Šumavský rozcestník

stručně

název: muzeum JUDr.Otakara Kudrny - Netolice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: prachaticko
GPS: 49°2'55.259"N, 14°11'44.768"E

popis objektu:
Reprezentativní muzejní budova tzv. Rožmberského domu čp. 248 tvoří nároží náměstí vedle radnice. Nejlépe dochovaný renesanční dům s podloubím odkázal spolu s rozsáhlými národopisnými sbírkami nadaci netolického muzea JUDr. Otakar Kudrna (1853–1940). V padesátých letech 20. století bylo muzeum zestátněno, v současnosti je majetkem Města Netolice a znovu nese svůj původní název. Ve vstupní části domu je po pravé straně nově umístěno informační středisko. Expozice v mezaninu a patře budovy je věnována dějinám hmotné kultury města a regionu, nechybí ukázky archeologických a geologických nálezů. Proslulost muzeu mimo jiné přináší unikátní sbírka dobových pohlednic, čítající na 160 tisíc exemplářů, a největší sbírka blatských lidových výšivek vůbec. Roku 1997 byla ve zrekonstruované budově otevřena nová národopisná expozice, představující sbírky lidového nábytku, krojů, výšivek, zemědělského nářadí, stejně jako skla, porcelánu a cínového nádobí, užívaného v měšťanských domácnostech. Muzeum si v roce 2009 připomnělo 100 let od svého vzniku. Při příležitosti tohoto výročí byla provedena reinstalace části stálé expozice, návštěvníky vítá osobně sám zakladatel muzea. V té je pokračováno i v roce 2010. Na návštěvníka tak čeká v prostorách expozice nejen největší kreslený vtip – „óbrfrk“, ale i bohatá sbírka dýmek. V sále věnovaném zbraním jsou zastoupeny ukázky díla místních puškařských mistrů. Většina exponátů lidové kultury z pomezí Doudlebska, Prácheňska a Blat včetně rekonstrukce původního interiéru selské světnice pochází převážně z poloviny 19. století. Ve středověkém sklepení se připravuje expozice přemyslovského hradiště, archeoparku a raného středověku. V objektu jsou pořádány příležitostné výstavy uměleckých děl. Zajímavý prostor pro návštěvníky nabízí zaklenutý vstupní průjezd s historickými štíty a lucernami i postupně utvářené lapidárium na dvorku budovy.

stručně

název: muzeum české loutky a cirkusu Prachatice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: prachaticko
GPS: 49°0'44.742"N, 13°59'52.852"E

popis objektu:
První část expozice je věnována historii české loutky od nejstarších loutkářů přes rodinná a spolková divadla až k profesionálním scénám. Kromě tradičních Čertů a Kašpárků se návštěvníci setkají s loutkami zhotovenými podle předloh M. Alše, V. Suchardy či J. Trnky. Přímo v expozici je možnost shlédnout slavné inscenace loutkových her v historických divadélkách. Ve druhé části – v jediném cirkusovém muzeu v Čechách jsou vystaveny nejen plakáty, fotografie, dokumenty, ale návštěvník se ocitne v cirkusové manéži s hrazdami, perskou tyčí, jednokolkami, žonglérským náčiním a s cirkusovými kostýmy. Součástí expozice je i motocykl, na kterém jezdili Medvědi s Cibulkou. Ve filmových ukázkách ožívají v rukách předních českých kouzelníků vystavené kouzelnické rekvizity a aparáty (nejstarší z počátku 19. století). V žádném jiném českém muzeu není vystavena historická putovní atrakce – panoptikum s voskovými hlavami historických osobností i s pohyblivou mořskou pannou.

stručně

název: rodný dům Františka Křižíka, Plánice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'27.71"N 13°27'55.92"E

popis objektu:
Křižíkovo muzeum v rodném domě - prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného vynálezce, tvůrce první pražské elektrické tramvaje a první evropské elektrifikované železnice. V expozici můžete obdivovat soustrojí Čachrovské elektrárny sestrojené fyrmou Křižík. Počátky prvních družstevních elektráren v českých zemích začínají na konci 19. století, první vznikla v roce 1898 v Perníku u Jáchymova, druhá v Čachrově u Klatov na říčce Ostružné. Vzhledem ke značné nadmořské výšce pociťovala obec nedostatek vody a její obyvatelé jen s velkými obtížemi obdělávali svá pole. Tyto okolnosti přispěly k založení družstva, které jim mělo pomoci překonávat uvedené potíže. Zásluhu o jeho založení v roce 1901 měl tehdejší farář v Čachrově František Blahovec, poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Družstvo se nazývalo Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely. Složené podíly po 50K vytvořily kapitál, z něhož byl zakoupen za 18 000 K starý Zikmundův mlýn na řece Ostružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel, a proto vznikla nové budova mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a elektrárna byla otevřena 16.11.1902. Na slavnosti se sešlo více než 6 000 lidí, kterým svítilo 29 žárovek. Elektrárna se stala první družstevní v tehdejším rakousko-uherském mocnářství. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989. Zajímavou zmínku o Čachrovské elektrárně poskytuje brožura Elektřina v zemědělství z roku 1903: „Následování hodný příklad praktického využití vodní síly hospodářským družstvem podalo družstvo rolnické elektrárny v Čachrově. Obec tato rozložená na vrchu 700 m nad mořem, trpěla nedostatkem vody, a jako všude jinde nebyli hospodáři v tomto horském místě s to zjednat si dostatek pracovních sil pro obdělání pozemků, mlácení obilí a řezání řezanky. Na radu Křižíkovy firmy se proto odhodlali zakoupit malý vetchý mlýnec, opodál obce v údolí položený, jehož bohaté vodní síly bylo užitkováno jen nepatrně. Když pak mlýn vyhořel, postavilo družstvo novou budovu, zařídilo mlýnské stroje, způsobilé k semílání obilí všeho členstva družstva. Úpravou potoka, hlavně rychlého odpadu vody, bylo dosaženo spádu přes 6 m, a ježto přitéká vody přes 300 l za vteřinu, je takto získáno 30 k vodní síly. Při plném zatížení turbíny spotřebuje mlýn asi 11k; aby zbývající síla byla plně využitkována, usneslo se družstvo, aby byl postaven dynamoelektrický stroj k výrobě elektrického proudu, který za dne žene v selských usedlostech motory k mlácení, řezání řezanky, motory šrotovníku, kruhové pily, obecního vodovodu, večer pak celou obec osvětluje. Takové byly počátky zemědělské elektrisace v Čechách, připravované a z největší části financované Františkem Křižíkem.“ Soustrojí z původní Čachrovské elektrárny tvoří vystavená rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V. Dále regulátor firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích systém Hartung z let 1910 - 1912 (doplněk mimo Čachrovskou elektrárnu). V neposlední řadě je k vidění funkční oblouková lampa firmy František Křižík z roku 1884 se štítkovými údaji, napětí 18 - 22 V a pro 12 - 16 A.

stručně

název: horská synagoga Hartmanice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'14.77"N; 13°27'15.38"E

popis objektu:
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje.

stručně

název: Sitrův dům Prachatice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: prachaticko
GPS: 49°0'47.566"N, 13°59'53.608"E

popis objektu:
Renesanční měšťanský dům č.p. 13, který je nazýván Sitrův nebo též Žďárského stojí na náměstí v Prachaticích a patří mezi nejzajímavější památky ve městě. Na jeho místě původně stával gotický dům, o jehož existenci se nejstarší písemný doklad dochoval z roku 1555, kdy po smrti Jana Vacka dům zdědil jeho syn Mikuláš. Roku 1581 jej koupil volarský měšťan Ambrož Sitr pro svého syna Tomáše, který ho v roce 1604 nechal renesančně přestavět do současné podoby. Přestavbu realizoval vlašský stavitel z Českých Budějovic Josef Fargit, výzdobu provedl prachatický malíř Šebestian Hájek. Dům následně několikrát změnil majitele. V roce 1865 ho zakoupili manželé Josef a Františka Žďárských. Roku 1885 byl v přízemí zřízen hostinec a první patro bylo proměněno na studentský domov pro žáky prachatického německého gymnázia. V roce 1945 připadl dům státu, byla zde umístěna kancelář národně socialistické strany a v přízemí krám, od roku 1946 byl dům přebudováván na muzeum, které bylo otevřeno 5. července 1954.

stručně

název: Heydlův dům Prachatice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: prachaticko
GPS: 49°0'47.708"N, 13°59'56.94"E

popis objektu:
enesanční měšťanský nárožní dům na Kostelním náměstí v sousedství kostela sv. Jakuba Většího je jednopatrový dům bez dvorku s gotickým jádrem přestavěný renesančně po roce 1540 a dále upravovaný v klasicismu. Na domě se dochovalo původní renesanční řešení střešní části s atikou ukončenou cimbuřím a bohatá renesanční sgrafitová výzdoba fasády, která zahrnuje jak psaníčková, tak rovněž figurální a ornamentální sgrafita. Cimbuří je zdobeno portréty různých osob, na zbývající ploše atiky pod ním je pás portrétů prokládaných rostlinnými motivy. Okna jsou klasicistní, špaletová s vnějšími křídly v úrovni fasády, členěná šestitabulkově a osmitabulkově. Dům je nazýván Heydlův po původním vlastníkovi, prachatické rodině Heydlů, jejíž příjmení je vyvedeno ve sgrafitové výzdobě fasády na rohu domu. Následně podle archivních materiálů patřil v letech 1858 - 1885 Karlu Stifterovi, 1905 - 1929 Jakobu Winkelbauerovi, r. 1938 Johannu Wimberskému. Dům patří k historicky nejhodnotnějším objektům městské památkové rezervace v Prachaticích.

stručně

název: Klimeš Jeroným
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: prachaticko
GPS: 49°0'46.258"N, 13°59'52.157"E

popis objektu:
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, PhD. (3.dubna 1967, Prachatice) je český psycholog zabývající se psychologií rodiny, vztahy a rozchody, rodinnou problematikou včetně náhradní rodinné péče (adopce, pěstounství, hostitelství), psychologií náboženství, okrajově policejní psychologií, psychologií reklamy a církevně-pastorální psychologií. Vystupuje často v médiích. Narodil roku 1967 v Prachaticích, absolvoval gymnázium ve Vimperku, vystudoval hydrogeologii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (1990), Konzervatoř Jaroslava Ježka, psychologii na FF UK (1996) a na University Of Texas v Austinu, roku 2002 pak získal doktorát (Ph.D.) ze sociální psychologie na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval v Městském centru pro adopci a náhradní rodinnou péči, věnoval se psychologii reklamy ve firmě Dimar, byl zaměstnán v organizaci Užitečný život, přednášel psychologii na střední policejní škole, na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, na filozofické fakultě UK a VŠE. Je poradcem u veřejného ochránce práv a na MPSV. V médiích se vyjadřuje například k tématům korupce, policejních zásahů, partnerských vztahů. Jako římskokatolický křesťan se kriticky a angažovaně účastní církevního života. Arcibiskupa Miloslava Vlka obviňoval z manipulativních a intrikářských postupů a z porušování základních pravidel komunikace, čeští biskupové podle Klimeše jen udržují církev v chátrání. Je dlouhodobým odpůrcem povinného celibátu, který podle něj je jednou z příčin nedostatku kněží. Je od roku 2003 ženatý a má 2 dcery a syna. Diplomovou práci z hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1990 napsal na téma Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném. V roce 1991 napsal Úvod do teoretické psychologie. V roce 1991 navrhl úspornou metodu transkripce anglické výslovnosti pro výuku. V roce 1995 napsal práci na téma psychofyzického problému - vztahu mezi myslí a tělem a spory mezi isomorfickým a dualistickým pojetím. V roce 1996 napsal na katedře psychologie UK Praha diplomovou práci Psychologie člověka v poli katolické morálky. V roce 1996 se zabýval problematikou náboženské konverze církevně angažovaných lidí pryč od víry a z církve. V roce 1997 napsal práci o axiomatické výstavbě morální terminologie. Z oblasti policejní psychologie napsal například v roce 1998 analýzu dvou demonstrací ekoaktivistů či se zabýval korupcí policistů (1998, 2004). Ve své disertační práci se zabýval teorií reakce na ambivalentní objekt, a to zejména ve vztahu k problematice náhradní rodinné péče a týraných dětí (2002). V psychologii reklamy se zabýval detekcí signálu a výzkumem sledování pohybu očí při čtení reklamy (2002, 2003). Napsal studii o evolučním pohledu na morálku jako adaptační mechanismus (2003). Píše knihy, příručky, příspěvky a rozvíjí svoje rozsáhlé webové stránky. Pravidelně přispívá do deníků Mf Dnes a Lidové noviny, je autorem významné knihy Partneři a rozchody (Portál, 2005).

stručně

název: Rumpálův dům Prachatice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: prachaticko
GPS: 49°0'45.675"N, 13°59'53.079"E

popis objektu:
Dům nesoucí nádhernou sgrafitovou výzdobou patřil do roku 1588 zámožnému měšťanu Šebestiánu Rumpálovi a jeho jméno nese dodnes. V domě byl zřízen městský pivovar. Obraz na fasádě zobrazuje bitvu antických pěších bojovníků a jezdců, mezi okny jsou vyobrazeni pištec, bubeník, vojín s mečem, praporečník a kopiník.

Šumava.cz