Šumava: domažlicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Expozice informačního střediska NP Šumava je zaměřena na historii osídlení území (rýžování zlata, obchodní stezky, hamernictví, sklářství, výrobu ze dřeva), vegetaci rašelinišť, problematiku horského lesa apod. Muzeum příhraničí ve Kdyni vás netradiční formou seznámí s historií příhraničního regionu od pravěku až po současnost. Muzeum sídlí v rekonstruované budově bývalých přádelen. Expozice je zaměřena zejména na historii regionu, textilní průmysl, zemědělství a na česko-bavorské soužití v příhraničí. Hlavní důraz je kladen na velkoformátové fotografie charakterizující výrobu či dobu. První expozice vás zavede do pravěkého života. Ocitne se v pravěké chýši, seznámíte se s pohřební mohylou, nasajete hrdost českých vojsk po vítězných bitvách u nedalekého Brůdku i u Domažlic. Oblast Všerubského průsmyku však nepamatuje pouze boje, odedávna sloužila především jako důležitá spojnice mezi českou a bavorskou kulturou. Pohraničí se tak vyznačuje bouřlivou minulostí, potyčky a sváry střídaly obchod a prosperita. Druhá expozice představuje stovky exponátů z historie regionálního textilního průmyslu a zemědělství. Interaktivní expozice je zaměřena hlavně na nejstarší místní obor přádelenství, také na tkalcovství a lnářství. V modrotiskařské dílně si můžete potisknout látku, podobně je koncipován stroj na výšivky a koželužna, které skončily v Kdyni v roce 1948. Zemědělská část sbírek je věnovaná hlavně chovu simetského skotu, z něhož byl na Kdyňsku vyšlechtěn novokdyňský druh. Třetí expozice představuje spolkový život ve Kdyni a architekturu.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Červencový večer se chýlil zvolna na široká Blata zbudovská, na žírné lány obilní, jež je vroubí ze všech stran. Slunce již se silně sklonilo k modravým horám staré Šumavy, které se halily v šedé závěje, jako by svá věkovitá čela chtěly chrániti před děsným úpalem, jenž sršel z nemilosrdných kleneb nebeských. Možná že se uchránily, že milý chládek vanul v hustých lesích vysoko se pnoucích nad nepřehlednými rovinami, rozkládajícími se podél řeky Blaníce a Podeřišťského potoka, jenž, přicházeje od Netolic, zpočátku teče směrem severovýchodním, pak, zahýbaje k jihovýchodu, mocným obloukem obepíná Blata i šest z devíti blatských vsí, Hlavatec, Selce, Zbudov, Plástovice, Pašice a Pištín, zůstavuje na svém levém boku pouze Nové Sedlo, Lhotu, dříve Prášlivou, nyní Českou zvanou, a Mydlovary, načež u Zlivi, přeměniv dříve svoje jméno v potok Soudný a potok Černý, pod baštou, řečenou Vomáčka, ústí do velkého Zlivského rybníka, kterým protéká, aby pak naplnil ohromnou pánev největšího po Rožmberském českého rybníka, obrovitou Bezdrev, z níž když vytekl, spěje rychlým tokem k Vltavě, do níž vpadá u Bavorovic nad Hlubokou.
Kraj rovný jako stůl, vyplněný bohatými, žírnými lány, posetý nesčíslnými velkými i malými rybníky, pánev jakási, zalitá v dávnověku vodou, která tu tvořila, jak se zdá, obrovské jezero, z něhož tu a tam ostrůvek vystupoval a jehož břehy na severu a jihu sotva stanovití lze; na západě je tvořila pahorkatina šumavských výběžků, zponenáhla vystupující od Strčic k Netolicům, od Netolic pak k severu a k severozápadu k Nestanicům, Libějicům a k Svobodným horám žbánským, klonícím se svým druhým svahem k toku hořejší Blaníce; východní břeh tvořila hornatina, pokrytá hustými, krásnými lesy, vystupující podél levého břehu Vltavy od Hluboké až k Vltavotýnu, a pak dále k severu, pohoří to, které nyní protíná lokálka, vedená od Čičenic u Vodňan přes Temelín k druhému ze zde jmenovaných měst.
Blata, rozkládajíce se jižně velkého Zbudovského rybníka a sevřena polokruhem, jejž tvoří tok Podeřišťského (Soudného) potoka až k rybníku řečenému Volešek, a na jihovýchod od tohoto až k Zlivskému rybníku, k Bezdrevi a k císařské silnici, rovně běžící od Češňovic k Pištínu, bývala částí dna onoho jezera. Jak již jméno svědčí, byl to dojista ještě v dobách historických kraj močálovitý, čehož dokladem i to, že pod drnem se objevuje vezde lignit rázu dosti mladého. Jižní část Blat jest již od dávných věků proměněna v žírnou a ornou půdu; ne tak severní jich část, vlastní katastrální Blata, na níž se sice dnešního dne také už tráva seče a jež poskytuje pohled bohatých zelených lučin, ale která donedávna ještě sloužila ve výměru mnoha set hektarů výhradně za pastviska, na nichž se pásala ohromná stáda koňů, skotu, ovcí, vepřů a hus. Jsou ovšem i dnes ještě místa bahnitá, a rozvodní-li se Soudný potok, nebo v dobách delších jarních a podzimních dešťů, velká část těchto nížin stojí pod vodou.
Na podzim, když otava se sklidila, pase se vezde skot; i s velkými stády hus se shledáš, ale koní, ovcí a vepřů více neuvidíš, leda výjimkou. Zato po všecky doby roku pasou se tu hloučky srnců, a nesmírná hejna všelikého vodního a bahenního ptactva, kachny, divoké husy, čejky, rackové tu přelétají, onde na pastvu se snášejí, a láni bývá a křiku a křehotu, až uši zaléhají.