Šumava.cz

V sobotu 12. května 1945 u městečka Lnáře padl do sovětského zajetí Generál Vlasov. Jeho čekala šibenice a na členy jeho Ruské osvobozenecké armády kulka nebo gulag. Andrej Andrejevič Vlasov se narodil 14. září 1900 ve vsi Lomakino v provincii Nižnij Novgorod. Během třicátých let minulého století se jako voják a oddaný komunista účastnil na krvavém vypořádání bolševické vlády s venkovem. Při tom byl popraven jeho bratr jako protisovětský bojovník. Vlasov přežil armádní čistky roku 1937, během kterých Stalin odstranil maršála Tuchačevského a v podstatě všechno důstojnictvo. V říjnu 1941, kdy německá armáda stála před Moskvou, mu Stalin svěřil 20. armádu a ta přispěla k zastavení Němců. Když dostal za úkol pomoci obleženému Leningradu, upadl i se svými vojáky do zajetí v bažinatém pekle Volchovského frontu. Tam se rozhodl bojovat proti komunismu a Stalinovi. Jenže to Hitler Vlasovcům dovolil, až když byl v úzkých. Dne 14. listopadu 1944 byl na Pražském hradě vyhlášen Komitét pro osvobození národů Ruska a Ruská osvobozenecká armáda (ROA). Divize několik týdnů bojovala proti svým krajanům. Ale pak se vzepřela německému velení a museli ji z fronty odvolat. Moskva považovala Vlasovce za zrádce. Blíží se konec války a mezi Berounem, Mníškem a Hořovicemi odpočívá. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA). Na 23 tisíc vyzbrojených a vycvičených Rusů, kteří vyměnili zajatecké tábory za německé uniformy. Chtěli uniknout beznaději zajateckého údělu a chtěli bojovat proti komunistické diktatuře, která rozvrátila jejich zemi. Částečně zformovaná 2. divize je v jižních Čechách. Této armádě velel bývalý sovětský generálporučík Andrej Vlasov – jeho vojákům se říkalo Vlasovci. Ovšem Vlasovci se ke konci války obracejí proti Němcům a zapojují se do Pražského povstání a jejich tanky 1. divize nesou nápisy "Smrt Hitlerovi" a "Smrt Stalinovi"…  Ve středu 2. května přišli do štábu 1. divize u Rakovníka dva muži v československých důstojnických uniformách a snažili se přimět generály ROA k podpoře chystaného povstání proti Němcům. Vlasov se nevyjádřil, zato velitel 1. divize generál Sergej Buňačenko nabídku přijal. Další den hovořil s Buňačenkem kapitán vládního vojska Rendl, který velel stráži na zámku v Lánech. Jednání se pravděpodobně jako němý a anonymní svědek účastnil major Ivan Alexejev, velitel sovětského zpravodajského výsadku Zelený les. I někteří další důstojníci NKVD se snažili přimět velitele Vlasovců k odporu proti Němcům. Sliby, které jim občas dávali, pro ně nic neznamenaly. Zpočátku ani Kutlvašr se spoluprací s Vlasovci nepočítal. Ale v neděli 6. května ráno dal štáb Bartoš kapitánu Rendlovi pokyn: „Z rozkazu generála Kutlvašra navštivte Vlasovce a řekněte jim, že situace byla zvážena a bylo rozhodnuto o tom, aby Vlasovci zasáhli do boje.“ Ovšem už v sobotu dopoledne přijel do štábu v Suchomastech u Berouna plukovník četnictva, patrně Rýdl, a rovněž žádal o pomoc proti Němcům v Praze. Přivezl i dost map města a okolí. Podle tvrzení sovětských novinářů Felixe Perčonka a Valerije Sedělnikova z roku 1990 poslal tehdy generál Vlasov sovětskému velení tuto depeši: „Mohu udeřit do týlu pražského uskupení Němců. Podmínkou je, aby bylo odpuštěno mně a mým lidem.“ Odpověď nikdy nepřišla. „Přesto se v divizi rozšířily zvěsti o tom (jsou dokonce písemná svědectví pamětníků),“ uvedli oba reportéři, „že Stalin slíbil amnestii pro všechny účastníky vlasovského hnutí za předpokladu, že vstoupí do ozbrojeného boje proti německým vojskům.“ V sobotu odpoledne vyrazila 1. divize ROA třemi proudy k Praze. Po silnici od Berouna postupoval 3. a 4. pluk. Cílem 3. pluku se stalo ruzyňské letiště. Přes Korno, Mořinu a Řeporyje směřoval do Jinonic 2. pluk se štábem divize. Delší cestu měl 1. pluk, který přes Zbraslav dorazil v neděli na Smíchov. Podle zjištění historika Stanislava Auského „celou noc z 5. na 6. května přicházeli na velitelství divize příslušníci štábu povstání, s nimiž pak Buňačenko udržoval trvalé spojení až do 8. května“. Velitelství ROA se usídlilo v továrně Walter v Jinonicích. Z Petřína ostřelovala německá děla některá místa obsazená povstalci. Zvláště se zaměřila na nemocnici Sanops na Smíchově, kde leželi ranění. Jakmile se dělostřelecký pluk ROA rozmístil nad Zlíchovem, začal pálit na Petřín. V neděli odpoledne přijel na Smíchov 4. pluk. Jeho vojáky obyvatelé nadšeně vítali. Vlasovci útočili proti Němcům na Strahově, Petříně i na Hradě. Část německých vojáků se jim vzdala, část ustoupila do Dejvic. 1. pluk mezitím obsadil Jiráskův a Palackého most. Prapory 2. pluku bránily přístupové cesty z jihu na Prahu na levém břehu Vltavy až po Slivenec. Zastavily útok bojové skupiny SS Wallenstein o síle asi pluku, přitom ztratily na padesát mužů. Bojovaly tam až do úterního rána. V neděli 6. května v podvečer oblehli Vlasovci na žádost českého velení ruzyňské letiště. Mezitím Schörnerův štáb vydal posádce Ruzyně rozkaz, aby se probila na Západ k Američanům. Kupodivu, v pondělí ráno se Němci dostali z obklíčení bez jediného výstřelu. Když později Vlasovci zahájili útok, narazili jen na jejich zadní voj. Německá letadla, která občas bombardovala bojující vlastence, už tedy nemohla Ruzyni používat. Letecké útoky však nepřestávaly, zřejmě měli Němci řadu polních letišť ve východních Čechách. Celé pondělí Vlasovci v Praze bojovali. V centru útočil pouze 1. pluk, ulicemi ho vedli čeští průvodci. Rusové pronikli na Vinohrady, do Strašnic, Vršovic a části Pankráce – vždy na dvě tři hodiny a pak pokračovali dál. Prapory 4. pluku obsadily Petřín, kam převezly část děl od Zlíchova, a zčásti Hradčany. Vojáci 3. pluku odešli z Ruzyně, aby zaútočili proti Dejvicím.  Vlasovci zachránili Prahu před oddíly SS ze západu a z jihu. Na Hrad, obsazený Němci, však nezaútočili. Vlasovci zastavili esesáckou skupinu Wallenstein a obsadili ruzyňské letiště, v tom byla jejich největší zásluha. Po odchodu Vlasovců však povstání pokračovalo dál. To už se ale v Čechách pohybuje sovětská armáda, což pro Vlasovce znamená rozsudek smrti. Proto se vydávají směrem do západních Čech, s cílem nechat se zajmout Američany. V patách jim jsou jednotky Rudé armády a výsadky sovětských parašutistů, vysazených ve směru Praha - Plzeň. Vlasov se pokouší v Plzni jednat se zástupci Spojenců o osudu Ruské osvobozenecké armád. Pak se ale musí vrátit pod ochranou Američanů do městečka Lnáře ke své 1. divizi, která je v tomto prostoru rozmístěna. Lnáře jsou na území okupovaném americkou armádou, ale v těsné blízkosti demarkační čáry. Na silnici Nepomuk - Lnáře a dál směrem na východ už číhají sovětské jednotky. Je to přibližně na polovině cesty mezi Plzní a Pískem a tak dne 10. května pozdě večer přijíždí konvoj s Vlasovem do Lnářů. Američané mu nabízejí ubytování v zámku, který jim slouží jako velitelství. Druhý den ráno 11. května složí 1. divize ROA podle amerického rozkazu zbraně na prostranství, severně od Veského rybníka. Místní americký velitel kapitán Donahue oznamuje Vlasovovi, že celý prostor Lnáře bude zítra odevzdán Rudé armádě a že nemá povolení pustit jeho divizi za demarkační čáru. Nabízí Vlasovovi volný odchod do britského sektoru s transportem britských válečných zajatců, ale ten odmítá. I druhou nepřímou nabídku k útěku Vlasov od amerického kapitána nepřijímá. Mezitím se k Vlasovovi dostává se svými vojáky další vysoký důstojník ROA, generál Buňačenko. Dne 12. května ráno oznamuje Donahue Vlasovovi, že divize za demarkační čáru vpuštěna nebude. Neoficiálně mu radí, aby se jeho vojáci pokusili přejít na západ v malých skupinkách. Vlasov má být převezen na velení americké armády k pohovorům a to ve 14 hodin, kdy má být celý prostor předán Rudé armádě. Vlasov informuje Buňačenka a ten okamžitě jede na divizní štáb, který sídlí v několika autech na kraji lesa Jezbyně, přibližně kilometr severně od Lnářů. "Rozpusťte okamžitě pluk. Lidem nařiďte, aby odešli v malých skupinách nejkratší cestou do jižního Německa. Vyhýbejte se hlavním silnicím a obydleným místům. Já budu v jižním Německu, snažte se mě tam najít!" Tak zní jeho poslední rozkaz, jak ho podává ve své knize o Vlasovcích Stanislav A. Auský. Dvacet tisíc lidí se ocitlo bez velení. Nastal chaos. Nejvíce vojáků bylo kolem Zámeckého rybníka. Odpárávaly se hodnosti, pálily se dokumenty, někteří se převlékli do civilních šatů, které směnili s místními lidmi. Skupina okolo majora Kostěnka vykopala ukryté zbraně a rozhodla se bojovat. Tisíce lidí ležely apaticky na zemi. Byli už příliš unaveni na další zoufalý pochod. Některé skupinky pochodovaly na východ. Touha po domově byla silnější než strach. Ostatní se pěšky, na koních, autem pokoušeli dostat přes demarkační čáru. Na některých místech americké hlídky na své území propouštěly malé skupinky a jednotlivce, jinde je vraceli zpátky. Na kraji lesa západně od Kasejovic odmítli Američané z 90. pěší divize pustit štábní vůz Ruské osvobozenecké armády. Důstojník si zapálil cigaretu, rozloučil se s ostatními a poté se zastřelil. Sovětská tajná policie NKVD nelenila a organizovala shromažďovací stanoviště pro zajaté Vlasovce. Jedno z nich bylo u Nového rybníka, kde večer proběhl improvizovaný soud, odsuzující důstojníky k trestu smrti. Ti, kterým se v noci podařilo uprchnout, slyšeli druhý den ráno dlouhotrvající střelbu. Na chytání Vlasovců se podíleli i čeští partyzáni. Velitel oddílu 1. partyzánské brigády Jana Žižky zajal jistého kapitána Tulinova, kterého omylem považoval za pobočníka generála Vlasova. Ti, kterým se podařilo přejít na území pod americkou armádou, si zachránili život. Většina z nich ale jen dočasně, protože byli později násilně repatriováni do Sovětského svazu. O samotném zajetí Vlasova existuje vícero verzí. Historik Stanislav Auský se přiklání ke svědectví důstojníka osobní stráže generála Vlasova, Igora Pekarského. Ve 14 hodin nastupuje generál Vlasov spolu s generálem Buňačenkem a ostatními důstojníky do čtyř osobních aut a v doprovodu dvou amerických důstojníků a amerického tanku vyjíždějí ze zámku Lnáře směrem na jih do Horažďovic. Všichni, kromě generála Vlasova, jsou aspoň zčásti převlečeni do civilního oděvu. Na konci vesnice stojí zakrytý osobní automobil a vedle něj poddůstojník Ruské osvobozenecké armády ve stejnokroji. Ptá se jednoho z důstojníků v prvním autě, kam jedou a ten ho jen mávnutím ruky vyzve, ať jede za nimi. Po chvíli kolona zpomaluje, protože se blíží k mostku na hrázi mezi Novým a Hořejším rybníkem. V tu chvíli ono tajemné osobní auto předjíždí kolonu a tarasí jí cestu. Z auta vystupuje sovětský kapitán Jakušev, který požaduje vydání Vlasova a důstojníků ROA. Američtí důstojníci se ze začátku snaží vysvětlit, že se jedná o americké zajatce, a že jsou na území, které podléhá americkému velitelství, ale pak to vzdávají. Jeden z Američanů oznamuje Vlasovcům, že musí uposlechnout rozkazů sovětského kapitána. Během hádky se Pekarskému daří utéci zpět do Lnářů a zaktivizovat amerického kapitána Donahue. Ten se okamžitě vydává na místo, ale tam už stojí jen americký doprovod. Sovětské auto se zajatým Vlasovem doráží kolem osmnácté hodiny do obce Dvorec u Nepomuku. Na zahradě Drajerovic vily musí generál Vlasov před generálem Sacharovem podepsat rozkaz pro Ruskou osvobozeneckou armádu o bezpodmínečné kapitulaci, i když už byla jeho armáda rozpuštěna. Vlasovův tlumočník poručík Viktor Ressler je od něj oddělen a vidí ho naposledy. Z Čech je Andrej Andrejevič Vlasov dopraven do nechvalně známé Lubjanky, vyšetřovacího paláce sovětské politické policie. 1. srpna 1946 je v Moskvě na Rudém náměstí spolu s ostatními důstojníky ROA oběšen. Je mu 45 let.