Šumavský rozcestník: Horní Lukavice

Horní Lukavice

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°36'42.451"N, 13°19'36.201"E

popis

Obec Horní Lukavice se nachází v okrese Plzeň-jih, kraj Plzeňský. První zmínky o Horní Lukavici pocházejí již z roku 1216 a tímto je považována za jednu z nejstarších obcí na západě Čech. Leží v nadmořské výšce 370 m n. m. Od roku 1379 většinou patřila k Dolní Lukavici, ale byly zde dva zemanské statky, k jejichž rozdělení došlo až později. Prvním majitelem obce se stal pan Jan Lukava z Lukavice. Proslavil se v boji proti Bavorům a v roce 1406 s nimi uzavřel mír. Pro tyto služby mu král Václav v roce 1407 dovolil zřídit kaplanství a oltář "desetitisíc mučedníku" v kostele sv. Petra a Pavla v Dolní Lukavici. V průběhu staletí se na Lukavici vystřídaly desítky pánů. Mezi nejzajímavější patří například Jáchym Loubský z Lub a na Řenčích, který Lukavici vlastnil od roku 1615. V letech 1618 až 1620 účastník stavovského povstání. Ač je za tento čin pokutován ztrátou poloviny majetku, vyvázl díky podvodu zcela bez újmy. Podařilo se mu totiž přesvědčit královskou komoru, že dluhy na statcích činí více nežli pokuta. Jeho majetek zahrnoval vsi Horní i Dolní Lukavici, ves Lišice, Háje, Osek, Libakovice, Plevňov, Knije, Krasavce, pustou ves Lomy, ves Snopoušov a Vodokrty se dvorem a díl vsi Předenic. V roce 1651 se při prodeji statku Otovi Jiřímu z Helversonu na Tasňovicích a Racovech na tehdejší podvod přišlo a královská komora nařídila celé panství prodat k zaplacení veškerých škod. Císař Leopold I. daroval roku 1662 svá práva ke statku hraběti Františku Albrechtovi Harrachovi, jenž Horní i Dolní Lukavici a Řenče obratem prodal Karlu Leopoldovi hraběti Caretto - Millesimo. Tímto byly vsi prodány již roku 1666 Pavlovi hraběti z Mozina. Jeho syn Ferdinand Matěj vlastnil kromě Dolnolukavického panství také panství Seč. Tento panovník roku 1712 pak rozšířil dědictví o ves Chlumčany a roku 1717 ještě o Letiny. K zásluhám Morzinů lze bezesporu přiřadit trojkřídlý barokní zámek v Dolní Lukavici, na jehož stavbě se podílel plzeňský architekt Jakub Auguston mladší. Mezi záliby Morzinů patřila mimo jiné i hudba. Morzinové, zejména Ferdinand a jeho syn Karel Josef František, se stali též významnými mecenáši hudebních skladatelů. Měli dokonce vlastní kapelu se 16 hudebníky. Nejznámější hudebník Josef Haydn, o jehož zdejším působení, jakožto kapelníka, se vedou neustálé dohady. Předpokládá se však, že byl součástí tohoto hudebního tělesa v období mezi rokem 1757 a 1761. Složil zde svou první symfonii, tzv. Lukavickou. Datum jejího vzniku však rovněž není přesně datována. Hrabě Karel Josef František Morzin prodal roku 1780 spojené panství lukavické hraběti Karlu Bedřichu z Hatzfeldu, od nějž je pak roku 1794 odkoupil hrabě Hugo Damian ze Schönbornu, který z panství učinil v roce 1811 fideikomis (majetek, který zakladatel zajišťuje pro rod ustanovením o jeho nezcizitelnosti a dědické posloupnosti) pro třetí schönbornskou linii. Panství se v té době skládalo ze tří statků, jimiž byly Dolní Lukavice s 18 vesnicemi, Přeštice a Žehrovice se 3 vesnicemi a Příchovicemi se 6 vesnicemi. Posledním majitelem statku se stal pan Veverka, vlastnící jej od poloviny třicátých let 20. století do roku 1945. Tento rok panství připadlo státu, neboť se na něj vztahoval dekret číslo 12. vydaný prezidentem Benešem. Při jihovýchodním okraji obce Horní Lukavice stál velkostatek - dříve poplužní statek Dolnolukavský. V místě nynějšího čísla popisného 10 "u Milotů" stávala zmíněná starobylá tvrz. Ke konci 14. století sloužící jako sídlo pánů z Hrádku, mající ve znaku klikaté vodorovné břevno. Tentýž rod vlastnil rovněž Dolní Lukavici. Pověsti o podzemním spojení bývalé tvrze s lomem u hřbitova v Dolní Lukavici nejsou podložené na pravdě. Pod touto tvrzí, nebo v její blízkosti bývaly snad sklepy, sloužící ve válečných dobách coby úkryt. Vchod do těchto sklepů je během staletí zasypán a pověsti pak prodloužily délku chodeb až k nemožnosti. Na místě tvrze pak nalezeny různé historické předměty - kachle, nádoby, které jsou dnes uloženy v plzeňském muzeu.