Šumavský rozcestník: zámek Kanice

zámek Kanice

detailní info

kategorie: kultura a památky / zámky
lokalita: domažlicko
GPS: 49°28'32.110"N, 13°4'24.370"E

popis

Laurenz Perger byl povýšen do rytířského stavu v roce 1815. V té době získal rod statek a zámek Kanice u Domažlic. V roce 1915 byl Rudolf Perger (* 1869) povýšen do stavu svobodných pánů. V Kanicích, které patřily rodu do konce druhé světové války, postavil českou školu. Rudolf von Perger byl milovník a znalec hudby, vydal „Dějiny Společnosti přátel hudby ve Vídni“ a několik publikací věnovaných Vídeňské filharmonii. Rodina jeho staršího syna Hanse (* 1895) žila v Bratislavě, mladší Eduard (* 1897) žil v Hradci Králové. Ves Kanice je poprvé spolehlivě doložena v roce 1325, kdy byl jejím majitelem Děpolt z Rýzmberka. Pravděpodobně on nebo jeho nejbližší potomek vybudovali nad Kanicemi menší hrad, který nazvali na paměť svého rodu Nový Rýzmberk. Hrad se však od počátku 15. století většinou nazýval Netřeb podle jména vrchu, na němž stál. Až do druhé poloviny 15. století sloužil jako sídlo držitelů kanického statku, mezi jehož příslušenstvím se v r. 1382 uvádí poprvé i kanická tvrz. K nejvýraznějším držitelům kanického zboží patřili od konce 14. století vladykové Kaničtí z Čachrova. Ti hrad Netřeb opustili a vrátili tvrz ve vsi, kterou si zřejmě na počátku 16. století stavebně upravili. Když roku 1528 přejímal kanický statek Jan mladší Kanický, patřily k němu tvrz, dvůr a ves Kanice, pustý hrad Netřeb, ves Příkřice a Přívozec s tvrzí a dvorem. V roce 1585 připadly Kanice bratrům Zikmundovi a Divišovi Kanickým. Zikmund držel po roce 1603 statek sám a přikoupil k němu v roce 1595 část vsi Hradiště. Tvrz byla kamenná stavba s vysokými štíty, která měla v přízemí vinopalnu, potravinový sklep a další dva menší sklípky, sladovnu a stáj pro čtyři koně. Vedle kuchyně byly zřejmě v prvním poschodí pokoje, komory a menší sýpka na obilí. Snad ještě Kaničtí přestavěli v druhé polovině 17. století zdejší tvrz na barokní čtyřkřídlý, většinou jednopatrový zámek se čtvercovým dvorem, kolem něhož vedla v přízemí chodbička, otvírající se na každé straně do dvora třemi oblouky. V přízemí byly nízké klenuté místnosti pro čeleď a komory pro různé potřeby, v prvním patře obytné pokoje s rákosovými stropy. V roce 1705 koupil zadlužený statek za 55 000 zlatých František z Kampionu, ale již v roku 1713 jej prodal Marii Markétě Valdštejnové a tak se Kanice dostaly prostřednictvím jejího bratra Františka Josefa Černína k chudenickému panství. V roce 1734 však Kanice koupil Jan Josef Hildprant-Ottenhausen a od té doby zůstaly samostatným statkem až do nové doby. Další majitel Kanic, Josef Jáchym Schmiedtgräbner z Lustenecku, nechal v roce 1765 vybourat přízemní klenby uprostřed severního křídla zámku a postavit pozdně barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, sklenutou dvěma plackami. K další úpravě kanického zámku došlo ještě kolem roku 1870. Celý objekt byl zmodernizován, západní čelní stěna byla zvýšena a přistavěn k ní portik. Také renesanční, barokní a rokokové stropy vzaly za své. Kolem zámku byl nadále udržován větší anglický park, došlo však k rušení rybníků v blízkém okolí. V dnešních dobách bez užitku chátrá a zámecká zahrada zarůstá. V roce 1945 v něm měl sídlo červený kříž (liga proti TBC). Od roku 1950 do roku 1986 byla zámecká budova majetkem KNV a byla v něm zřízena zvláštní škola internátní. Po roce 1986 byl objekt předán armádě. Během doby, kdy byl zámek majetkem vojska, byl částečně zdevastován.