popis objektu:
Obec Volenice se nachází v okrese Strakonice, kraj Jihočeský. Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m n. m. Vesnice se na místě Volenic nacházela již v 10. století, první písemná zmínka je z roku 1227. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru sv. Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Během staletí vystřídala mnoho majitelů sídlících na tvrzi ve Frymburce a na Rabí: šlechtici Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384) Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých) Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí Kocové z Dobrše (od roku 1532) za jejichž vlády dosáhla obec největšího rozmachu. Panský dvůr v obci existoval až do roku 1786, následně byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes. Dne 23. července 1930 byl založen volenický SOKOL a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. Dne 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. Poslední důležitou událostí II. světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – Transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny. Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Na konci války v roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků. Hlavní dominantou obce kostel sv. Petra a Pavla, který v sobě spojuje prvky hned několika slohů – románského, gotického, renesančního i barokního. Zajímavostí kostela je goticko renesanční klenba hlavní lodi, vytvořená architektem Tomášem Červeným z Mendrisia v roce 1577. V kostele se také nachází hrobka rodu Koců z Dobrše, jejíž vchod je přímo před oltářem. Již v roce 1384 je kostel uváděn jako farní, později děkanský. Působil zde dlouhá léta P. Franitšek Šmidinger, který proslul svou dobročinností. Byl bratrem P. Josefa Šmidingera, vlasteneckého kněze a buditele, zvaného „apoštol české knihy“. Další významnou osobností byl P. Václav Chalupský, katecheta ve volenické škole, autor knihy „Cesta českého kněze pod sekeru“. Je to biografie P. Josefa Jílka, faráře v Katovicích a pak krátce v Česticích, vlastence a mučedníka, který byl popraven v káznici v Brandenburku v posledních dnech II. světové války. Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti č.p. 7, 9 a 18 v lidovém baroku. Části obce: Volenice, Ohrazenice, Tažovice, Tažovická Lhota, Vojnice. Poblíž Volenic leží tři samoty: Mrkošín, Přípilka a Šebelovský mlýn.
