Apartmán Rudík

Apartmán Pošta

Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
batoh

zlatá stezka

Šumava

Obrázek
kategorie: kultura a památky
podkategorie: pamětihodnosti
lokalita: Lokalita
GPS:
zobrazit na: google maps, mapy.cz

Zlatá stezka vedla z německého Pasova na jih naší země a byla cestou velmi významnou. Proudily po ní náklady všeho možného i nemožného zboží. Od zásob jídla, koření až po módu. Uplynulo tisíciletí od té doby, kdy je stezka v historických pramenech poprvé zmiňována.




odkaz: zlatá stezka

informace přináší šumavské ubytování:

apartmány Rudík, Železná Ruda - ubytování na Šumavě



vyhledat na: google, seznam
více obrázků: google obrázky

mapa

ubytování v okolí

penzion 9001, Přední Výtoň

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování: penzion
Šumava: lipensko
šumavská obec: Přední Výt...

ubytování s kapacitou: 31
cena ubytování: od 430 Kč detail

Rekreace na Lipně

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování:
Šumava: lipensko
šumavská obec: Frymburk

ubytování s kapacitou:
cena ubytování: od 0 Kč detail

mohlo by Vás zajímat

Bärenstein (A) 1077 m n. m.

batoh
Bärenstein (A) 1077  m n. m.
Šumava A-Z: vrcholy, rozh...
Šumava: Lokalita
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

Klostermann Karel

batoh
Klostermann Karel
Šumava A-Z: osobnosti
Šumava: Lokalita
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

další informace

Národní park Šumava a sousední Bavorský les, se kterým tvoří jeden celek, láká návštěvníky v každém ročním období. Bohatství tohoto území spočívá v rozmanitosti přírodních ekosystémů. Na Šumavě najdete ledovcová jezera, rašeliniště, náhorní planiny s typickou květenou, hluboké vlhké zelené lesy. Okouzlí Vás pohledy na významné vrcholy Šumavy jako je Velký Javor, Roklan, Luzný, Plechý, Javorník a řadu dalších. Dojme Vás krása meandrů Vltavy s linií dochovaných bunkrů, řopíků (obraná linie z roku 1938), Křemelné nebo divoká Vydra hnědé barvy, valící se přes mohutné kamenné koryto. Šumava, to je také velké množství kvalitních cyklotras (řada z nich je bývalá síť armádních silnic pohraničního pásma) a turistických stezek pečlivě značených NP Šumava nebo Klubem českých turistů. V zimním období Vás jistě zaujme široká nabídka běžeckých tras (Bílá stopa na Šumavě) a ski areálů, jako je Špičák, Železná Ruda, Kašperské Hory, Zadov, Lipno Kramolín, Nové Hutě apod. Šumava není určena jen pro milovníky přírody a aktivního odpočinku, ale také pro milovníky historie, která na Vás dýchá na každém kroku – více na http://www.sumava.cz/. Královský hrad Kašperk, zřícenina hradu Rabí, Vítkův hrádek, Vchynicko-Tetovský plavební kanál, Schwarzenberský plavební kanál, železnice – šumavské lokálky vnáší do Vašeho pobytu zcela jiné rozměry. Na Šumavě najdete doslova ubytování pro každého. Od luxusních hotelů s neopakovatelnou atmosférou, přes moderní apartmány nebo stylové penziony pro milovníky romantiky. Vyberou si ti, pro které je prioritou wellness, relaxace, aktivní dovolená nebo rodinná dovolená. Pro firmy ubytovací objekty nabízí konferenční prostory a možnosti pro konání různých eventů a prezentací. Prohlédněte si na netu nabízené penziony, chalupy, chaty, horské chaty, hotely a vyberte si způsob ubytování, který vám nejvíce vyhovuje. I přesto, že se typu ubytování liší podle povahy, lokality, jedno mají společné - příjemné prostředí, kvalitní služby, příznivé ceny a ochotný personál. Vyberte si ze široké nabídky ubytování, v němž můžete vždy počítat s pohodlím, které vám zařízení poskytnou. Ubytování na Šumavě je vhodné pro rodiny, firmy, školy v přírodě, wellness pobyty, relaxaci, cykloturisty, vodáky, milovníky přírody.

Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:

A že bylo hůře, a přece zas lépe. Hůře bylo pro panskou robotu a zlobu úředníků. Sedlák nebyl svůj, pánů byl. Ve starých stodolách, jako u Kubátů, zachovala se takzvaná kaplička, obdélná dutina to kapličkového tvaru, do trámu vydlabaná, do níž se postavil kahanec, sádlem nebo lněným olejem živený, jenž svítil na mlat, ježto pro samou práci na panském sedláci musili nasazovat noci, aby své obilí vymlátit mohli. Och, babička v dobré paměti zachovala ony časy a všecku tu dřinu a trýzeň, všecku tu karabáčnickou zvůli panských úředníků a zřízenců, milióny úst proklínanou. Zle bylo, ale lidé byli lepší, prostší, milovali se, pomáhali si navzájem; zato nyní, když se jim uvolnilo, vzmohly se v nich pýcha, lakota a závist; místo lásky zaujala nevraživost, druh druha by na lžíci vody utopil. Také staré písně, stará povídání, staré dobré zvyky v zapomenutí přicházejí a za pusté odrhovačky a zlomyslné klepy se vyměňují.

„A moudrostí hází každej a učeností," nadhodila stará sousedka, „jako by byl ňákej dochtor nebo profesor, a čemu sme věřili, směje se, a co kdo za starejch dobrýho učinil, v nevážnost brává..."

„A přece se staly velký věci a dosud se dějou znamení, který těm věcem svědectví dávají a marný nejsou, krásně (= ačkoli) si je lidi neumějí vyložit," prohodila bába. „Pánbůh sám je dává a dopouští na památku těch věcí, co se staly, a budoucím pokolením na výstrahu."

„Ba, ba," přisvědčily sousedka a podruhyně.

A bába zase: „Přes Blata se převalily časy a tekla na nich krev nevjinná i krev hříšná, a toho se zapomenout nemá. Za svobodu Blat Kubáta dal hlavu, a dyž ho sťali tam u potoka, co ty kameny tam leží, větší a menší, jak von čistou přísahu složil, že pravdu povjídá, zahřměla z čistých nebes hromová rána a déšť se počal lít a spláchl krev nevjinou. Tu páni se ulekli i vondrovská chasa i sám kat a všickni utekli a Blata sedlákům zvostaly. A toho třeba v paměti zachovat na věčný časy a v devíti vsích každej člověk se má za něho modlit, aby mu Pánbůh dal odplatu za smrt mučednickou, kterou podstoupil za právo a pravdu."

Nebylo větší slasti pro babičku, než když se mohla rozmluviti o Kubátovi, z jehož rodu pocházela a jehož podání zachovávala u věrné paměti, šíříc je, kde a kdy jen mohla, a s takovým nadšením hovořiti o něm uměla, že každý ji rád a vděčně poslouchal, třeba stokrát slýchal, nenaslyšel se.

„...A kameny na Blatech, na břehu vody, jsou po něm památka posvěcená," hovořila svou; „Bůh sám tak chce a zlá znamení dopouští, dyby kdo jich zneuctil. Jsou u nás takoví rouhavci a nerozumové, co chcou všecko vědět lip než inej. Nu, byl takovej chasník, v Plástoj'cích sloužil u Mrázků. Tak, dyž tam postavili nový stáje, hledali kamen na prah a žádnej nemohli najít. Tak von ten chasník povjídá, že vo takovým kameni ví. A kdeže ty kameny sou, ptá se ho nebožtík Mrázek, Pánbůh mu dej lehký odpočinutí. Že prej na Blátě, ale to neřek, že myslí jako ten menší ze dvou kamenů, co tam leží Kubátovi na památku, a sedlák si nepomyslil. Tak von šel eště s dvouma jinejma a dali se do dobejvání toho kamene. Bylo už večer a pod mraky bylo taky, a káru měli s sebou, aby ten kámen naložili, protože, vjíme, vodnest by ho byli nemohli. Tak voni, jak nasadili krumpáče, aby ho vykopali, zmoct ho nemohli, jak ten kámen se vzpjíral a nechtěl z tý zemi. Tak kleli a sakrovali až hrůza a čert že by v tom byl, říkali. Tu se zdvjíh' náramnej vítr a káňat1 přiletělo a černých havranů celý mračno, nad hlavami nim kroužili a způsobjili takovej povyk a křik, že jeden z těch chasníků utek samým strachem. Tak tedy ti dva, co zbyli, ten kámen vykopali přeci a naložili na káru a do Plástoj'c ho dovezli a za černý noci se tam s ním dostali a pořade ti havrani a káňata za nima letěli a povykovali. Jak ten kámen složili z káry, hned pruhovali, bude-li se hodit za prah, a moc dobře se hodil: pasoval, jako dyby ho kameník byl do těch veřejů vyměřil. Tak tedá kámen byl prahem a dobytek měl po ňom šlapat. Ale nešlapal, ani jednou na něj nevstoupil, nebo už tej noci se strh takovej elent a rámus v těch stájích, že nikdo, co Plástojce stojí, nic takovýho neslyšel. Dal se ten dobytek do takovýho řvaní a bučení, že všecko se pobouřilo, a krávy se utrhly a běhaly po stáji, jako by se byly zbláznily. Celá ves se sběhla, ale nikdo si netroufal vejít do stájí, jen se pořádejc ptali, co to je a co se to stalo. A potom ten chásník, co vod nich utek, dyž ti ptáci takovej povyk strhli, prozradil, proč a vod čeho to asi je, a sedlák dal hned zas vyndat ten práh a nařídil, aby se kámen zase dovez na místo, kde ho vzali. To se taky stalo eště tej noci a byl svatej pokoj, ani ti ptáci se už nesletěli."

Bába se odmlčela, druzí se rozhovořili, ten to, onen ono pověděl na doldad pravdy jejího vypravování. Po chvíli bába se ujala znovu slova.

„Náš táta nebožtíček — Pánbůh mu dej věčnou slávu! měl takový čtení, moc tam stálo psáno vo Blatech. Krve tekly proudy po nich, bjitvy se tu svedly, všech devět vsí bylo vypáleno, daleko široko celej kraj se vobrátil v poušť a mnoho lidu selských bylo pobjito vod těch vojáků. Pod Zahájí a Mýd-lovary, za panování Marie Terezie, země královny, srazili se Francouzi s naším vojskem, a na sta jich tam zakopali, těch rackové zabjitejch, v lese ke Zlivi; u Břehová byla taky ta vojna, porubali se tam lejtaři vod císařskejch a vod ňákejch Francouzů a do posledního se pobjili; u Zablátí už předtím taky byla taková bjitva. To všecko bylo napsáno v tej knize a sama sem vo tom v ní čítala. Ale voni byly eště inší příhody, vo nichž tam nestálo nic, ale lidi vo nich pojídali, a dyby se jednou rozkopaly Blata, našlo by se kostí lidskejch, že by jich deset for neodvezlo. Však není tomu ani dvacet let, kopali hlínu na místě, kde jindy říkali ,v kostele', vjíme, co tam nynko vede železnice, tej tenkrát eště nebylo. Naši tenkrát stavěli, zařídili si cihelnu a z tý hlíny pálili cihly, ve dne v noci tam byli u tý pece. Tu jednou, jak kopali, přišli na kosti, samý lidský kosti, lebky i hnáty. Co s nima? ptali se sedláka, mýho nebožtíka. Nu? Co s nima? — Některý myslili, někam na krchově je uložit, ale sedlák tak nemyslil. Kde vodpočívaly tolik let, tam aby zvostaly. Hlína byla v poli pod vornicí, až bude po dobejvání, nahází se vornice zas, zavře se, poseje se, zem posvěcená taky, potem svatý práce vykropená. Zatím aby to všecko složili na hromadu, až bude po pálení, vodnesou se kosti do hlíny a zasýpají se. Dobře, stalo se tak. V noci při pálení dohlížel čeledín, můj šel spat. Bylo tam taky eště několik inejch chasníků, a co si nevymyslil jeden z nich, nezna-boh takovej! Hodil von, dyž druhý pousnuli, jednu lebku z těch hnátů do jedny pece. Hned oheň pohas a už hořet nechtělo! Tak, jak von se tam kouk, ten náš čeledín, proč to hořet nechce, neviděl napřed nic a potom najednou umrlčí hlava na něj koukala, s očima rozsvícenejma. Tak von zvostal leknutím jako vomráčenej a potom se zved a utíkal, co nohy stačily, pro sedláka, a aby si sedlák pálil cihly sám, von že tam nebude, že z pece se kouká smrt. Sedlák přišel, díval se do pece, nevjiděl nic než černou díru, protože zatím i poslední žár vyhas. Zkoušel všeljak, jak tu pec zase rozpálit, ale všecko nadarmo: mrtvo v ní zvostalo, ani nejmenší plamjínek se nevzňal. Až nazejtří, dyž všechno z pece vyndali, připadli na pravou příčinu, a dyž potom ty kosti zase složili na hromadu a znovu oheň rozdělali, hořelo to jako dřív a byl pokoj."

další informace

RetourEx - směnárna na Šumavě

Webmuzeum starých internetových stránek

Nálepky