Věnovala se vyučování zpěvu. Zemřela během operace očí 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích.