Šumavský rozcestník: Jirásek Alois

Jirásek Alois

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°32'19.728"N, 13°3'33.356"E

popis

Alois Jirásek (23. srpna 1851, Hronov – 12. března 1930, Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Alois Jirásek pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822-1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821-1887). Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863-67), české gymnázium v Hradci Králové (1867-71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871-74). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu. Roku 1888 přesídlil do Prahy, kde bydlel na dnešním Jiráskově náměstí, nejdéle (od roku 1903 do smrti) v ulici Resslova č. 1, kde pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení Československé samostatnosti v 11. hod. pod sochou Sv. Václava 28. října 1918 a v sobotu 21. prosince 1918 vítal projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze, při jeho triumfálním návratu do vlasti. V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1925V parlamentu zasedal za Československou národní demokracii. V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově. Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova. Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české, které pro svou veršovanost úspěšně vstoupily do četby pro děti a mládež). Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady, idyly a romance, vyhledávané dodavateli, ilustrátory a potom i filmovými tvůrci (Filosofská historie. 1878, Maryla, 1887, Zahořanský hon, 1889, Balada z rokoka, 1905). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna a podle dochovaných vzpomínek v knize Z mých pamětí, se potuloval mladý Lojzík Jirásků v okolí Staňkova při častých návštěvách u svého strýce v mlýně zvaném Paseka. Při večerních přástkách pozorně naslouchal vyprávění mlynářů, mládků, stárků i zavítavších vandrovníků zaručeně skutečné příběhy o nadpřirozených bytostech a hastrmanech. Svoje postřehy později zúročil právě v této divadelní hře. V okolí Staňkova vede dnes naučná stezka „Po stopách Jiráskovy Lucerny“.