Šumavský rozcestník

stručně

název: muzeum Příhraničí Kdyně
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'23.745"N, 13°2'20.821"E

popis objektu:
Muzeum Příhraničí, pravěk, bitvy českých vojsk, lidová řemesla.

stručně

název: muzeum Chodska Domažlice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'20.797"N, 12°55'39.136"E

popis objektu:
Muzeum Chodska je nejstarším muzeem na Domažlicku. Muzeum s národopisnými sbírkami, obrazy, uměleckými výrobky a historickými památkami. Podnět k jeho založení vzešel ze zasedání rady města Domažlice 28. srpna 1883. Během pěti let svého fungování byly první exponáty provizorně umístěny v prostorách augustiniánského kláštera, od roku 1893 pak na městské radnici. Rozhodujícím mezníkem v historii Muzea Chodska je umístění celého zařízení do objektu Chodského hradu v roce 1931. Tehdejší expozice byla orientována v duchu veřejné poptávky po vlastenectví především na národopis a částečně pak regionální historii. Národopisná expozice získala na atraktivitě v roce 1935, kdy byla instalována figurální kompozice chodské svatby. Tento zásah do expozice byl natolik originální, že byla obnovena i po generální rekonstrukci Chodského hradu, dokonce na původních figurínách. V době 2. světové války bylo muzeum uzavřeno. Po celou dobu války byla v atriu Chodského hradu ukryta bronzová socha J. Š. Baara, která sem byla převezena ze zlikvidovaného Baarova pomníku na Výhledech. Po osvobození pak neporušena mohla být opět instalována na obnovený pomník. Po přestávce způsobené válkou, byla expozice muzea opět zpřístupněna veřejnosti, navíc byla rozšířena o názornou archeologickou expozici a literárně historickou část, věnovanou významným osobnostem, jež měly nějakou vazbu na Chodsko či Domažlice samotné. Přestože v poválečných letech docházelo k průběžnému doplňování expozice o materiály připomínající dělnické hnutí nebo ostrahu státní hranice, zůstávaly středem zájmu návštěvníků nadále expozice archeologická, historická a především národopisná. Od roku 1991 bylo muzeum podruhé ve své historii veřejnosti uzavřeno, tentokrát z důvodu zmíněné generální rekonstrukce Chodského hradu. Od 8. 5. 1999 je expozice opět přístupná veřejnosti, navíc je možno v rámci prohlídky vystoupit na hradní věž nebo naopak sestoupit do hradního sklepení, kde je nově nainstalováno lapidárium.

stručně

název: rodný dům Františka Křižíka, Plánice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'27.71"N 13°27'55.92"E

popis objektu:
Křižíkovo muzeum v rodném domě - prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného vynálezce, tvůrce první pražské elektrické tramvaje a první evropské elektrifikované železnice. V expozici můžete obdivovat soustrojí Čachrovské elektrárny sestrojené fyrmou Křižík. Počátky prvních družstevních elektráren v českých zemích začínají na konci 19. století, první vznikla v roce 1898 v Perníku u Jáchymova, druhá v Čachrově u Klatov na říčce Ostružné. Vzhledem ke značné nadmořské výšce pociťovala obec nedostatek vody a její obyvatelé jen s velkými obtížemi obdělávali svá pole. Tyto okolnosti přispěly k založení družstva, které jim mělo pomoci překonávat uvedené potíže. Zásluhu o jeho založení v roce 1901 měl tehdejší farář v Čachrově František Blahovec, poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Družstvo se nazývalo Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely. Složené podíly po 50K vytvořily kapitál, z něhož byl zakoupen za 18 000 K starý Zikmundův mlýn na řece Ostružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel, a proto vznikla nové budova mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a elektrárna byla otevřena 16.11.1902. Na slavnosti se sešlo více než 6 000 lidí, kterým svítilo 29 žárovek. Elektrárna se stala první družstevní v tehdejším rakousko-uherském mocnářství. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989. Zajímavou zmínku o Čachrovské elektrárně poskytuje brožura Elektřina v zemědělství z roku 1903: „Následování hodný příklad praktického využití vodní síly hospodářským družstvem podalo družstvo rolnické elektrárny v Čachrově. Obec tato rozložená na vrchu 700 m nad mořem, trpěla nedostatkem vody, a jako všude jinde nebyli hospodáři v tomto horském místě s to zjednat si dostatek pracovních sil pro obdělání pozemků, mlácení obilí a řezání řezanky. Na radu Křižíkovy firmy se proto odhodlali zakoupit malý vetchý mlýnec, opodál obce v údolí položený, jehož bohaté vodní síly bylo užitkováno jen nepatrně. Když pak mlýn vyhořel, postavilo družstvo novou budovu, zařídilo mlýnské stroje, způsobilé k semílání obilí všeho členstva družstva. Úpravou potoka, hlavně rychlého odpadu vody, bylo dosaženo spádu přes 6 m, a ježto přitéká vody přes 300 l za vteřinu, je takto získáno 30 k vodní síly. Při plném zatížení turbíny spotřebuje mlýn asi 11k; aby zbývající síla byla plně využitkována, usneslo se družstvo, aby byl postaven dynamoelektrický stroj k výrobě elektrického proudu, který za dne žene v selských usedlostech motory k mlácení, řezání řezanky, motory šrotovníku, kruhové pily, obecního vodovodu, večer pak celou obec osvětluje. Takové byly počátky zemědělské elektrisace v Čechách, připravované a z největší části financované Františkem Křižíkem.“ Soustrojí z původní Čachrovské elektrárny tvoří vystavená rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V. Dále regulátor firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích systém Hartung z let 1910 - 1912 (doplněk mimo Čachrovskou elektrárnu). V neposlední řadě je k vidění funkční oblouková lampa firmy František Křižík z roku 1884 se štítkovými údaji, napětí 18 - 22 V a pro 12 - 16 A.

stručně

název: horská synagoga Hartmanice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'14.77"N; 13°27'15.38"E

popis objektu:
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje.

stručně

název: Nový Oldřich
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'53.201"N, 12°50'0.391"E

popis objektu:
Oldřich Albín Nový (7.srpna 1899 – 15.března 1983) byl český filmový a divadelní herec, režisér, skladatel, dramaturg a zpěvák. K lásce k filmu jej přivedl otec Antonín, který jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech a strýc Miloš Nový, jenž jej brával s sebou do Národního divadla, kde hrál. Od roku 1918 byl angažmá v divadle v Ostravě a o rok později odešel do Brna, kde se stal ředitelem tamní operety v Národním divadle. Po patnácti letech odešel do Národního divadla v Praze, kterého se stal ředitelem. V divadle byl celou válku až do roku 1944, kdy jej nacisté společně s jeho ženou Alicí odvezli do tábora pro manžele ze smíšených manželství. Oldřich Nový byl deportován do Hagiboru a pak do Osterode v Sasku a jeho manželka do Terezína. Důvodem byl její židovský původ a to, že se s ní Oldřich odmítl rozvést a chránil ji celou válku. Za okupace se však paradoxně i nejvíc prosadil ve filmu. Laškoval s ním již i v roce 1922 v němém filmu Přemysla Pražského Neznámá kráska, ale od té doby se objevil jen v malých roličkách. Až 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristian. To byl jeho nejúspěšnější film. Následovalo mnoho hudebních komedií, které obvykle od hloupého scénáře zachraňoval svým skvělým herectvím. Po válce jej komunistický režim umělecky zničil. Nový se již objevoval spíše v menších vedlejších rolích méně zajímavých a nehodnotných snímků (z tohoto stereotypu vybočuje například film Fantom Morrisvillu a režiséra Podskalského Světáci). Několik posledních příležitostí mu přinesla televize. Zahrál si v bakalářské povídce a především v osmidílném seriálu Fan Vavřincové (mimochodem autorka námětu filmu Eva tropí hlouposti) a Jaroslava Dudka Taková normální rodinka (1967 - 1971), kde ztvárnil neodolatelně komisního, ale lidsky půvabného účetního Jana Koníčka. Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, protože nechtěl být svými fanoušky poznán. Chtěl zůstat v paměti jako milovaný Oldřich Nový, Kristian. Oldřich Nový jezdil na pobyty do penzionátu Daliborka v chodské obci Pec pod Čerchovem stejně jako tehdy ještě studentka Ludmila Babková, herečka, která zde získala své umělecké jméno Lída Baarová.

stručně

název: Baarová Lída
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'53.201"N, 12°50'0.391"E

popis objektu:
Lída Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková (7.září 1914, Praha – 27.října 2000, Salcburk) byla česká herečka - vyhledávanou představitelkou sličných dívek a mladých žen. Ve 30. letech minulého století natáčela také v hitlerovském Německu a byla milenkou tehdejšího německého ministra propagandy Josepha Goebbelse. Na příkaz samotného Hitlera, který se snažil udržet vztah Goebbelse a jeho ženy Magdy však musela Německo opustit. Goebbels mu místo toho nabídl raději svou rezignaci a chtěl odejít do Japonska, ale Hitler tohle nepřijal. V roce 1941 odešla do Itálie, odkud se ještě před koncem války vrátila do Prahy. Na konci války uprchla do Německa, ale byla vrácena zpět americkými okupačními orgány. Byla vyšetřována a vězněna rok a půl za údajnou kolaboraci, po propuštění 24. prosince 1946 se provdala 27. července 1947 za loutkáře Jana Kopeckého (bratra komunistického ministra informací a kultury Václava Kopeckého, potomka známé loutkářské rodiny Kopeckých), v té době jezdila se svým mužem a hrála loutkové divadlo. Ještě v roce 1948 emigrovala do Rakouska. Zde poznala svého druhého muže, žila s ním 25 let, až v roce 1969 s ním uzavřela manželství. Ludmila Babková ještě jako studentka jezdila na pobyty do penzionátu Daliborka v chodské obci Pec pod Čerchovem a zde získala své umělecké jméno Lída Baarová – podle zdejšího českého katolického kněze, básníka a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.

stručně

název: pomník padlých WWI, Pec pod Čerchovem
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'54.458"N, 12°49'51.850"E

popis objektu:
Památník padlým v první světové válce z Pece pod Čerchovem.

stručně

název: SDH Pec pod Čerchovem
kategorie: instituce
podkategorie: hasičské sbory
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'55.915"N, 12°49'54.019"E

popis objektu:
Hasičská zbrojnice SDH Pec pod Čerchovem. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1904. Zbrojnice byla postavena až v roce 1925. První stříkačkou byla ruční koňmi tažená stříkačka. Tu v období druhé světové války vystřídala dvoukolová motorová stříkačka firmy Stratílek, která byla někdy v 60. letech přesunuta do Poběžovic a k nám byla z Trhanova převelena přenosná motorová stříkačka PS8 s přívěsem, která je v aktivní službě dodnes. Současnou techniku tvoří již zmíněná stříkačka PS8 o výkonu 800l/min, plovoucí čerrpadlo PH-1200 o výkonu 1200l/min a kalové čerpadlo vlastní výroby o výkonu 400l/min, určené k čerpání silně znečištěné vody a splašků. K dopravě družstva a techniky slouží již stařičká, ale funkční Škoda 1203, kterou koupila obec v roce 2004 od Babylonských kolegů. Do té doby byli hasiči na Peci odkázáni na pomoc některého z traktoristů. Sbor v dnešní době obnovujeme a obec zřizuje zásahovou jednotku, která je schopna do 10 minut, jak jí ukládá zákon, vyjet k zásahu. Technika je plně funkční a zásahuschopná.

Šumava.cz