Šumavský rozcestník

stručně

název: muzeum Příhraničí Kdyně
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'23.745"N, 13°2'20.821"E

popis objektu:
Muzeum Příhraničí, pravěk, bitvy českých vojsk, lidová řemesla.

stručně

název: muzeum Chodska Domažlice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'20.797"N, 12°55'39.136"E

popis objektu:
Muzeum Chodska je nejstarším muzeem na Domažlicku. Muzeum s národopisnými sbírkami, obrazy, uměleckými výrobky a historickými památkami. Podnět k jeho založení vzešel ze zasedání rady města Domažlice 28. srpna 1883. Během pěti let svého fungování byly první exponáty provizorně umístěny v prostorách augustiniánského kláštera, od roku 1893 pak na městské radnici. Rozhodujícím mezníkem v historii Muzea Chodska je umístění celého zařízení do objektu Chodského hradu v roce 1931. Tehdejší expozice byla orientována v duchu veřejné poptávky po vlastenectví především na národopis a částečně pak regionální historii. Národopisná expozice získala na atraktivitě v roce 1935, kdy byla instalována figurální kompozice chodské svatby. Tento zásah do expozice byl natolik originální, že byla obnovena i po generální rekonstrukci Chodského hradu, dokonce na původních figurínách. V době 2. světové války bylo muzeum uzavřeno. Po celou dobu války byla v atriu Chodského hradu ukryta bronzová socha J. Š. Baara, která sem byla převezena ze zlikvidovaného Baarova pomníku na Výhledech. Po osvobození pak neporušena mohla být opět instalována na obnovený pomník. Po přestávce způsobené válkou, byla expozice muzea opět zpřístupněna veřejnosti, navíc byla rozšířena o názornou archeologickou expozici a literárně historickou část, věnovanou významným osobnostem, jež měly nějakou vazbu na Chodsko či Domažlice samotné. Přestože v poválečných letech docházelo k průběžnému doplňování expozice o materiály připomínající dělnické hnutí nebo ostrahu státní hranice, zůstávaly středem zájmu návštěvníků nadále expozice archeologická, historická a především národopisná. Od roku 1991 bylo muzeum podruhé ve své historii veřejnosti uzavřeno, tentokrát z důvodu zmíněné generální rekonstrukce Chodského hradu. Od 8. 5. 1999 je expozice opět přístupná veřejnosti, navíc je možno v rámci prohlídky vystoupit na hradní věž nebo naopak sestoupit do hradního sklepení, kde je nově nainstalováno lapidárium.

stručně

název: rodný dům Františka Křižíka, Plánice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'27.71"N 13°27'55.92"E

popis objektu:
Křižíkovo muzeum v rodném domě - prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného vynálezce, tvůrce první pražské elektrické tramvaje a první evropské elektrifikované železnice. V expozici můžete obdivovat soustrojí Čachrovské elektrárny sestrojené fyrmou Křižík. Počátky prvních družstevních elektráren v českých zemích začínají na konci 19. století, první vznikla v roce 1898 v Perníku u Jáchymova, druhá v Čachrově u Klatov na říčce Ostružné. Vzhledem ke značné nadmořské výšce pociťovala obec nedostatek vody a její obyvatelé jen s velkými obtížemi obdělávali svá pole. Tyto okolnosti přispěly k založení družstva, které jim mělo pomoci překonávat uvedené potíže. Zásluhu o jeho založení v roce 1901 měl tehdejší farář v Čachrově František Blahovec, poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Družstvo se nazývalo Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely. Složené podíly po 50K vytvořily kapitál, z něhož byl zakoupen za 18 000 K starý Zikmundův mlýn na řece Ostružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel, a proto vznikla nové budova mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a elektrárna byla otevřena 16.11.1902. Na slavnosti se sešlo více než 6 000 lidí, kterým svítilo 29 žárovek. Elektrárna se stala první družstevní v tehdejším rakousko-uherském mocnářství. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989. Zajímavou zmínku o Čachrovské elektrárně poskytuje brožura Elektřina v zemědělství z roku 1903: „Následování hodný příklad praktického využití vodní síly hospodářským družstvem podalo družstvo rolnické elektrárny v Čachrově. Obec tato rozložená na vrchu 700 m nad mořem, trpěla nedostatkem vody, a jako všude jinde nebyli hospodáři v tomto horském místě s to zjednat si dostatek pracovních sil pro obdělání pozemků, mlácení obilí a řezání řezanky. Na radu Křižíkovy firmy se proto odhodlali zakoupit malý vetchý mlýnec, opodál obce v údolí položený, jehož bohaté vodní síly bylo užitkováno jen nepatrně. Když pak mlýn vyhořel, postavilo družstvo novou budovu, zařídilo mlýnské stroje, způsobilé k semílání obilí všeho členstva družstva. Úpravou potoka, hlavně rychlého odpadu vody, bylo dosaženo spádu přes 6 m, a ježto přitéká vody přes 300 l za vteřinu, je takto získáno 30 k vodní síly. Při plném zatížení turbíny spotřebuje mlýn asi 11k; aby zbývající síla byla plně využitkována, usneslo se družstvo, aby byl postaven dynamoelektrický stroj k výrobě elektrického proudu, který za dne žene v selských usedlostech motory k mlácení, řezání řezanky, motory šrotovníku, kruhové pily, obecního vodovodu, večer pak celou obec osvětluje. Takové byly počátky zemědělské elektrisace v Čechách, připravované a z největší části financované Františkem Křižíkem.“ Soustrojí z původní Čachrovské elektrárny tvoří vystavená rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V. Dále regulátor firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích systém Hartung z let 1910 - 1912 (doplněk mimo Čachrovskou elektrárnu). V neposlední řadě je k vidění funkční oblouková lampa firmy František Křižík z roku 1884 se štítkovými údaji, napětí 18 - 22 V a pro 12 - 16 A.

stručně

název: horská synagoga Hartmanice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'14.77"N; 13°27'15.38"E

popis objektu:
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje.

stručně

název: infocentrum Klenčí pod Čerchovem
kategorie: instituce
podkategorie: infocentra
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'6.468"N, 12°48'54.166"E

popis objektu:
Informační středisko Klenčí pod Čerchovem - poskytování informací o dopravě, ubytování a kulturním a sportovním vyžití ve městě a okolí. Prodej map. Nabídka průvodcovských a kopírovacích služeb. Exkurze do podniků s tradiční řemeslnou výrobou.

stručně

název: infocentrum Chodská liga
kategorie: instituce
podkategorie: infocentra
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'6.467"N, 12°48'54.164"E

popis objektu:
Informační středisko Svazku obcí Chodská liga.

stručně

název: kostel sv. Martina, Klenčí pod Čerchovem
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'5.512"N, 12°48'53.308"E

popis objektu:
Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem pochází již ze středověku, z 15. století. Roku 1734 byl zbořen a místo něho postaven nový zasvěcený sv. Martinovi. Jedná se o jednolodní barokní stavbu z mohutnou věží, ukončená trojbokým presbytářem. Loď je obdélná, s užším, trojboce uzavřeným kněžištěm se sakristií na severu. Hranolová věž z menší části vysunuta ze středu průčelí. Stěny kostela člení pilastry s píšťalami v hlavicích. Okna mají polokruhové záklenky. Věž zastřešena cibulovitou bání. Po stranách věže vrcholí průčelí kostela volutovým štítem. Kostelní loď opatřena zrcadlovým stropem. V kněžišti je valená klenba s trojúhelnými výsečemi. V sakristii klenba valená. Interiér kostela pokrývá velmi bohatá štuková dekorace neobvyklého typu s motivy mřížek a stuhy. Barokní varhany v kostele sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem byly vytvořeny v roce 1758, pocházejí z dílny varhanáře Antonína Gartnera. Nad vchodem je umístěn znak rodu Stadionů.

stručně

název: Baar Jindřich Šimon
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'7.532"N, 12°48'54.808"E

popis objektu:
Jindřich Šimon Baar (7.února 1869, Klenčí pod Čerchovem – 24.října 1925, Klenčí pod Čerchovem) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918-1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné vsi. Po jeho smrti v Klenčí zřídili Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko od Klenčí, v malé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn.

Šumava.cz