Šumavský rozcestník: kostel sv. Vavřince, Stráž

kostel sv. Vavřince, Stráž - Domažlice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kostely
kostel sv. Vavřince, Stráž - Domažlice

detailní info

kategorie: kultura a památky / kostely
lokalita: domažlicko
GPS: 49°25'12.866"N, 12°54'39.029"E

popis

Kostel svatého Vavřince leží na vrcholu nedaleko Domažlic (z druhé strany nad obcí Stráž) a založila jej roku 1695 měšťanka Zuzana Veselá jako barokní kapli. Dne 19. 6. 1683 totiž vyšlehl v Domažlicích na náměstí náhlý požár a bohatá měšťanka Zuzana Veselá, rodem Sládová 1642 - 1689, byla ve svém domě sama, v úzkosti poklekla před obrazem sv. Vavřince a přislíbila založit k jeho cti a chválí poutní kapli na svých pozemcích, zahrnující rovněž porostlé temeno vrchu. Požár pak opravdu brzy zanikl. Paní Zuzana skutečně brzy stavbu zahájila, ale zanedlouho ji smrt zabránila v uskutečnění nábožného slibu. Stavbu též podporoval i tehdejší domažlický děkan, P. Mauricius Borovský z Dobřan. Po smrti paní Zuzany se stavby ujal její syn Jan Veselý a po něm pokračovala vdova Kateřina. Výstavba byla započata v roce 1685, k vysvěcení kaple došlo 10. srpna 1695. Podle tradice dostala hora po donátorce kaple název Veselá hora. Už tehdy se konala na vrch Vavřinec velká a slavná procesí. Ovšem podle historických pramenů byl založen již v 10. st. knížetem Boleslavem na počest vítězství nad Maďary, kteří po porážce na Lešském poli v roce 995 utíkali do šumavských lesů (k bitvě na Lechu došlo ve svátek sv. Vavřince). Tato nepříliš udržovaná kaple, obsluhovaná poustevníkem, musela být ovšem již roku 1761 pro špatný stav uzavřena. Na jejím místě byla postavena kaple větší a v roce 1775 byla vysvěcena. Jako jiné kláštery, kostely i kaple postihly i kostelík sv. Vavřince na Veselé hoře josefínské reformy - po deseti letech užívání byla patentem Josefa II. zrušena a zbavena vnitřního zařízení. Jen koupí do soukromého majetku domažlickým knězem P. Maxmiliánem Ledvinou se ho podařilo zachránit a po důkladné opravě byl v roce 1851 znovu vysvěcen. Od té doby se k němu každoročně konala pouť, která se postupem času stala nejvýznamnější poutí na Chodsku a zastínila i další dvě domažlické pouti, svatojánskou a mariánskou. Atmosféru zdejších svatovavřineckých poutí zachytili ve svých dílech i mnozí spisovatelé jako Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Vrchlický nebo Teréza Nováková. V roce 1917 byly zrekvírovány dva kostelní zvony pro válečné účely; ve 20. letech 20. století byly nahrazeny novými zvony „Vavřinec“ a „Anna“, ty pak byly zrekvírovány v roce 1942. Téměř celonárodní událostí se stala pouť v roce 1939 dne 13. srpna, kdy se do Domažlic podle úředních odhadů sjelo kolem 120 tisíc lidí z celých Čech i Moravy, přivezených desítkami zvláštních vlaků a tisíci automobilů, a pouti se zúčastnila také řada představitelů české kultury, například Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, František Kocourek a Julius Fučík. Jednalo se o největší z poutí, na nichž Msgre. Stašek v létě 1939 ve svých kázáních demonstroval odpor českého národa proti německé okupaci. Pouť vyvrcholila emotivní přísahou přítomných poutníků, že svou vlast nikdy neopustí a nezradí. Po skončení druhé světové války byla tradice poutí obnovena - v roce 1945 dne 12. srpna při ní opět kázal Msgre. Stašek, který se krátce předtím vrátil z Dachau, a to za účasti asi 80 tisíc poutníků. V roce 1947 vedl poutní bohuslužbu pražský arcibiskup Josef Beran. Poutě se zde konaly až do roku 1949, poté byly komunistickým režimem opět zakázány. Jako jejich náhrada začaly být pořádány akce estrádního charakteru, které měly vytlouct z povědomí jejich náboženský charakter – v roce 1951 při příležitosti výročí bitvy u Domažlic, v následujících letech v podobě dožínkových slavností. A tak jejich návštěvnost však postupně klesala. Od roku 1955 se namísto pouti konala každoročně přehlídka českých folklórních souborů s názvem Chodské slavnosti. K úplnému potlačení náboženského charakteru svátku byl jejich termín od roku 1963 přesunut na červencový Den pohraniční stráže. V letech 1968 až 1969, kdy se poutě opět mohly uskutečnit, celebroval poutní mši na Veselé hoře českobudějovický biskup Josef Hlouch a součástí pouti byly i Chodské slavnosti. Normalizace přinesla opětovný zákaz poutí a pokračující Chodské slavnosti získaly politický podtext, kterého se začaly postupně zbavovat až v 80. letech 20. století, kdy se mohly více zaměřit na národopis. V roce 1990 se svatovavřinecké poutě opět staly největší církevní událostí na Chodsku. Při pouti v roce 1990 byla na Vavřinečku odhalena pamětní deska Msgre. Staškovi. Poutní mše, které se od roku 1992 konají vždy dvě (v sobotu i v neděli), sloužili například Giovanni Coppa (1994, 1995, 1996, 1997 a 1999), Karel Otčenášek (2002), Karel Herbst (2003), František Hylmar (2004), Artur Matuszek (2004), František Radkovský (2005 a 2009), Josef Koukl (2006), Zbigniew Czendlik (2007), Prokop Siostrzonek (2008) a Tomáš Holub (2011). Do kostela byl zaveden elektrický proud a z výtěžku sbírky, vyhlášené v roce 2007, proběhla v letech 2008-2009 obnova kostela, při níž došlo k rekonstrukci střechy a fasády a k vymalování interiéru. Kostel sv. Vavřince je prostá obdélná stavba z roku 1775 s plochým stropem a trojboce zakončeným presbytářem s paprsčitou klenbou. Zařízení z 19. století, oltářní obraz a varhany kolem 1800. Stavbu obklopují památné lípy. Poutní místo se lidově nazývá Svatý Vavřineček a chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.