Šumava.cz

PhDr. Petr Zenkl (13.června 1884, Tábor – 2.listopadu 1975, Raleigh, Severní Karolína, USA) byl český a československý politik, primátor města Prahy (duben 1937 – únor 1939 / 1945 až 1946), předseda národně socialistické strany (1945 – 1948), místopředseda čs. vlády (1946 – 1948), po komunistickém převratu v únoru 1948 exilový politik a předseda Rady svobodného Československa (1949 – 1974). Narodil se jako osmý syn z deseti chlapců a z jedenácti sourozenců živnostníka – původně samostatného krejčího, později obchodníka s látkami. Otec byl českým vlastencem, a proto jeho děti chodily do Sokola. Petr díky svému nadání zrychleně vystudoval osmileté reálné gymnázium v Táboře i Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a již v roce 1907 se stává jedním z nejmladších doktorů filozofie. Při studiích v Táboře se ve svých devatenácti letech seznámil s dcerou Pavlou svého učitele historie Josefa Vycpálka, která se stala o šest let později. Po absolutoriu se Petr Zenkl věnoval učitelskému povolání. Odešel znovu do Prahy, kde vyučoval na Obchodní akademii v Praze, pak v obchodním odboru pražského Vysokého učení technického. Pak se vrátil do rodného Tábora učit na Vysoké škole zemědělské, ale pak byl povolán do Karlína na nově otevřenou Obchodní akademii. V roce 1909 přišel do Osvětového svazu, o dva roky později byl postaven do čela přednáškového odboru tohoto svazu, kterým zůstal až do roku 1928. V roce 1912 byl zvolen do Výboru Osvětového svazu a tuto funkci zastával do roku 1925. V březnu 1914 inicioval Petr Zenkl založení „Výboru pro oslavy Husovy“ a stal se jeho předsedou. Od záměru uspořádat oslavy k 500. výročí upálení Jana Husa jej neodradilo ani vypuknutí I. světové války v červenci 1914. Svolal z Čech a Moravy vydělávací výbory k poradám o všenárodních Husových oslavách a dosáhl toho, že se oslavy uskutečnily a byly završeny velkolepou manifestací 4. července 1915 v pražském Obecním domě. Po vzniku Československé republiky se z Osvětového svazu stal „Masarykův lidovýchovný ústav“, který ve své vzpomínkové publikaci „Husova škola v našem národním odboji“ vydané roku 1922, zaznamenává mnohé Zenklovy projevy z tohoto období. Obecními volbami v roce 1913 stal se Zenkl členem karlínského zastupitelstva a zahájil tak svou dráhu komunálního politika, další funkce byla od roku 1919 starosty města Karlína, tu zastával až do vzniku Velké Prahy roku 1922. V roce 1923 byl pak Zenkl zvolen předsedou Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy. Zenkl stál u zrodu Ústředních ústavů sociální péče v Krči. V roce 1937 nastoupil jako primátor. Byť měl dva smutné úkoly – vést delegaci města Prahy v průvodu při pohřbu prezidenta T. G. Masaryka 21. září 1937 a rozpuštění městského zastupitelstva Zemským úřadem 24. února 1939 po vzniku protektorátu. V první den druhé světové války 1. září 1939 v rámci akce Albrecht der Erste zatčen a uvězněn na Pankráci, odkud byl transportován do Dachau a posléze do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde byl osvobozen armádou generála Pattona a s pomocí americké vojenské stanice mohl odletět přes Frankfurt a Paříž do Londýna. Na jeho místo primátora Prahy byl po válce dosazen komunista dr. Václav Vacek. Revoluční výbor Československé strany národně socialistické jej na svém tajném zasedání 25. dubna 1945 v budově Melantrichu v Praze zvolil předsedou ČSNS. Primátorská funkce byla Zenklovi přiznána až v srpnu 1945 a vykonával ji do května 1946, kdy proběhly volby. Po volbách 1946 se jako předseda druhé nejsilnější strany po KSČ stal místopředsedou první vlády Klementa Gottwalda. Předsedou národně socialistické strany byl znovu zvolen 2. března 1947 na XIV. sjezdu této strany, kterého se zúčastnily tři tisíce delegátů. V únoru 1948 podal společně s dalšími nekomunistickými ministry demisi, aby přiměl komunistického ministra vnitra Noska ke zrušení neústavních kroků, které Nosek v resortu prováděl. Po komunistickém únorovém puči byl pod nepřetržitým dozorem StB, přesto se mu v srpnu 1948 podařilo i s manželkou uprchnout na Západ. V následujících letech se stal hlavou československého politického exilu (v letech 1949–1974 byl předsedou exilové Rady svobodného Československa se sídlem ve Washingtonu, D. C. a také předsedou exilové ČSNS). Petr Zenkl a jiní národní socialisté, kteří zemřeli v emigraci, jsou pohřbeni ve fiktivním hrobě Milady Horákové na Vyšehradském hřbitově v Praze. 28. října 1991 udělil prezident republiky Václav Havel dr. Petru Zenklovi in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva.