Šumavský rozcestník: kaple sv. Anny, soutok Lužnice

kaple sv. Anny, soutok Lužnice - Vltava

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kaple
kaple sv. Anny, soutok Lužnice - Vltava

detailní info

kategorie: kultura a památky / kaple
lokalita: písecko
GPS: 49°13'48.757"N, 14°23'23.917"E

popis

V místech, kde se vlévá Bohunický potok z levého břehu do Vltavy, bylo původně hluboké Svatoanenské údolí s několika usedlostmi a silnici k obci Neznašov. Při stavbě přehradní nádrže Orlík bylo údolí překlenuto mostem a usedlosti demolovány. Zachována zůstala barokní kaple sv. Anny z roku 1775. V roce 1900 byla kaple opravena na náklady hraběnky Kateřiny Berchtoldové, manželky posledního majitele neznašovského panství. Letopočet opravy je uveden ve fasádě nad vchodem. Pod oltářem vytékal původně v interiéru kaple pramen, jemuž byla přisuzována zázračná moc. Voda byla skutečně kvalitní, firma J. R. Havlů z ní na počátku 20. století vyráběla sodovku a voda se dovážela i do nemocnice v Českých Budějovicích. Dnes pramení ve stráni za kaplí. Kaple bývala každoročně na sv. Annu (26. července) cílem procesí z neznašovského kostela sv. Trojice. Na tomto místě se stékají dva největší jihočeské toky, Lužnice ústí z pravého břehu do Vltavy a Vltava pokračuje dále ke Zvíkovu, aby zde přijala do svých vod další z přítoků - Otavu. Pamětníci vzpomínají, že v době, kdy nebyla hladina Vltavy zdvižena přehradní nádrží Orlík, bylo dobře patrné rozdílné zbarvení vody, kterou s sebou řeky přinášely. Lužnice byla zelená a Vltava hnědá, podle pramenů v šumavských rašeliništích. Přímo na soutoku odhalili archeologové sídliště ze starší doby bronzové. Šlo o zcela výjimečnou a mimořádně důležitou osadu. Podle nálezů byla významným centrem obchodu. Dochovaly se i stopy kovolitectvi a rázovitá keramika, která naznačuje kontakt se středním Podunajím. Dnes je lokalita z velké části zatopena. Archeologické nálezy jsou součástí expozic Městského muzea v Týně nad Vltavou. Boží muka před napuštěním přehradní nádrže Orlík vyčnívala vysoko nad vodní hladinu, při dokončováni vodního díla zachráněna přístavbou betonového podstavce. Nejstarší zpráva o božích mukách pochází z Josefínského katastru z roku 1785, kde se o nich hovoří jako o Semenecké kapli (podle názvu blízkého lesa Semence). Lidová povést jim přisuzuje starší historii, pojící se k příběhu z konce 13. stol.: Po smrti krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278 spravoval zemi až do zletilosti jeho následníka Václava II. Václavův poručník Ota V. Čechy byly sužovány hordami braniborských vojsk, které sem Ota povolal. Jak zacházel se svěřenou zemi i s budoucím králem Václavem je z historických pramenů dostatečně známo. Také nedaleký Týn nad Vltavou byl roku 1280 vypleněn braniborskými vojsky. V roce 1281 zasáhla království obrovská neúroda a následný hladomor. V hlubokých lesích vltavotýnského kraje se tehdy, tak jako na mnoha jiných místech, ukrývaly tlupy lupičů. Přepadávaly kupecké povozy na stezce vedoucí z Pasova přes Prachatice a Týn nad Vltavou, drancovaly okolní vesnice a nezřídka se odvážily až do města, takže se obchodníci začali brzo Týnu vyhýbat. Týnští měšťané se marně snažili dovolat spravedlností. Obrat nastal až v roce 1287, kdy Týn nad Vltavou obsadilo vojsko krále Václava II. Do Týna je povolal tehdejší vlastník týnského panství, pražský biskup, který tím poskytl králi oporu proti vzpouře Vítkovců. Centra vzpoury se nacházela v Bechyni a na Zvíkově a Týn nad Vltavou, vklíněný mezi vítkovské panství jako ostrůvek v moři, byl výhodným strategickým bodem. Konšelé tehdy prosili velitele královských vojsk, aby jim pomohl v boji proti banditům. Velitel jejich naléhavým prosbám nakonec vyhověl a vojáci spolu s měšťany uchystali na lupiče léčku. Městští radní rozhlásili po okolí, že pořádají na počest královského vojska večerní slavnost, na kterou jsou zváni všichni z Týna i okolí. Doufali, že se tato zpráva donese i k lupičské bandě, která řádila nedaleko města. Místo na slavnost však vojsko večer vytáhlo tajně k nedalekému lesu Semenci, kde se měli lupiči ukrývat. K ránu se jim podařilo zahnat celou bandu až k soutoku Lužnice a Vltavy. Jen několika mála členům se podařilo přeplavat na druhý břeh a uprchnout. Soud nad bandity byl krátký a jasný. Všichni, včetně jejich vůdce, byli na místě popraveni. Týnští měšťané pak postavili na místě popravy boží muka jako dík za záchranu svých majetků a jako připomínku tohoto příběhu pro příští věky. Tolik pověst doplněná o historická fakta. A však městu Týnu nebyl ani poté dopřán tolik očekávaný klid a pokoj. V srpnu roku 1289 vypálil Vítek z Hluboké, bratr známého Záviše z Falkenštejna, biskupské zboží, jako pomstu za biskupovu pomoc králi. Nejprve vyplenil Pelhřimov a na zpáteční cestě k Hluboké také Týn a sedm okolních vesnic. Vzpoura Vítkovou pak byla částečně potlačena až po roce 1290, kdy byl před hradem Hluboká popraven Záviš z Falkenštejna. Ale to už je jiná kapitola a jiná pověst.