Šumava.cz

Filip Jakub Frída, otec básníka Jaroslava Vrchlického, zemřel v Čisté roku 1874. Na místním hřbitově mu byl zhotoven náhrobek z pískovcového podstavce a litinového kříže. V 80. letech 20. století byl původní náhrobek odstraněn a nahrazen masivním bločkem z křemence s mramorovou bílou deskou. Roku 2013 při práci na naučné stezce byla nalezena dochovaná fotografie původního náhrobku, proto obec rozhodla o rehabilitaci této památky. Podle fotografie byl v původních rozměrech vysekán nový kamenný podstavec z božanovského pískovce, do něhož byl vsazen litinový kříž pozlacený 24 karátovým zlatem a osazena nápisová cedulka v litině s textem: „Filip Jakub Frída - správce parního mlýna v Čisté. Narozen 28.dubna 1827, zemřel 23.listopadu 1874“ Náhrobek je součástí naučné stezky o historii obce Čistá. Ten rok napsal Emil Frída v blahopřání svému otci k narozeninám něco, co děti svým rodičům při této příležitosti obyčejně nepíší. Obvyklá přání štěstí, zdraví a Božího požehnání, rozkošatělá vzletným básnickým slohem mladistvého poety následovalo podotknutí, které chtě nechtě muselo vitálního Filipa Jakuba Frídu přece jen poněkud zaskočit: „A když dokonáš dráhu života Tvého, života mnohými strastmi naplněného, láskou ale dětí Tvých ověnčeného, pak Tě uvediž Pán do slávy své! Kéž bychom pak zavolali mohli: Bud vůle Tvá, když nad hrobem stojíce, útěch se zhošťujeme nejdražších, když sevřeným želem nám blednou líce nad ztrátou těch pokladů nejdražších!" Nebylo to poprvé, co Emil Frída něco takového svému otci k narozeninám napsal. Tentokrát to však bylo jiné. Mnohem konkrétnější. Už žádné prázdné fráze opsané z katechismu, nýbrž znepokojivě živá a konkrétní vidina smrti a zármutku. Byla to předtucha? Nezvyklý šramot, který bratři Frídové - devatenáctiletý Emil a o dva roky mladší Bedřich - zaslechli večer 23.listopadu 1874 za dveřmi svého společného studentského pokoje v domě U Obecního dvora na Starém Městě pražském, je přiměl odložit učení a jít se podívat, co se to tam venku děje. Otevřeli dveře. Za nimi stál bílý pudl. Bratři byli překvapeni, jelikož nikdo v bytě pudla neměl a žádnou návštěvu, kterou by mohl doprovázet, neslyšeli do bytu vstoupit. Než se bratři nadáli, pudl utekl a nebyl k nalezení. Následující den obdrželi telegram, že včera večer náhle zemřel v Čisté jejich otec, správce tamního rolnického mlýna. Hodina úmrtí se shodovala s časem, kdy jim na dveře zaškrabal neznámý pes. Šestadvacátého listopadu 1874 v devět hodin ráno se pohřební procesí vydalo na krátkou cestu z domu smutku ve dvoře parního mlýna ke hřbitovu. Nebožtík Filip Jakub Frída byl pohřben do zmrzlé půdy čisteckého svatého pole a Vrchlický u jeho čerstvého, zasněženého rovu napsal: A štěstí přešlo s létem; smutná zima sníh snesla k zemi perutěma svýma. Tma na horách, les příšerně mně kynul, když na ztuhlý rov věnec tmavé chvoje jsem v slzách rukou třesoucí se vinul na otcův rov – a v něm na štěstí svoje. Společně s bratrem Bedřichem opatřil o několik týdnů později na otcův hrob litinový kříž a do jeho štítku nechal bílou barvou napsat slova, která tenkrát poslal otci k narozeninám: „Buďvůle tvá." Třicet let po otcově smrti napsal Vrchlický při své pravděpodobně poslední návštěvě Čisté: A myslím, kdybys moh'povstati, co nad tvým hrobem zde dlím, že musil bys s úsměvem přiznati, že ve všem synem jsem tvým. Vrchlický zdědil po otci fyzické i některé povahové rysy a podobní si nakonec byli i příliš krátkým životem, který byl oběma vyměřen. Otec zemřel v sedmačtyřiceti, syn v devětapadesáti letech. Jaroslav Vrchlický vytvořil za svůj život ohromující literární dílo. Je autorem téměř šesti tisíc básní, ale i nesmrtelné divadelní veselohry Noc na Karlštejně či brilantních překladů z 18 světových literatur. Jeho verše „Za trochu lásky šel bych světa kraj“ patří k tomu nejkrásnějšímu, co česká poezie dala světu. Původní náhrobek F. J. Frídy se nedochoval, jeho podoba známe jen 2 fotografie. Ke zhotoveni jeho repliky byl použit kříž, vyrobený ve stejném období jako kříž z Frídova náhrobku. Liší ze jen v několika detailech. Jeho syn - Jaroslav Vrchlický (17.února 1853, Louny – 9.září 1912, Domažlice) vlastním jménem Prof. Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Pocházel z Loun, jeho otec byl kupec. Dětství strávil v Ovčárech u Kolína. Měl zde strýčka, který byl knězem. Gymnázium studoval ve Slaném (od r. 1862), Praze a Klatovech, po jeho ukončení (1872) studoval, na přání rodičů, bohosloveckou fakultu. Záhy však, již v r. 1873 přestoupil na filozofickou fakultu v Praze, kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal. Pseudonym pro něj vymyslel jeho přítel, známý lékař Josef Thomayer, když spolu ještě jako studenti navštívili na jaře rozkvetlé údolí říčky Vrchlice u Kutné Hory a Frída byl unesen nádhernou jarní scenérií. Vrchlický používal slova pábit, když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále Bohumil Hrabal, jenž je používal ve svých dílech (Pábitelé). Na studiích se seznámil s Winterem, Sládkem a Jiráskem a spolu založili skupinu lumírovců (Jirásek záhy přešel k ruchovcům). Od roku 1875 působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli-Laderchi v Meranu v Itálii. Po svém návratu působil jako učitel a roku 1877 byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce 1901 ho, spolu s Antonínem Dvořákem, císař jmenoval členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni, zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v Padově, člen tovaryšstva polského v Paříži a samozřejmě čestným občanem mnoha českých měst. Na univerzitě přednášel literaturu, byl jedním z prvních členů České akademie věd. Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. K šumavě měl blízko díky studiím na klatovském gymnáziu a poslední léta života strávená v Domažlicích...