Šumavský rozcestník: hradby Písek

hradby Písek

detailní info

kategorie: kultura a památky / pamětihodnosti
lokalita: písecko
GPS: 49°18'23.076"N, 14°8'46.185"E

popis

Město Písek bylo chráněno již od svého vzniku ve 13. stol. (na popud krále Přemysla Otakara II.) ve 13. století. Příkop sloužil k obranným účelům, které byly do 17. století zvýšeny až do výšky deseti metrů. Hradby obepnuly město ze všech stran a dovnitř bylo možno vstoupit třemi branami. U kamenného mostu stála nejvýstavnější brána zvaná Pražská (také Dolní), na opačné straně města Budějovická (Týnská nebo Horní) a v jihozápadní části Putimská. Putimská byla zbořena jako první, již v roce 1836 a dodnes ji připomíná znárodnělá studentská píseň „Když jsem já šel tou Putimskou branou“. Zbylé dvě brány překážely také provozu a byly zbourány kolem poloviny 19. století. Součástí píseckého opevnění byly parkány, což je zesilující a podpůrný prvek gotického opevnění. Parkán je prostor mezi vyšší hlavní a nižší parkánovou hradbou nebo příkopem, většinou upravený navážkou hlíny a umožňoval nasazení dvou řad střelců nad sebou a zmenšoval možnost proražení opevnění. V případě proražení parkánové hradby při její patě by se na útočníky vysypal hlinitý násyp parkánového tělesa. Parkán také zajišťoval plynulý pohyb obránců po celém obvodu opevnění. S nástupem palných zbraní se parkán stal výhodným místem pro jejich nasazení. Parkány ovšem stejně nedokázaly město Písek za třicetileté války uchránit před nájezdem Buquyových vojsk a ta následně město vyvraždila. Funkce parkánů se změnila na splaškovou strouhu, hromadil se v nich odpad. Smetiště se zaváželo a povrch parkánů se neustále zvyšoval. Až po mnoha staletích došlo k údržbě a obnově těchto míst. Od známé Putimské brány se nad nimi klenul dřevěný padací most. Později jej měšťané nahradili kamenným a ještě později, v roce 1842, jej rozšířili pro povozy vyzděním monolitického bloku po celé délce mostu. Tak došlo k zaslepení mostních oblouků. Až v novém miléniu, téměř po dvou staletích, byl jeden z oblouků proražen, druhý zůstal zazděný – jako upomínka stavebních úprav z devatenáctého století.